Strategie: Nerozhodne čas na kolo, ale komu zbyde guma na pneumatikách
“Vepředu nemám nic. Nulu.” Hlášení Isacka Hadjara po pár kolech na měkké směsi shrnuje páteční Sepang lépe než jakákoli tabulka časů. Hrubý asfalt, vedro a jen dvě sady tvrdých pneumatik na celý víkend vracejí formuli 1 do časů, kdy o závodě rozhodovalo, kdo pneumatiky ušetří, ne kdo je nejrychlejší na jedno kolo. Mark Hughes připomíná, jak to v roce 2015 využilo Ferrari a v roce 2012 málem Sauber. Může se historie opakovat?
Formule 1 se do Sepangu vrátila po devíti letech a hned v pátek se ukázalo, že okruh si svou pověst drží. Hrubý povrch, dlouhé rychlé zatáčky a tropické vedro vždycky znamenaly obrovské opotřebení pneumatik. Podle Marka Hughese z Motor Sport Magazine je asfalt dnes ještě hrubší než v době, kdy se tu jezdilo naposledy, a první tréninky jezdce vrátily do minulé dekády: přilnavost mizela během několika kol.
Na jedno rychlé kolo navázaly Red Bull a Mercedes tam, kde v Baku skončily. Jenže po pár kolech byly oba vozy podle Hughese až o osm sekund pomalejší než chvíli předtím. “Vepředu nemám nic,” hlásil Isack Hadjar po několika kolech na měkké směsi. “Nulu.” A nebyl sám. Max Verstappen to po pátku shrnul podobně: “Trať je opravdu horká, degradace je velká, takže je toho hodně na vyřešení, ale bylo to pozitivní.”
Dvě sady tvrdých na celý víkend
Pirelli do Malajsie přivezlo směsi C2, C3 a C4, tedy agresivnější, měkčí volbu, než by hrubý povrch srovnatelný s Bahrajnem napovídal; záměrem je sblížit strategie na jednu a dvě zastávky. Standardní příděl ale znamená jen dvě sady tvrdé a tři sady střední směsi na celý víkend. A právě v tom je podle Hughese past. Klíčem k úspěchu je zjistit, která směs je pro daný vůz nejrychlejší na celý stint a kolik zastávek si s ní tým může dovolit. Jenže každá sada, kterou tým spotřebuje při hledání odpovědi, mu pak chybí v závodě.
Tvrdá směs má vyšší pracovní teplotu než střední. Když tým naladí vůz tak, aby tvrdou dostal do okna, přehřívá střední. Když se zaměří na střední, tvrdá se mu začne zrnit. Rozptyl výkonnosti mezi vozy je při pneumatikách na hraně mnohem větší než obvykle, a to podle Hughese otevírá dveře i autům, která v kvalifikaci na špičku nemají. V Sepangu nemusí jít jen o pořadí uvnitř zavedené hierarchie, ale o její narušení.
Vettel 2015 a Pérez 2012
Hughes nabízí dva precedenty. V roce 2015, ve druhé sezoně hybridní éry, měl Mercedes jasně nejrychlejší vůz a sezonu později ovládl. V Sepangu ale ani Lewis Hamilton z pole position, ani Nico Rosberg nedokázali na střední směsi jet přes celý stint tak rychle jako na tvrdé. Ferrari zvládlo kompromis mezi oběma směsmi nejlépe a Sebastian Vettel s pneumatikami zacházel natolik šetrně, že mohl využít rychlejší střední směs i na dlouhé stinty. Díky tomu ujel závod na dvě zastávky, zatímco Mercedes musel třikrát. Když Hamilton absolvoval druhou zastávku a třetí ho ještě čekala, ztrácel na Ferrari víc než jeden pit stop. Vettel vyhrál ve svém druhém závodě za nový tým a Mercedes se k dominanci vrátil hned v dalším závodě.
Ještě výmluvnější je rok 2012. Fernando Alonso měl ve Ferrari závod pod kontrolou, dokud se v závěru nedozvěděl, že Sergio Pérez v Sauberu ze středu pole ukrajuje z jeho náskoku velké kusy. Sauber byl na pneumatiky výrazně šetrnější než kdokoli jiný a Pérez z toho vytěžil maximum. Nakonec ho zastavila chyba na obrubníku a Alonso vyhrál, ale překvapení viselo ve vzduchu až do posledních kol.
Co ukázal pátek a sobotní ráno
Letošní Ferrari patří k vozům, které se k pneumatikám chovají šetrněji než konkurence, a Hughes právě proto čeká, jestli se tato vlastnost v Sepangu neprojeví víc než kdekoli jinde. Páteční druhý trénink mu dal první argument: nejrychlejší byl Charles Leclerc v čase 1:37,528, o 99 tisícin před Hadjarem a o 137 tisícin před Landem Norrisem. Verstappen byl čtvrtý se ztrátou čtvrt sekundy, ovšem na střední směsi, protože Red Bull kvůli hrozbě deště upřednostnil dlouhou jízdu před rychlým kolem na měkké. Hamilton byl pátý, Mercedesy až sedmý a osmý. Čtyři nejlepší týmy se vešly do čtyř desetin.
Sobotní třetí trénink pak hierarchii zase otočil: Kimi Antonelli zajel 1:36,302 a byl o 226 tisícin rychlejší než Verstappen, Russell ztratil na týmového kolegu šest desetin. Na jedno kolo tedy Mercedes a Red Bull nic neztratily. Jenže právě o tom celý Hughesův rozbor je. Kvalifikace, která začíná dnes v 10:00 našeho času, ukáže, kdo je nejrychlejší na jedno kolo. Nedělní závod od 9:00 ukáže, kdo dokáže být rychlý celou závodní vzdálenost na pneumatikách, které na hrubém malajsijském asfaltu nechtějí vydržet ani deset. A to v roce 2026 nemusí být tentýž tým.








