Sennova smrt přinesla největší zlom v bezpečnosti formule 1

Ayrton Senna zemřel před čtvrt stoletím v tento den. Jeho zesnutí přineslo zatím největší posun v ochraně pilotů během závodů formule 1

1 Štítky: Ayrton Senna Historie Zveřejněno 1. 05 2019 — Tomáš Richtr

Mladší generaci pilotů se Sennova havárie a jeho smrt dá přiblížit třeba tím, že by dnes za podobných okolností zemřel třeba Hamilton, Vettel, Alonso nebo Räikkönen. V šedesátých a sedmdesátých letech umírali piloti ošklivě často. Před Sennovou havárií byl poslední obětí pochopitelně Rakušan Roland Ratzenberger den před tím.

To je jako když zemřel Jules Bianchi a o den později by se zabil například Hamilton. Úcty Ratzenbergově odchodu se zkrátka nedostalo tolik, kolik si zasloužil. Ale myslíme na něj. Formule 1 té doby co do bezpečnosti spala na vavřínech. V závodech F1 před nimi nezemřel nikdo uplynulých 12 let.

Je až neuvěřitelné pomyšlení, že dnešní nejsilnější emocí může být Leclercův pád do TechPro bariéry v Baku, aniž bychom se báli o jeho život. Zatímco dnes je jen “stupid”, před čtvrtstoletím by řešil jiné problémy. Kubicova nehoda v Kanadě 2007 by se před Ratzenbergovou a Sennovou érou nedala přežít. A podobných nehod bylo více.

Když Italové zahájili šetření Sennovy nehody, spolumajitel Williamsu Patrick Head přišel za konstruktérem osudného vozu FW16 Adrianem Neweym a sdělil mu, že se před soudem budou hájit každý sám. Adrian Newey ve své nedávné a jinak fantastické knize “How to Build a Car” své názory o příčinách nehody nikdy nedal plně najevo. Ale mezi řádky – podle mého názoru – připustil příčinu v oblasti sloupku řízení.

Ono je to ale teď, 25 let od události, vlastně úplně jedno. Formule 1 zavedla řadu bezpečnostních opatření, které F1 ublížily (například drážkované pneumatiky). Ale řada jiných je dnes naprostou špičkou technologických oborů. Super-pevné monokoky z karbonových vláken, špičkové přilby, procedurální přístup záchranných složek… A kdo chce, tak přidá Halo – Svatozář. Nejsem generací, která jej ocení, ale to neznamená, že jej zatracuji.

Kromě Senny si tedy pojďme připomenout také Sida Watkinse a nebo Charlieho Whitinga. Díky nim se dnes můžeme obrazně řečeno rozčilovat nad tím, jak “nesmyslné” je jezdit například v ulicích Baku. Podle mého názoru je to možné právě díky těmto lidem.

Diskuse k článku

Napsat komentář