Sekundy před startem přenosu – úryvek z nedopsané knihy

12 Štítky: Kniha Zveřejněno 1. 08 2014 — Tomáš Richtr

Zastavit to nejde a druhý pokus člověk nedostane. Digitální hodiny s velkými červenými čísly nemilosrdně přihazují vteřinu za vteřinou. Jsou podobné těm, které využívají v Kennedyho vesmírném středisku na Mysu Canaveral na Floridě při startu raketoplánů. Chybí už jen ten úderně šustivý zvuk při změně každé cifry, jak jej rádi využívají ve filmech: Dff! Vteřina. Dff! Další.

13:54:13

Stojíme v malé místnosti. Vysoká míra soustředění už hraničí s přesunem do jiné psychické roviny. V ní už člověk nevnímá nic jiného než samotný začátek. Často si říkám, že možná v podobně mytickém stavu se nachází piloti formule 1 čekající na svůj vlastní signál startu: vysoká tepová frekvence, zrychlený dech, oči dokořán – chemické složení v těle způsobené nadměrnou aktivitou mozku ve spojení s vysokou úrovní adrenalinu způsobuje pocity nervozity, strachu. Ten, který tak často nabádá v poslední chvíli zmáčknout tlačítko „Abort“ (Zrušit start), protože v posledních sekundách převládá silný pocit, že na to přeci jen nemáte, že to neuřídíte a že to skončí katastrofou. Stejně jako vysokoškolák, který se na důležitou zkoušku připravoval maximálně poctivě, ale při cestě na ní má pocit, že neví vůbec nic.

„Třicet!“ zahuláká pokyn ve sluchátkách. Je to signál, že do oficiální znělky, a tím pádem začátku přenosu, zbývá třicet sekund. Přenosy jsou naplánovány na sekundu přesně. Hlavní část začíná vždy ve 13 hodin 55 minut – můžete si podle toho seřizovat hodinky.

13:54:36

Zmíněná místnost má rozměry půdorysu přibližně 2 krát 2 metry. Vyznačuje se (spíše méně úspěšnými) snahami o maximální odzvučení. Za pár minut totiž venku začne pořádný rachot, přes který sotva uslyšíte vlastní slovo. V kabině jsme dva. Naše oči se potkají. Jednak za účelem vzájemné podpory, že neexistuje jiná možnost, než že to dobře dopadne. A také symbolické ujištění, že jsme v přípravě pro dnešní přenos opět udělali vše, co bylo v našich silách. Na čelní straně buňky je velké tvrzené sklo. Skrze něj lze vidět ven, na hlavní část závodní dráhy: startovní rošt. Na něm se nachází obrovské, táhlé mraveniště. Stovky lidí na malém úzkém prostoru. Podobně jako my, i oni finišují s přípravami, byť na to mají o pět minut více. Na sekundu přesně. Pohybují se tam reportéři, kameramani, šéfové týmů formule 1, důležití VIP hosté a hlavně inženýři, kteří se chtějí ujistit, že jsou jejich monoposty F1 připraveny na start závodu. Letos se jich jede dvacet, nejvíce v historii šampionátu, ale v přípravě na start každého takového závodu jsou spotřebovány desetitisíce hodin lidského výkonu. Jsou využity stovky hektarů výrobních kapacit, stovky metrů krychlových u draze zaplacených logistických společností, desítky hlav týmového a podpůrného personálu v letadlech, hotelech, autech, hodiny technických a strategických příprav, umě přesvědčení sponzoři, kteří investovali do týmu miliony eur a jejich nejváženější zástupci teď pod přísným drobnohledem sledují, jak budou jejich peníze zhodnoceny. Stačí špatně utažený šroubek, zapomenutý kryt chladiče, přehlédnutá odchylka při kontrole prvků převodovky… a vše je v naprostém háji.

13:54:50

„Deset!“

Skoro se až divím, že si v tento moment vybavím kolegu Petra Suchoně. V realizačním týmu F1 je reportérem, ale jinak pracuje jako redaktor sportu na televizi Nova a také jako hlasatel zpráv na rádiu Frekvence 1. Často ještě ve dvě v noci ze soboty na neděli ve střižně nahrává mluvený komentář k připraveným reportážím pro Studio F1, které skončilo před malou chvílí, než nastoupil (pro nás) milosrdně dlouhý reklamní blok. Mluvený komentář má připravený v textu a do mikrofonu jej tak už pouze jenom čte.

„Čtyři vítězství v kvalifikaci v řadě, tři vítězství v závodě, s takfou vervou…. Sakrá! Tak znovu…“

„Čtyři vítězství v kalfifikaci… Doprdele! Ještě jednou…“

Někdy i pětkrát, šestkrát… Ve skutečnosti je mnohem sprostší, ale to už by zežloutl papír, a nebylo by to jeho stářím. Závidím Petrovi tyto možnosti opakovaného startu. I samotná formule 1 má tu možnost. Dnes již neexistující Velká cena Rakouska v roce 2003 odstartovala až na třetí pokus. My? My ne…

13:54:57

13:54:58

13:54:59

13:55:00

Stovky tisíc, někdy o hodně více než přes milion lidí jen v České republice, ale také na Slovensku, sleduje oficiální znělku šampionátu. Stovky milionů lidí na celém světě. Trvá jen pár sekund. Po ní se pak prostřednictvím kamery umístěné na vrtulníku naskytne celé panorama místa činu: Velká cena formule 1.

„Mluv!“ zní ostrý pokyn režiséra Ladislava Obratílka z daleké Prahy. Žádné „Je to tvoje“ nebo „Jsme venku“. Krátké, jasné a vojenské „Mluv!“ jako by bylo tím posledním hrdnutím do zad, když se vám nechce poprvé skočit do bazénu z vysokého skokanského můstku.

Stačí přeřeknutí, nepříjemné zamotání jazyka, a podobně jako atletovi na královské stovce, když mu nevyjde první krok, to ovlivní celý jeho závod, i nám to poznamená velkou část přenosu. Ale na škobrtnutí je potřeba okamžitě zapomenout. Startuje dvouhodinový živý přenos, bez jakéhokoli scénáře, pouze s neustálou a neúprosnou improvizací, během které bude zevrubně prověřena schopnost sledovat a dělat pět věcí najednou. Tedy činnost, u které se říká, že jsou v ní muži ve srovnání se ženami opravdu špatní.

Máme pouze dvě hodiny nejen na to, abychom prodali dění na samotném závodním okruhu atraktivně tak, aby to vedle běžných fanoušků a diváků sportovních přenosů zaujalo (a u televize udrželo) i „pověstnou babičku u plotny“ (jak říká Martin Pouva, šéf projektu F1 na Nově), ale abychom v další epizodě prestižního seriálu lidi seznámili se vším důležitým, co se v zapovězeném světě formule 1 odehrává. Srozumitelně!

Tato kniha vás provede ročníkem 2012 Mistrovství světa formule 1 bez jakýchkoli příkras a pozlátek. Nabídne vám syrový pohled do zákulisí tak, jako žádná jiná před tím. Dokážeme odolat houževnaté snaze ‚strážců pověsti‘ a obejít jejich strojené tiskové zprávy a jiné oficiálně učesané a vyhlazené materiály. Dokážeme se dostat hluboko do nitra týmů a získat informace, u kterých si můžete být jisti, že by o nich šéfové sportu nejraději, aby zůstaly někde v trezoru. Tato kniha vám umožní poznat organizační zákulisí třetího nejsledovanějšího sportu světa i motivace těch, kteří mají sílu tahat za nitky virtuálního kormidla tohoto těžkotonážního trajektu.

A to vše prostřednictvím dvou členů realizačního týmu přenosů formule 1 na televizi Nova: Tomáše Richtra a Pavla Turka. Nahlédnete tak i do práce samotné televize a redakční činnosti reportérů, jejichž neúnavnou činností je každodenní úsilí ‚obyčejným smrtelníkům‘ zprostředkovat kontakt se světem, ve kterém se pohybují Fernando Alonso, Sebastian Vettel, Lewis Hamilton, Michael Schumacher, Jenson Button nebo Kimi Räikkönen.

„Dobré ráno, vážení přátelé a příznivci motorsportu. Formule 1 obzvlášť. Pokud jste si přivstali, pak vám z celého srdce gratuluji, neboť se právě stáváte svědky historie. Vítám vás na prahu nové sezony formule 1, která zahajuje Velkou cenou Austrálie. Na jejím startu již kromě jiných stojí šest mistrů světa! To tu nikdy před tím nebylo…“

[colored_box color=”blue”]Článek je prologem (úvodem) knihy, která byla rozepsána v úvodu sezony 2012, ale nebyla nikdy dokončena. V roce 2012 vznikl nápad napsat knihu, která sérií příběhů představí každou sezonu F1. Vznikly úryvky, které měly sloužit jako vzorky pro případné vydavatele. Pro organizační a finanční náročnost ale nebyl nápad nikdy uveden v život. 

Z téže nedokončené knihy si můžete přečíst kapitolu k Velké ceně Kanady 2012[/colored_box]