Se Sergiem Pérezem nejen o soukromí

Štítky: Sergio Pérez Zveřejněno 13. 09 2014 — Michal Mikoláš

Sergio Pérez letos zkouší štěstí u stáje Force India, pro kterou letos vyjel první stupně vítězů po téměř pěti letech. Přečtěte si intimní rozhovor, který poskytl oficiálním stránkám F1.

Kdo byl Vaším dětským hrdinou?

Sergio Pérez: „Ayrton Senna. Opravdu jsem obdivoval, co všechno dokázal. Byl jsem příliš mladý na to, abych stihl sledovat delší část jeho kariéry. Když jsem ale vyrostl, podíval jsem se na všechny nahrávky, ke kterým jsem se mohl dostat, a snažil jsem se učit.“

Jakou první velkou cenu jste sledoval?

SP: „Vlastně to byla Velká cena San Marina v roce 1994. Díval jsem se na ni doma s tátou a moc jsem tehdy nechápal, co se vlastně dělo. Bylo mi něco přes čtyři roky. Ale z reakcí v okolí jsem pochopil, že došlo k tragédii.“

Kdy jste se poprvé rozhodl, že budete pilotem formule 1?

SP: „Byl jsem asi dvanáctiletý a velmi ambiciózní kluk!“

Kdy jste měl poprvé nějakou větší nehodu v závodním voze?

SP: „Bylo to ve formuli BMW. Při testech v roce 2006 jsem se několikrát převrátil. V tu chvíli zrovna nebyl nikdo poblíž. Byl jsem tam sám a nebyl to moc příjemný pocit.“

Jakou barvu měla Vaše první helma?

SP: „Byla celá bílá.“

Kdy jste vyhrál svoji první trofej a jak vypadala?

SP: „Byla velmi malá, jakoby pozlacená. Když jste si na ni sáhli, zůstala vám barva na prstech a na poháru začala prosvítat bílá. Dostal jsem ji při závodě na motokárách v roce 2001.“

Jaké silniční auto jste poprvé řídil?

SP: „Bylo to auto mého táty. Posadil mě a bráchy do svého lexusu a v mexických ulicích nás učil řídit. Když jsme chybovali, dostali jsme políček. V té době jsem si uvědomil, že je lepší nechybovat.“ (smích)

Kde byl první dům, ve kterém jste bydlel?

SP: „Byl to dům mé rodiny v Guadalajaře. Moc si ho ale nepamatuji, protože jsme se brzy stěhovali do jednoho malého domu. Když mi bylo osm, stěhovali jsme se znovu.“

Jak nervózní jste byl ve svůj první školní den?

SP: „Styděl jsem se, když jsem se měl seznámit s kamarády ve škole. Na hřišti to bylo fajn, ale ve škole mi to přišlo takové divné, najednou jsem se musel chovat odlišně. Pomohlo mi, že do stejné školy chodil i můj starší bratr.

Jaké bylo první jídlo, které jste uvařil?

SP: „Byl to japonský rýžový pokrm, který jsem se naučil vařit díky svému kolegovi ve formuli BMW. Bylo to chutné a levné, perfektní jídlo v době, kdy jsem žil sám.“

Jakou první věc jste udělal dneska ráno?

SP: „Každé ráno pošlu textovku své přítelkyni.“

Co jste jako první udělal, když jste dostal svoji první sedačku ve formuli 1?

SP: „Jel jsem do Mexika, abych to všem řekl. Rodinu k sobě tehdy pozval Carlos Slim bez mého vědomí. Když jsem se tedy vrátil, potkali jsme se všichni v jeho domě. Nebyla to tak úplně oslava, protože celý den byl plný rozhovorů. Byl to ale fantastický moment, kdy jsem viděl, jak jsou na mě členové rodiny a fanoušci hrdí.“

Jakou první nahrávku jste si koupil?

SP: „Žádnou nemám, abych řekl pravdu. Jsem člen nové generace, a tak stahuji na internetu. A co jsem si stáhl jako první? Asi to bylo něco od Alejandra Fenandeze, slavného mexického zpěváka, který rovněž pochází z Guadalajary a který má dokonce hvězdu na hollywoodském chodníku slávy.“

Kdy jste se poprvé romanticky líbal?

SP: „Bylo to v patnácti, když jsem chodil s první přítelkyní.“

Kdy jste byl poprvé fanouškem požádán o autogram?

SP: „Závodil jsem na motokárách a byl jsem ještě malý. Přišlo ke mně nějaké další dítko a poprosilo mě o autogram. Vůbec jsem nechápal, o co šlo, a tak jsem prostě po písmenkách napsal svoje jméno na kousek papíru.“

Kdy jste poprvé okusil šampaňské?

SP: „To bylo v závodní škole Skip Barber. Vždy, když se mi podařilo porazit spolužáky, jsem si na pódiu srkl šampaňského. Asi abych si zvykl.“ (smích)

Co byste snědl jako první? Kousek ovoce, nebo kousek čokolády?

SP: „Čokoládu.“

Jaké bylo Vaše první slovo?

SP: „Začal jsem mluvit hodně pozdě. Rodina si už dělala starosti. Jako dítě jsem byl vždyspíš tišší. Tenhle zvyk se mnou asi zůstal dodnes! (smích) A omlouvám se, na první slůvko si vážně nevzpomínám.“