Sám s modrou vlajkou mezi Tifosi – Michele Alboreto

Třeba nebyl jedním z těch nejslavnějších pilotů v historii formule 1, ale když v tento den 25. dubna před 19 lety zahynul na Lasitzringu, zpráva oběhla svět se silou tsunami. Michele Alboreto.

1 Štítky: Historie Michele Alboreto Zveřejněno 25. 04 2020 — Tomáš Richtr

V roce 1985 se dotkl nejvyšších výšin úspěchu, když s vozem Ferrari 156/85 vyhrál velké ceny v Kanadě a Německu. Pak mu ale štěstí i výsledky začaly protékat mezi prsty.

Na začátku předchozí sezony upustil Enzo Ferrari od svého návyku neangažovat Italy jako piloty a uzavřel smlouvu s Michelem Alboretem, který byl prvním Italem více než deset let po Arturovi Merzariovi. Ferrari si nemyslel, že angažovat Italy mu přináší nějaký extra profit, avšak Alboreto byl v jiné pozici.

Předchozí tři sezony s týmem Tyrell, pro který získal dvě vítězství, předpovídaly Italovi velkou budoucnost. První vítězství přišlo v nesnesitelně horkém Las Vegas na konci sezony 1982, to druhé pak v ulicích Detroitu o rok později, což se ukázalo posledním vítězstvím jak pro Tyrell tak motor Cosworth DFV. Následoval podpis s týmem z Maranella.

Jenomže rok 1984 patřil vozu McLaren MP4-2, který vyhrál dvanáct z šestnácti závodů. Alboreto vyhrál jen ten třetí stylem start – cíl na belgickém Zolderu. Na konci roku Michelin opustil formuli 1 a v roce 1985 proti sobě šly McLaren a Ferrari na stejných pneu Goodyear. Alboreto vyhrál na Nürburgringu a v Montrealu a dostal se do čela mistrovství světa na řadu dalších velkých cen.

Pak ale ve Francii selhalo turbo, což se stalo v závěru sezony na Brands Hatch a v Jižní Africe. Alboreto nedojel posledních pět závodů sezony a titul tak šel do rukou Alaina Prosta z McLarenu.

Michele Alboreto jezdil pro Ferrari ještě tři další roky (jen sedmkrát stupně vítězů), ale v sezoně 1989 jej vystřídal Nigel Mansell. Alboreto se vrátil do Tyrellu, ale skončil v průběhu sezony. Jeho kariéra pomalu utichala v týmech Larrousse, Footwork Arrows, Scuderia Italia a Minardi. Na konci roku 1994 formuli 1 opustil úplně.

Michele Alboreto ale nezávodil jen v kokpitu F1. Byl závodníkem. Gerhard Berger na Alboreta vzpomíná jako na vášnivého pilota. Alboreto Bergera přemlouval, aby s ním šel do sportovních vozů. Pro Bergera to ale nebylo, tak šel sám do sportovních a cestovních vozů. V roce 1997 byl členem vítězné posádky Porsche ve 24 hodinách Le Mans.

V roce 1999 jej angažovalo Audi, se kterým dojel v Le Mans na stupních vítězů. 25. dubna 2001 na německém Lausitzringu absolvoval testy na rovinkách. Při jedné z jízd praskla pneumatika a Alboreto s Audi R8 narazil do zdi a zemřel.

Svou helmu vyvedl ve žlutých a modrých barvách, protože jeho vzorem byl Ronnie Peterson. Alboreto se přiznal, že jako dítě na tribuně v Monze mával švédskou vlajkou v moři těch červených. Unikátní osobnost i styl.

Diskuse k článku

Jeden komentář: “Sám s modrou vlajkou mezi Tifosi – Michele Alboreto”

  1. krakra napsal:

    Dobrej článek.

Napsat komentář