Rozhovor s pilotem safety caru
Nikdy jsem nechtěl do formule 1!
Kdo je nejzkušenějším jezdcem ve formuli 1? Jenson Button, který debutoval v sezoně 2000, a pilot safety caru Bernd Mayländer. V rozhovoru Mayländer prozradil, jaké byly jeho původní úmysly, jak se jeho práce změnila v průběhu let a mnoho dalších perliček ze života pilota safety caru.
Jak jste se stal pilotem safety caru ve formuli 1?
No, to je docela těžké vysvětlit jen pár slovy! Má závodní kariéra odstartovala v roce 1989 ve sportovním klubu, tak jsem se dostal k motorsportu. Předtím jsem trochu jezdil na motokárách, ale to byl jen koníček. V roce 1991/92 jsem se společně s Porsche zúčastnil dvou šampionátů. V roce 1994 jsem dostal nabídku od Mercedesu, abych závodil v DTM, ITC, a to si myslím, že byla má první profesionální zkušenost. Nebyl jsem juniorem Mercedesu, na to jsem byl příliš starý.
V roce 1999 jsem závodil znovu pro Porsche. Ve Velké ceně San Marina jsem získal pole position. V pátek odpoledne mě FIA požádala, zda bych nechtěl dělat pilota safety caru ve formuli 3000. Řekl jsem, že ano. Věděl jsem, že to je Mercedes, závodil jsem pro něj čtyři roky.
Herbie Blash, ředitel závodů ve formuli 1 i Porsche Supercupu, mi řekl: „Bernde, pokud byste to mohl dělat, bylo by to perfektní.“ A tak jsem se dostal k FIA jako řidič safety caru ve formuli 3000 a o rok později ve formuli 1. Vystřídal jsem Olivera Gavina, ten odešel do Ameriky.
Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, jak dlouho bych tuto práci chtěl dělat. Jsem tady už 17 let a stále se mi to líbí. Až do roku 2004 jsem s Mercedesem závodil v DTM. Uvědomil jsem si, že mohu být pilotem safety caru mnohem déle než být závodníkem. DTM u mě trochu kleslo, a tak jsem se zaměřil na práci pilota safety caru.
Chtěl jste se někdy stát pilotem formule 1?
Vůbec, nikdy! Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl být pilotem formule 1. V roce 1989 jsem viděl závod DTM a řekl jsem si, že tohle bych chtěl dělat. Závodit tam bylo splnění mého snu. Když jsem vstoupil do DTM, byl už jsem starý na to, abych se mohl dostat do formule 1. Ano, v roce 1991 jsem odjel jednu sezonu ve formuli Ford, ale svou pozornost jsem vždy směřoval na cestovní vozy nebo GT.
Jak se vaše postupy změnily v průběhu let?
Změnilo se toho hodně. Vždy jsme měli ta nejlepší a nejrychlejší auta od AMG, ale jejich vývoj je neuvěřitelný, hlavně co se týče ovladatelnosti. Formule 1 se také hodně změnila. Ale něco zůstalo stejné. Příprava je stále větší, vždy se snažíme dělat kroky vpřed, a to hlavně v rámci bezpečnosti. To je proces, který nikdy nekončí. Je zajímavé být jeho součástí.
Mohl byste nastínit, jak vypadá vaše spolupráce s ředitelem závodů Charliem Whitingem?
Odstavné plochy, stav obrubníků, to vše hlásím Charliemu. Oni potom rozhodují o tom, co by se mělo zlepšit. Navzájem si s Charliem, ředitelstvím závodu a také piloty vyměňujeme různé informace, což je velmi důležité. Když něco nefunguje úplně nejlépe, diskutujeme o tom. Je to jednoduché a nepolitické. Vždy se snažím být otevřený. Také řeším, když něco není v pořádku se safety carem, například s pneumatikami. Vždy se to snažíme s mechaniky nějak napravit, přijít na něco nového, jednoduššího, lepšího.
Vedle vás sedí také velmi statečný spolujezdec…
Ano, Peter Tibbetts je mým spolujezdcem. Nyní jede svou 19. sezonu. Pro mě to je velmi, velmi důležitá osoba. Myslím, že je docela těžké sedět vedle závodníka, musíte mu naplno důvěřovat. Je to jako v rallye. Nevím, jestli bych to mohl dělat! Ale on je absolutně super. Na konci roku odchází, chce si užívat života. Aktuálně si nejsem jistý, kdo by chtěl sedět vedle mě.
Zřejmě chcete pokračovat jako pilot safety caru…
Ano, určitě chci pokračovat. Doufejme, že na místo mého spolujezdce najdeme tu správnou osobu. Byli jsme spolu opravdu dlouho, je to jako manželství. Je to Angličan a už 17 let se pokouší učit mě kriket. Stále se musím učit!
Jak to je s piloty? Jsou někteří otevřenější?
Abych pravdu řekl, tak ne. O mladých pilotech si možná myslíte, že se trochu bojí, ale ne. Jsou naprosto otevření, uvolnění, takže se s nimi dá normálně mluvit. Po Silverstone mi několik pilotů řeklo, že safety car byl příliš pomalý. Naprosto jim rozumím. V závodě chtějí, abych jel trochu rychleji, ale pak si uvědomí, že to je jen silniční auto. Pokud sedíte v závodím autě, jste plní emocí. Také Lewis. Říkal jsem si, proč jede tak blízko? Ale byl v závodním režimu, takže s tím nemám problém. Kdyby měl nějaký problém, tak by mi to určitě řekl. Chápu to, je to naprosto v pořádku.
Máte nějaké nezapomenutelné momenty z vaší kariéry?
Někdy očekáváte, že máte před sebou neuvěřitelný závod, jako například letos v Ázerbájdžánu, že bude safety car mnohokrát na trati, a nic se nestalo. Sobotní závod GP2 byl naprosto šílený. Předem se nedá odhadovat, zda závod bude neuvěřitelný. Měli jsme pár závodů, například Fuji 2007 nebo Montreal 2011, kdy se vrátíte do boxové uličky, tam zůstanete 30 sekund a znovu se vracíte na dráhu. To se stává. Je to zábava, nebo stres, ale to proto jsem tady. Pokud se něco stane, tak musím dělat svou práci.
Vždy říkám, že nejlepší závody jsou bez safety caru, protože to se nic neděje. Vzpomínám si, že ve Fuji mi málem došlo palivo. Naštěstí jsem se dostal do boxové uličky, závod začal a my jsme museli vyměnit auta, protože nebyl čas natankovat. O kolo, nebo dvě později jsem musel znovu na trať, ale byl jsem připravený. Trénovali jsme to. Zatím vždy vše dopadlo dobře.
Čtěte dále: Jaké je pozadí nehod moderní formule 1?
Diskuse k článku