Ricciardo: Jsem rád, že to Red Bull utnul za mě
Dva roky po posledním závodě v Singapuru Daniel Ricciardo otevřeně popsal, jak se po vyhazovu cítil ponížený a jak smutek schovával za úsměv. Přesto je dnes rád, že Red Bull rozhodl za něj. Proč by sám nejspíš nikdy neskončil?
Daniel Ricciardo poskytl nejotevřenější rozhovor od chvíle, kdy po GP Singapuru 2024 skončil ve formuli 1. V podcastu Beyond the Grid s Tomem Clarksonem přiznal, že ho konec kariéry bolí dodnes, ale zároveň je vděčný, že rozhodnutí za něj udělal Red Bull. “Pořád se mi nelíbí, jak to skončilo, ale je ve mně i část, která je vděčná, že zmáčkli spoušť, protože teď bych to dělat nechtěl,” řekl.
Bál se, že by nikdy neskončil
Australan popsal, že myšlenky na konec ho napadaly opakovaně. “Můžu vám říct, že v Monaku 2022 jsem po závodě seděl v bytě se svým týmem a říkal jsem: Kluci, už to nechci dělat. Končím. A takových rozhovorů bylo za ta léta víc. Silverstone 2015 byl další,” prozradil.
Sám by ale podle svých slov kohoutek nejspíš nezavřel. “Kolem vás jsou lidé, kteří vám říkají, že jste skvělý a že to pořád dokážete, a nakonec těm hlasům začnete věřit. Nemyslí to zle, ale moc prostoru na vlastní myšlenky nemáte. Asi by to prostě pokračovalo a možná bych pořád závodil. A to je taky děsivá myšlenka,” řekl. Dodal, že v posledních letech byl spíš vyhořelý a že si to dlouho nechtěl přiznat. “Pořád jsem chtěl pohádku, vrátit se do Red Bull Racing a znovu být týmovým kolegou Maxe,” přiznal.
Pohádka, která se nekonala
Tou pohádkou měl být návrat k Red Bullu. Ricciardo po dvou těžkých letech v McLarenu, který s ním předčasně ukončil smlouvu na konci roku 2022, nastoupil v polovině sezony 2023 do AlphaTauri místo Nycka de Vriese. Plán byl jasný: najít ztracenou formu a vybojovat si místo vedle Verstappena místo Sergia Péreze. Zlomená ruka z tréninku v Zandvoortu ho ale na několik závodů vyřadila a nahradil ho právě Liam Lawson.
V roce 2024 v týmu VCARB, dnes Racing Bulls, dojel do bodů jen třikrát z 18 startů. Po GP Singapuru ho Red Bull nahradil Lawsonem, aby si Novozélanďana mohl prověřit jako budoucího parťáka Verstappena. Ricciardo se rozloučil nejrychlejším kolem závodu, sedmnáctým v kariéře. Za 257 startů vyhrál osm velkých cen a 32krát stál na pódiu. O tom, jak sám popisoval chvíli, kdy pochopil, že je čas skončit, jsme psali v článku Ricciardo: Věděl jsem, že je čas skončit.
Úsměv jako zástěrka
Nejsilnější pasáž rozhovoru se týká prvních měsíců po konci. “Během let si vybudujete nemilosrdnost, ale ta míří i dovnitř. Bral jsem to jako selhání. Že nejezdím na úrovni, kterou bych potřeboval, že nedojedu sezonu. A pak přijde pocit ponížení. Selhal jsem a nedokázal jsem to, co jsem kdysi uměl,” popsal.
“Když mě lidé viděli venku, smál jsem se, bavil se, dal si drink. Ale jen jsem se schovával před tím, co jsem cítil hluboko uvnitř, a to byla spousta bolesti a smutku,” řekl. Přiznal i dny bez smyslu, kdy se díval do zrcadla a připadal si jako neúspěšný. Dnes si podle svých slov dává menší cíle, třeba úkol na každý den, který mu udělá radost. Věnuje se roli globálního ambasadora Fordu a své oděvní značce Enchanté.
Televize ne, závodění možná
Na otázku, zda půjde cestou Martina Brundla nebo Jensona Buttona a usedne do komentátorské kabiny, odpověděl jasně, že televize ho nikdy nelákala. Nechce se vrátit ani do role manažera či šéfa týmu, protože by znovu nesl tíhu všech emocí. Závodění ale nevylučuje. Letos navštívil Indianapolis 500, první závod od Singapuru, a ten mu připomněl, že motorsport miluje. Podobně se vyjádřil už letos v květnu, viz Ricciardo poprvé připustil návrat k závodění. Pokud by se vrátil, chce to prý udělat ze správných důvodů, ne jen kvůli hezčí poslední větě v knize.
Ricciardo také popsal, že loni v srpnu měl na motorce na výletě po Queenslandu nejhorší zranění života, když si vážně poranil rameno. Přesto se dnes na kariéru dívá s úsměvem. “Jsem rozhodně hrdý. A v mnoha ohledech šokovaný, že se to všechno stalo,” uzavřel.









