Rezervní pilot Red Bullu je hvězdou formule E a WEC. Už dvakrát taky vyhrál v Le Mans

Štítky: Sébastien Buemi Zveřejněno 31. 10 2019 — Martina Nová

Buemi se narodil v roce 1988 v Aigle. Jeho závodní kariéra plná mnoha úspěchů se začala psát o Vánocích 1993, kdy mu jeho otec koupil pod stromeček první motokáru. Hned následující den si vyzkoušel jízdu na placu před rodinnou garáží. Poté přišly první tréninkové kurzy, první závody, první vítězství i první tituly. Nejprve titul švýcarského šampióna, poté následoval evropský titul. 

V roce 2004 debutoval v německé formuli BMW, skončil celkově třetí hned za Sebastianem Vettelem. Od následujícího ročníku závodil ve formuli 3 a v roce 2007 se umístil celkově na druhém místě v této soutěži. Následující sezonu se již přesunul do GP2, kde dvakrát zvítězil. Jednu z výher dokonce vybojoval až z 21. místa na startu za deštivého počasí. 

Cesta do a z formule 1 

Přestože se Buemi svezl v monopostu formule 1 již v 15 letech, konkrétně ve voze Arrows F1, v královně motorsportu debutoval až v roce 2009. Sáhlo po něm Toro Rosso, Sébastien se tak stal prvním švýcarským jezdcem v F1 od roku 1995. Za juniorku Red Bullu pak závodil v sezonách 2009 až 2011. Zúčastnil se celkem 55 velkých cen a získal 29 bodů. Hned svou první GP dokonce zakončil na bodech, bylo to v australském Melbourne. Jeho nejlepším umístěním byly dvě sedmá místa.  

Sezona 2011 měla být pro Sébastiena klíčová v akademii Red Bullu, jenže ho celou dobu doprovázelo neštěstí. Špatně upevněná kola, různá selhání vozu… I přesto ale dokázal navzdory okolnostem vybojovat 15 bodů. Od roku 2012 se pak stal rezervním a testovacím jezdcem Red Bullu, kterým je až do současné doby. 

Slzy smutku i štěstí v Le Mans 

Závodní kariéra ve fromuli 1 sice nepřinesla výraznější úspěchy, kde se mu naopak nesmírně daří, jsou vytrvalostní závody WEC (World Endurance Championshop) s vozy LMP1 a také závody formule E. Od sezony 2012 se stal součástí týmu Toyota a hned v následujícím roce dovezl Buemi vůz číslo osm japonské automobilky do cíle 24 hodin Le Mans na druhém místě.  

O rok později již posádka se Švýcarem dokázala zvítězit ve vytrvalostních závodech na Silverstonu i ve Spa, v Le Mans ale jejich vůz havaroval v ranních hodinách. Přesto dokázali svou toyotu protlačit na třetí místo. Díky dalším výhrám v sezoně pak Buemi s kolegou Athony Davidsonem vyhrál celkový titul WEC. 

Následující roky jako by byly pro Sébastiena Buemiho a jeho kolegy na okruhu la Sarthe prokleté. V letech 2015 a 2017 dojeli až osmí, nejkrutější však byl rok 2016. Dlouho vůz číslo 5 ve složení Davidson, Buemi, Nakadžima vedl závod. Jinak tomu nebylo ani šest minut před vypršením časového limitu. Jenže na rovince Mulsanne výrazně Nakadžima v toyotě kvůli technické závadě zpomalil. O dvě minuty poté nakonec musel Japonec odstavit vůz na startovní/cílové čáře a posádka tak závod nedokončila.  

Nakonec se ale přece jen Buemi vítězství v závodě 24 hodin Le Mans dočkal. Po odchodu Porsche z kategorie LMP1 se spolu s Nakadžimou a Fernandem Alonsem hned dvakrát radovali z triumfu. Navíc také vyhráli celkové pořadí jezdeckého šampionátu WEC.

Po prvním vítězství v roce 2018 v Le Mans nezkrýval Buemi nadšení. „Myslím, že je to rozhodně největší vítězství v mé kariéře. Sledoval jsem Kazukiho poslední kola v autě a nemohl jsem zapomenout na rok 2016. Ale nakonec jsem ho viděl přejet cílovou čáru a bylo to něco neuvěřitelného! Celou přípravou jsme všichni strávili tolik dní a nocí, a když to konečně vyhrajete, je to něco velkého.“

Nová sezona vytrvalostních závodů již započala 1. září čtyřhodinovkou na Silverstonu. Buemi s Nakadžimou a Brendonem Hartleym skončili druzí, následující šestihodinový závod na okruhu Fuji již trio ovládlo. 

Zkušenosti ve službách formule E 

Po prvních dvou letech v Le Mans prototypech začal Švýcar navíc závodit také ve formuli E od sezony 2014/15. Sébastien Buemi vybojoval pro tým Renault e.dams hned tři mistrovské tituly, první v sezoně 2015/16 po souboji s Lucasem di Grassim.  

Pro ročník 2018/19 se však přesunul do stáje Nissanu, který debutoval. Spolu s kolegou Oliverem Rowlandem získali čtvrté místo v hodnocení týmů, Buemi si dojel pro druhou příčku za bývalým kolegou z Toro Rosso Jeanem-Ericem Vergnem. V Nissanu Buemi setrval i pro nadcházející sezonu, kde bude bojovat o další titul šampiona formule E. 

A jak se dle Buemiho odlišuje F1 a formule E? „V některých ohledech je to docela jiné, formát závodu je jiný, protože všechno se děje v sobotu. Závodní dráhy jsou velmi odlišné, protože závodíme pouze v centrech měst a uličky jsou velmi úzké. Samotné auto je úplně jiné, protože je těžší, nemáme hladké pneumatiky, máme mnohem méně přítlaku, plus je to elektrické auto. Z vnější strany to nevypadá příliš odlišně, ale když jedete, je zde několik rozdílů,“ připouští.

„Kvalifikace funguje na stejném principu, musíte být co nejrychlejší. Ale během závodu musíte myslet na věci, jako je správa energie, energetická účinnost. A v závodě je to naprosto odlišné od toho, co zažíváte ve formuli 1. Musíte najít způsob, jak být rychlý, ale zároveň co nejlépe šetřit energii,“ dodává švýcarský závodník.