Proč vedení F1 usiluje o dlouhodobé naplnění kalendáře 24 závody?

Štítky: 2026 Zveřejněno 20. 04 2026 — Bára Goldmannová

S kalendářem formule 1 uzamčeným na 24 závodech a s tím, jak série dál roste ve všech svých metrikách, je získání místa v programu těžší než kdy dřív.

Popularita F1 vedla k prudkému nárůstu zájmu ze strany potenciálních hostitelských měst, zemí a vlád – některých důvěryhodnějších, jiných méně.

Politici, kteří předčasně prohlašují, že je velká cena hotová věc, však na vedení série dojem neudělají. Spíš to naznačuje, že uzavřít dohodu možná není nejlepší nápad, pokud potenciální pořadatel podceňuje rozsah a dlouhodobou udržitelnost pořádání akce v éře Liberty Media, nebo pokud je F1 využívána jen jako nástroj k získání domácího politického vlivu.

Komentáře indických představitelů, že se F1 vrátí v roce 2027, byly pro vedení F1 novinkou a byly rychle odmítnuty, a podobně fantastická tvrzení pravidelně přicházejí i z Jihoafrické republiky.

Ani návrat F1 do Argentiny se zatím nejeví jako reálný. Buenos Aires se nejprve snaží úspěšně pořádat MotoGP na zrenovovaném okruhu Autódromo Oscar y Juan Gálvez. V zadlužené zemi se sice objevila nová vlna zájmu o F1 díky příchodu domácího hrdiny Franca Colapinta, ale bez záruky, že jezdec Alpine pro rok 2026 bude vůbec na startovním roštu ve chvíli, kdy bude Argentina připravena závod hostit, nemůže být samotná přítomnost místního pilota pevným základem pro velkou cenu.

To, co vedení F1 od nového trhu skutečně chce, je finančně udržitelný plán, který mu dá jistotu k uzavření dlouhodobé smlouvy. Není náhoda, že F1 v posledních letech směřuje k extrémně dlouhým kontraktům na klíčových trzích – většina kalendáře je zajištěna minimálně do roku 2032. Oblíbený závod na Red Bull Ringu v Rakousku byl dokonce prodloužen až do roku 2041 a Melbourne, Madrid, Bahrajn či Montreal zůstanou v kalendáři nejméně další dekádu.

Je to výhodná situace pro obě strany, která poskytuje veřejně obchodované společnosti, jako je Liberty Media, větší stabilitu a garantované příjmy, a zároveň pomáhá místním promotérům a vládám odepisovat velké investice do infrastruktury v delším časovém horizontu. Pořadatelé jen těžko souhlasí s výstavbou zcela nového paddocku bez záruky, že se využije víc než párkrát.

“Jedním z relevantních bodů je, že nejde o jednorázový vrchol,” řekl šéf F1 Stefano Domenicali pro Motorsport.com na téma vstupu na nové trhy. “Jde o to mít jistotu, že když přijdeme na nové místo, existuje vize být tam více let a že jde o relevantní trh.”

“Nemůžeme jít na místo, kde možná zažijí jeden fantastický rok, ale co bude dál? Jaký je váš byznys plán? Jaká je vaše fanouškovská základna? Jaký je váš komerční status, který vám dává jistotu, že tam budete pět nebo deset let? Potřebujeme ten důkaz.”

Investice do vylepšení vyžadují závazek ze strany F1

Držitel komerčních práv F1 říká, že si stále užívá výrazného globálního zájmu ze strany potenciálních promotérů, a s tvrdým limitem 24 závodů zůstává trh na straně prodávajícího. To znamená, že F1 může nejen požadovat vysoký poplatek, ale také si diktovat další cíle týkající se mobility, pohostinnosti, zábavy a udržitelnosti.

“Je velký zájem z jiných regionů, ale jsme v dobré pozici díky lidem, kteří nám důvěřují s dlouhodobou investicí,” dodal Domenicali.

“Vždy jsem investorům říkal, když se mě ptali, proč uzavíráte tak dlouhé smlouvy – zaprvé proto, že tomu trhu věříme. Zadruhé proto, že pak můžeme žádat promotéra, aby investoval. Pokud máte tříletou smlouvu, jak můžete promotéra tlačit k investicím? Například v Miami v příštích letech vznikne nová zóna hospitality. V Austrálii uvidíte příští rok nový paddock a nové zázemí, protože jsme kontrakt prodloužili. Totéž Maďarsko a Austin.”

Příklad Budapešti je relevantní, protože v Evropě je přirozeně těžší zajistit dlouhodobé investice než v petrochemických státech či jiných rozvíjejících se trzích. Počet evropských závodů je pod tlakem – Barcelona a Belgie se střídají a organizátoři nizozemské GP uznali, že prodloužení smlouvy po roce 2026 je příliš velké finanční riziko.

F1 však dokázala prodloužit některé své evropské pilíře, jako Silverstone, Monzu a Monako, a přidání krátkodobějších smluv, jako je Portugalsko (2027–2028), jí dává flexibilitu zaplnit 24 závodů, než se zhmotní některé dlouhodobé projekty.

Mezi promotéry, kteří zatím postupují správně, patří Thajsko a Jižní Korea, které připravují městské závody v Bangkoku a Incheonu. Ani jedna země není blízko realizaci. V Thajsku vše zdržely politické otřesy, ale obě země předložily solidní plány se značnými investicemi, ať už veřejnými, nebo soukromými. Incheon navíc čeká na výsledek nadcházejících komunálních voleb, což jen podtrhuje, jak obtížné je najít správné načasování pro uzavření dohody.

F1 dosahuje ideálního stavu v Severní Americe

Růst v USA zůstává pro F1 klíčovým cílem, zvlášť s ohledem na novou vysílací smlouvu s Applem, ale Domenicali zchladil představy o přidání dalších závodů navzdory zájmu měst jako New York, Chicago či San Francisco.

Ačkoli by F1 ráda rozšířila svou stopu na Dálném východě, pokud se naskytne správná příležitost, v Severní Americe už pořádá pět závodů: Miami, Montreal, Austin, Mexiko a Las Vegas.

“V USA je velký zájem z dalších míst,” řekl Domenicali s tím, že přidání dalšího závodu by bylo realistické jen tehdy, pokud by některý z těch současných vypadl. Z této pětice končí smlouva jako první Mexiku – v roce 2028 – ale místní úřady mají zájem o další prodloužení.

“Musíme být obezřetní. Pokud v budoucnu nebudeme mít Mexiko nebo se v regionu stane něco jiného, můžeme to zvážit. Mimochodem, oni chtějí prodloužit. Ale více závodů by teď nebylo vyvážené.“

Dlouhodobé vztahy dávají F1 také větší prostor optimalizovat kalendář geograficky, aby se přiblížila svým ambiciózním cílům v oblasti CO₂. Jedním z dlouhodobých přání, které se nyní podařilo splnit, je prohození Kanady a Monaka, aby se Kanada mohla spojit s Miami a zabránilo se dalším transatlantickým přesunům. Dvoutýdenní mezera však stále znamená, že personál musí cestu absolvovat navíc, takže řeči o udržitelnějším cestování míří spíš na logistiku než na lidské zdroje.

K tomu připočtěte místní klima, státní a náboženské svátky a nutnost zimní a letní pauzi, a je jasné, proč je sestavení 24závodového kalendáře tak složitou skládačkou. Geograficky blízcí pořadatelé navíc chtějí své závody rozprostřít, aby si nekonkurovali o stejnou zákaznickou základnu.

Domenicali má pocit, že současný kalendář našel správnou rovnováhu mezi komerčními a logistickými požadavky, které často táhnou opačnými směry.

“Myslím, že jsme udělali velký krok v optimalizaci kalendáře, i když musíme pamatovat, že nejde jen o logistiku, ale také o komerční stránku každé akce,” řekl.

“Můžete říct, že logisticky by šly čtyři závody na Blízkém východě za sebou a totéž americké závody, ale komerčně by to nefungovalo. Proto si myslím, že jsme udělali velký krok vpřed už letos, když je Kanada po USA. A proto si myslím, že logisticky je kalendář dobře nastavený, když vezmeme v úvahu komerční omezení.”