Proč se v Monaku jelo tak pomalu
Jako by Velká cena Monaka nebyla dostatečně akční, někteří jezdci záměrně zpomalovali své tempo na úroveň blízkou F2 a přidali tak svým kolegům další vrstvu frustrace.
Vzhledem k tomu, že v nedělním závodě bylo předjíždění téměř nemožné a všechny vozy absolvovaly povinnou výměnu pneumatik pod červenou vlajkou v úvodním kole, jedinou nadějí pro některé jezdce, jak vyvinout skutečný tlak na vůz před sebou, bylo doufat, že se za nimi otevře požadovaná 19sekundová mezera v boxech. To by jim umožnilo znovu zastavit pro čerstvé pneumatiky a buď sami rychle zmenšit mezeru, nebo doufat, že to za ně udělá safety car.
První možnost se otevřela, protože George Russell z Mercedesu byl velmi konzervativní a snažil se dokončit závod na středních pneumatikách, čímž nechal narůstající mezeru na čtvrtý McLaren Landa Norrise (které by někdo za Leclercem dokázal využít). Ferrari však pochopilo nebezpečí, a proto instruovalo Charlese Leclerca, aby využil své neotřesitelné pozice na trati v úzkých ulicích a nasadil konzervativní tempo.
Díky tomu Leclerc zapříčinil, že se na Oscara Piastriho a Carlose Sainze dotáhl Lando Norris, přičemž rozdíl mezi Norrisem a Russellem se z velké části udržoval pod onou 19sekundovou hranicí. Norris měl nakonec jen jednu riskantní možnost zajíždět do boxů, kterou se McLaren rozhodl nevyužít. Tato taktika vlastně zkomplikovala situaci i Leclercovi, který se snažil získat dosud nepolapitelné první domácí vítězství. Tím, že byl tak daleko od svého nejvyššího tempa a dostal se na úroveň F2, bylo pro něj těžké najít svůj rytmus a zjistit, kde jsou limity jeho auta. Na okruhu, kde je koncentrace vším, to bylo dost velké rozptýlení.
“Měli jsme s Russellem cílovou mezeru, kterou jsme nechtěli příliš otevřít,” vysvětlil Leclerc. “V polovině závodu jsem jel tak pomalu, že když najednou začnete tlačit, tak nevíte, kde brzdit, a tam může dojít k chybám. Takže jsem se chtěl dostat do rytmu a začít trochu víc tlačit. Ale tým mi samozřejmě říkal: zpomal, zpomal, zpomal. V tu chvíli jsem si uvědomil, že je to těžké.!
Druhý Piastri byl zjevně frustrován pomalými časy na kolo, které se pohybovaly až kolem 1m20s, když v kvalifikaci jezdci dosahovali časů pod 1m10s, které označil za “pomalejší než ve Formuli 2”.
Ačkoli pouze prvních pár kol Leclerca s vysokým obsahem paliva skutečně odpovídalo tempu F2, popsal, jak daleko od limitu se vedoucí jezdci skutečně nacházejí. Piastriho odhadované zpomalení o 0,250 s (na kolo) při kontaktu s Carlosem Sainzem na startu se ukázalo jako irelevantní.
Tato taktika se opakovala i jinde: Yuki Tsunoda z RB jel extrémně pomalu, aby se ochránil před undercutem desátého Pierra Gaslyho (který neměl kam ‘zapadnout’ po potenciální zastávce v boxech). Stejně jako Leclerc, ani Tsunoda nebyl zrovna fanouškem toho, že musí jet výrazně pod svým běžným tempem, ale řídil se pokyny svého týmu.
“Musím vždy respektovat strategii, kterou jsme naplánovali,” vysvětlil Tsunoda. “Někdy jsem musel zpomalit, abych se ujistil, že auta za mnou neudělají žádnou zastávku v boxech, nebo abych se ujistil, že nás nemohou podjet. To bylo pro mě jako pro jezdce frustrující, zvlášť když víte, že nás čeká velké tempo. Ale musíme se držet toho, co nám tým řekne. Není to příjemný pocit, ale před závodem jsme to probírali a já jsem vlastně spokojený s tím, co jsem udělal, a s tím, že jsem nebyl příliš tvrdý na pneumatiky.”
Albon vysvětloval, jak nepříjemně pomalé bylo Tsunodovo tempo, když Japonec měl ztrátu přes 45 sekund na jezdce Mercedesu Lewise Hamiltona před sebou, který této mezery využil k tomu, aby se pokusil neúspěšně undercutovat Maxe Verstappena. Jezdec Williamsu prohlásil, že by mohl vyměnit svůj vůz za skútr a stále s ním držet krok.
“Je to nepříjemné, protože měl takovou rychlost… Jsem rád, že to [tempo] zvládneme, ale nemusíme toho zvládnout tolik,” kroutil Albon hlavou s křivým úsměvem. “On toho zvládal tolik, že jsem si říkal, že bych mohl vystoupit a jezdit tady se svým skútrem. Bylo to tak pomalé. Je to tak bolestivé. Je vlastně těžké zůstat soustředěný, když jedete tak pomalu, protože prostě nejste ani blízko ničeho. Nejste blízko žádným limitům.”
V závěru přišel souhlas souhlas týmu RB, aby Tsunoda v posledních kolech jel svým vlastním tempem, čehož japonský jezdec po nudném závodě ochotně využil. Z časů na kolo mezi 1m18s a 1m20s Tsunoda náhle zapnul a snížil své časy na 1m15,4s, 1m14,9s, 1m15,2s a 1m14,7s.
“V závěru závodu se absolutně odlepil od země,” smál se Albon. “Říkal jsem si, že jsme to mohli dělat celou dobu! Ale on se rozhodl, že to neudělá….”
Ačkoli sobota přinesla v kvalifikaci napínavou podívanou a neděle konečně završila Leclercův monacký oblouk vykoupení, mnohem zapomenutelnější je, jak se tam Leclerc dostal. Ale po dvou vítězstvích v kvalifikaci, které se změnily ve zlomené srdce, to bude pro domácího hrdinu ta nejmenší starost.
