Proč se F1 snaží omezit kvalifikační režim motorů, a proč nejde o nic neobvyklého
Říká se mu 'párty mód'. Ten nejvíce výkonný režim z mnoha. Řídicí software vyžene všechny systémy pohonné jednotky do maximálního výkonu. Jen na několik kol. Konkrétně v sobotní kvalifikaci - v její prostřední a závěrečné části. Cílem je získat co nejlepší pozici na startu velké ceny. Z ní se totiž nejlépe diktuje strategie závodu a odráží taktika soupeřů, kteří se kvalifikovali hůře. S takovým režimem 'párty módu' by ale motor v závodě dlouho nevydržel. Nastavení pohonných jednotek pro závod se tedy sníží. A právě rozdílná nastavení motoru pro kvalifikaci a závod chce FIA vytlačit z formule 1.
Plán zrušit takzvaný párty mód je samozřejmě snaha zastřihnout křídla tomu dlouhodobě nejlepšímu, který svou mnohaletou dominancí paradoxně začíná trochu kazit atraktivitu formule 1. Děje se tak teď a dělo se tak vždy v minulosti. Jenomže dříve se ti nejvlivnější manažeři F1 vždy domluvili a nějakou chytrou metodou dominanci konkrétního týmu narušili. Ať už změnou pravidel, která funguje jako pomyslný ‘restart’. Nebo zákazem chytrých řešení, vždy s nějakým lišáckým vysvětlením, aby nebyl nikdy znát pravý důvod změny nebo zákazu.
Ostatně, Helmut Marko z Red Bullu se nedávno nechal slyšet, že být Bernie Ecclestone pořád u kormidla, už by na dominanci Mercedesu nějaký recept našel!
Možná inspirováno právě tím, takový plán je tady. Nepřímou metodou omezit extrémní kvalifikační mód motorů, což je disciplina, ve které exceluje Mercedes. Tím spíš po faktickém zákazu nejasných praktik Ferrari.
Omezit výhodu Mercedesu tak není ve formuli 1 ničím novým. Paradoxně není ani nový princip, se kterým na to FIA jde: aplikovat myšlenku, že závodit se bude se stejným autem (stejných parametrů), se kterým se pilot kvalifikoval.
Ještě dávno před tím, než software dokázal hrát tak důležitou roli v jízdě monopostu F1, týmy stavěly speciální kvalifikační motory a aerodynamiku. Jen a pouze pro těch pár kol v sobotu, kdy bylo důležité získat co nejlepší pozici na startu. Speciální kvalifikační motory tak měly životnost například jen 50 kilometrů! Prvky aut měly minimální dimenzování pro chlazení motorů nebo brzd. Formule tak zvládla jen pár kol, zajetých velmi rychle, než by se auto horkem doslova rozpadlo. Závodit s něčím takovým nepřicházelo v úvahu. Ze soboty na neděli bylo postaveno vlastně zbrusu nové auto, se kterým se nastoupilo do závodu. (Tenkrát stačilo, aby závodní auto se vším, co má uvnitř, vydrželo jen více než 300 kilometrů určených pro jedinou velkou cenu.)
Tehdejší prezident FIA Max Mosley v roce 2002 vyhrabal staré pravidlo Parc Fermé a zajistil, že auto v kvalifikaci bude stejné konfigurace, jako to, se kterým se statuje do závodu. Snadné to nebylo. McLaren a Williams vyhrožoval arbitráží, že si FIA mění pravidla svévolně. A znamenalo to zrušení tolik romantického zahřívacího tréninku v neděli ráno. Frank Williams dokonce argumentoval tím, že na autě se v noci pracuje (a motory se mění) už desítky let. Když mu bylo argumentováno, že je to ryzí ukázka metody managementu “ale takhle my to tady děláme”, i Frank Williams se zasmál. Pravidlo Parc Fermé bylo zavedeno v roce 2003. Přesněji: začala být uplatňována jeho striktnější verze.
Finance: Williamsu v roce 1997 k titulu stačil rozpočet, na jehož úroveň se chce F1 dostat
Dnes – ve vztahu k párty módům – se vlastně jedná pořád o ten samý problém. Jen se od hardwaru rozšířil i na oblast softwaru. Dříve se stavěly speciální motory, které vydržely 50 kilometrů. Dnes se auto s pomocí softwaru zajišťující unikátní režimy (až devět úrovní!) rekuperace energie a jejich využití, hardwarových dílů, režim zapalování nebo speciálních mazacích a mixážních režimů paliva nastaví do režimu (párty módu), kdy také vydrží jen 50 kilometrů. Problém stejný, jen se liší cesta k jeho řešení.
Případ pohonných jednotek Ferrari ukazuje, že FIA už není v pozici dokazovat týmům, že mají se svým autem něco v nepořádku. Ostatně ani nemusí. Ve formuli 1 platí princip presumpce viny. Tým musí dokázat, že má auto legální v jakémkoli časovém okamžiku Grand Prix víkendu. Nárůst výkonu pohonných jednotek Mercedesu v letošní sezoně paradoxně přesunul pozornost směrem k němu. Ale podobně jako u Ferrari, ani u Mercedesu už si nemůže být FIA jistá tím, zda je vše v pořádku. Pohonná jednotka současnosti je prostě příliš, příliš složitá. Navíc, FIA chce zabránit tomu, aby v současně těžkém období musely Ferrari, Renault a Honda investovat do vynalézání lepších párty módů svých motorů.
A právě proto přichází nápad, který by znamenal faktické omezení kvalifikačních režimů. Týmy si mohou nastavit motor v kvalifikaci jak chtějí, ale v takovém ‘extrémním’ režimu motoru budou muset absolvovat významnou část velké ceny – nebo případně celý závod. To donutí týmy s motory vybavené párty módem k tomu, aby výrazně snížily jejich výkon v kvalifikaci, protože by nedojely do cíle závodu, kdyby takový režim musely držet po valnou část závodu. Což by mělo za následek vyrovnání výkonů jednotlivých dodavatelů motorů, a tím pádem týmů.
Myšlenka chytrá. Jaký bude mít přínos, to už je věc druhá.