Proč je tak těžké dodržovat traťové limity? Piloti odpovídají
Během rozhovorů před Velkou cenou Francie padla otázka ve vztahu k traťovým limitům, které budou na okruhu Paula Ricarda asi nejvíce sledované během roku. "Můžete nám jako závodníci říct, proč je tak těžké dodržovat limity na trati?"
Sebastian Vettel:
“Protože se snažíme jet co nejrychleji. Ne? Není to fér?”
Víte, myslím, že kdybychom to všichni brali v klidu, tak by to bylo snadné, ale my jedeme tak rychle, jak jen můžeme, a může dojít k chybám nebo někdy je velmi těžké posoudit, víte, posoudit pět centimetrů nebo deset centimetrů zevnitř vozu, kde vlastně nevidíte čáry. Takže si myslím, že vzhledem k tomu, že toho moc nevidíme, si vedeme docela dobře. Myslím, že pokud jsme mimo, a pokud jsme opravdu mimo o metr nebo víc, tak si myslím, že se něco pokazilo, ale pokud jsme mimo o pár centimetrů, pořád je to velmi dobrý odhad. Ale očividně ne dost dobrý!”
Charles Leclerc:
“Myslím, že nejlepší asi, nebo já osobně, co jsem preferoval, byl obrubník, protože na obrubníku jste to skutečně cítili. Někdy v loňském roce jsme používali obrubník jako referenci pro limity na trati a že ho skutečně cítíte na volantu a také když jste na limitu obrubníku, můžete ho také cítit. Takže je mnohem snazší být velmi, velmi přesný. S bílou čárou jsme tak nízko, že jak říkal Seb, pět centimetrů mimo a vy si to jako řidič ani neuvědomíte. Takže je to složité. Ale možná si myslím, že se s tím tento víkend prostě musíme vypořádat, protože tady nejsou žádné skutečné obrubníky. Takže ano, bude to složité.”
Lando Norris:
“Myslím, že to řekli dobře, je to prostě odhad… Odhadnout přesnou polohu auta na pár centimetrů, když jedete jakoukoli rychlostí, to prostě není snadné, zvlášť když se do toho zapojí vítr nebo když jedete za auty a narazíte na obrubník nebo něco jiného nebo na hrbol. Přesně to odhadnout je prostě velmi obtížné. A když sedíte pár centimetrů nad zemí… a obzvlášť s letošním autem v porovnání s loňským. Váš první úsudek je samozřejmě vizuální, kde skutečně vidíte trať, a vy vidíte navíc závodní dráhu asi jen 10 nebo 15 metrů před vámi, to je první šance, kdy skutečně vidíte skutečnou trať. Používáte to jako úsudek, ale pak také používáte svůj pocit, kde si myslíte, že jste. A když jste v autě a reagujete na věci, je těžké posuzovat věci s tak malým odstupem. Je to součást, ale je to těžké. Někdy je to frustrující, třeba já jsem zřejmě byl jedním z těch, kteří dostali penalizaci. Je fajn, když máte štěrk, protože tam je nějaká hranice. Pokud jste na šotolině, udělali jste chybu a ztratili jste hodně času. V Rakousku máte na výjezdu z první zatáčky obrubník z klobásy, a když ho přejedete, ztratíte čas. Ale stejně jako v několika posledních zatáčkách, pokud vyjedete, vyjedete. Takže to chápu, jen si přejete, aby na výjezdu z každé zatáčky byl jen štěrk, a když vyjedete, tak jste na štěrku a to je váš trest.”
Nicholas Latifi:
“Myslím, že jednoduchá odpověď je, jak říkal Seb, protože se snažíte jet rychleji, a když se nesnažíte a neprotlačíte ty milimetry nebo centimetry navíc, tak to udělá někdo jiný a vy můžete trochu ztratit. Ale ano, myslím, že první věc, kterou jezdec použije, je určitý druh vizuální reference, a záleží na jednotlivých zatáčkách, je spousta tratí, kde můžete velmi snadno vidět bílou čáru od nájezdu do zatáčky. A je spousta tratí, kde to nejde. Tedy samozřejmě, pokud je na výjezdu zeď, jako na měestké dráze, je přestupků ohledně limitů tratě méně, protože zeď často vidíte. Takže je přirozené, že jako pilot si berete mnohem větší rezervu, když je na výjezdu zeď, ale také vizuálně vidíte zeď mnohem lépe, což v některých případech, jak říkáme, bílou čáru často nevidíte, zatímco obrubník byste mohli cítit. A ano, prostě si myslím, že v některých případech, v některých zatáčkách, jsou velmi přirozená omezení na trati, kde by asi neměla být omezení na trati pro konkrétní zatáčky. Například zrovna na Red Bull Ringu, na výjezdu ze šesté zatáčky, myslím, že Lando možná dostal varování, bylo to v kvalifikaci, nebo vymazané kolo, když ponořil kolo do štěrku, ale stejně vyjel mimo trať. A to je jedna ze zatáček, kde se myslím všichni jezdci shodnou na tom, že v té zatáčce opravdu nepotřebujeme omezení limitů tratě. Stejně tak zatáčka 12 v Barceloně, vím, že můj týmový kolega za to dostal trestné body, což je trochu extrémní důsledek za to, že se jen trochu rozjede v zatáčce, kde je stejně takový přirozený traťový limit. Takže ano, je to těžší, než to vypadá. Ale zase je to teď tak nějak černobílé a někdy je prostě složité to zvládnout.”
Guanyu Zhou
“Samozřejmě jsem byl jedním z těch, kteří také dostali penalizaci, stejně jako Lando. A v Rakousku to pro mě bylo docela těžké, snažil jsem se jen odhadnout, kde mám kolo, protože jsem dostával v podstatě varování, i když jsem si myslel, že jsem v limitu trati. Ale pak jo, člověk se zasekne za autem skoro na celý závod. V turbulentním vzduchu to bylo hodně těžké. Hlavně v první zatáčce jsem občas najel na obrubník. Ale víte, někdy, když jste na něm, nebo jenom tím, že ho říznete, tak je to otázka, budete nad ním, když prostě pojedete přímo na něm, jenom tím, že ho říznete, tak se z něj prostě dostanete pryč, na hranu. Takže je těžké to posoudit, ale souhlasím s Nickem. Chci říct, že je to teď tak nějak černobílé. Takže si nemyslím, že to můžeme změnit ve velmi krátké době, ale víte, některé zatáčky, možná mohou snížit omezení na limity trati, že nezískáte tolik. Jo, myslím, že sedmá zatáčka nebo něco takového. Je to takové, chci říct, všichni jedou úplně stejnou stopu a nic nezískáš, nehrozí žádné nebezpečí. Takže to ztížilo život, zvlášť když jedete 71 kol v Rakousku za autem, ale jinak se s tím, myslím, musíme všichni vyrovnat.”
