Přichází šampion! Aneb jak probíhaly debuty “zlatých hrdinů” ve Ferrari
Lewis Hamilton odstartuje do své premiérové sezony s tradiční stájí z Maranella. Jak vypadaly debuty jeho mistrovských předchůdců v červených monopostech?
Snem každého pilota je alespoň jednou usednout do ikonického červeného vozu se vzpírajícím se koníkem ve znaku a stát se hrdinou Tifosi, který zvedne nad hlavu tu nejcennější trofej – mistrovský titul. Ferrari na svého spasitele čeká už nekonečných 18 let, od titulu Kimiho Räikkönena v roce 2007. Naposledy byl nejblíže Fernando Alonso v sezoně 2013, tehdy však nestačil na Sebastiana Vettela.
Naději na vytouženou trofej nyní zapálil největší transfer v historii formule 1, který zcela jistě přesahuje i hranice tohoto sportu. Ferrari ulovilo sedminásobného mistra světa Lewise Hamiltona, který všech úspěchů dosáhl pouze s vozy poháněnými motory Mercedesu. Vznikne tak unikátní spojení nejúspěšnějšího jezdce s nejúspěšnějším týmem v historii, který 15 krát ovládl šampionát jezdců a získal 16 konstruktérských titulů.
Hamilton ale není prvním mistrem světa, kterého Italové angažovali. Ne všem se jejich první závod povedl dle jejich představ… Jak známé rčení praví: “I mistr tesař se někdy utne.” A to platí i u pilotů formule 1.
1956: Fangio se musel o vítězství podělit
Ferrari se podařil pro sezonu 1956 perfektní úlovek. Podepsali totiž nejlepšího pilota první dekády šampionátu, trojnásobného mistra světa Juana Manuela Fangia. První titul Argentinec získal s Alfou Romeo v roce 1951, o tři roky později následovalo mistrovské tažení s Maserati a Mercedesem, které následující sezonu se Stříbrnými šípy obhájil.
Ovšem debut s Ferrari nevychází podle plánů, protože před domácím publikem v Argentině jej zradí technika. Vadné palivové čerpadlo stojí za rychlým propadem startovním polem. Po třiceti kolech trápení však usedá za volant sesterského vozu Liugiho Mussy, který je v tu dobu na pátém místě. Fangiovi se ale nadále lepí smůla na paty, jelikož se krátce po přebrání vozu od Mussy roztáčí.
Ono celé Ferrari evidentně vstoupilo do víkendu levou nohou, protože ani druhý monopost, který se pohybuje na předních příčkách, se neobešel bez technických potíží. Eugeniu Castellottimu se porouchala převodovka. Nicméně Argentina je zakletá i pro ostatní jezdce ze špičky. U Maserati Carlose Menditegue nevydrží hnací křídel a stoprocentně nefunguje ani motor jeho týmového kolegy Stirlinga Mosse.
Fangio se tak rázem dostává opět do boje o vítězství a v cestě už mu stojí pouze třetí Maserati Jeana Behra, kterého předjíždí a nakonec bere zasloužené vítězství. Ale získává pouze polovinu bodů, protože se musi rozdělit s Mussem, který mu ferrari propůjčil. Přesto Fangio odjíždí z domova jako lídr šampionátu, jelikož ještě obdržel bod za nejrychlejší kolo. Vedení si udržel až do konce sezony a přidal se tak mezi elitní jezdce se čtyřmi tituly na kontě. A to v prvním roce s Ferrari. Nicméně srdce jej táhlo zpět k Maserati, se kterým si připsal páté prvenství.
1990: Prost premiérový závod pro Ferrari nedokončil
Na Alainu Prostovi se výrazně podepsal jeho urputný souboj s týmovým kolegou z McLarenu Ayrtonem Sennou. Po titulu mistra světa v roce 1988 hledá novou výzvu, kterou nachází u Ferrari.
V promočeném úvodním závodě sezony v americkém Phoenixu končí Francouz až sedmý, zatímco jeho týmový kolega Nigell Mansell se nezmůže na lepší než 17. místo.
Obhájce titulu mistra světa má hned od začátku problémy s převodovkou a propadá se až na deváté místo. Prost se do 17. kola dokáže probojovat zpět na čtvrté místo. Veškerá snaha ale přijde vniveč, protože o čtyři kola později je po všem – převodovka definitivně přestává fungovat, což je pro Prosta konečná.
Chuť si ale spraví už v následujícím podniku v Brazílii, kdy poprvé v červeném overalu triumfuje. Posléze si připisuje další čtyři vítězství, díky kterým se dostává na dostřel Sennovi. Jeho poslední plamínek naděje na zisk titulu uhasíná v předposlední velké ceně v Japonsku poté, co v první zatáčce koliduje se Sennou. A ani jeho působení ve Ferrari v roce 1991 nemá šťastný konec: Po tvrdé srážce s realitou, kdy podle vedení nebyl konkurenceschopný, je vyhozen.
1996: Schumacher nestačí rychlíkovi z Irka
Michael Schumacher se po dvou mistrovských sezonách s Benettonem rozhodl předčasně ukončit smlouvu a přichází do Ferrari, kde však dostává pořádně ledovou sprchu. Poprvé usedá do monopostu, v jehož útrobách burácí desetiválec. To ale není takový problém, jaký spíše představuje jeho nový týmový kolega v druhém F310 Eddie Irvine.
Překvapení přichází už v úvodním závodě sezony v Melbourne poté, co je Irvine v kvalifikaci o 2,5 desetiny rychlejší než Schumi a na startu stojí pozici před Němcem, když zaznamenává třetí nejrychlejší čas.
V neděli má sice Schumacher zpočátku navrch a dostává se před Irvina, ale začínají vypovídat službu brzdy a o pár kol později je nucen svůj vůz odstavit. Z toho těží Irvine, který získá první umístění Ferrari na stupních vítězů v sezoně 1996, což zároveň ale po zbytek sezony zůstane jeho nejlepším výsledkem roku.
Zatímco Ir obsazuje v konečném hodnocení s pouhými třemi bod desáté místo, Schumacherovi patří po vítězstvích v Barceloně, Spa-Francorchamps a Monze třetí příčka za duem z dominantního Williamsu Damonem Hillem a Jacquesem Villeneuvem.
Nicméně Schumacherova vrcholná forma měla teprve přijít: mezi lety 2000 a 2004 se stal pětinásobným mistrem světa.
2007: Tahle se to dělá, Kimi!
Po Schumacherově odchodu na konci sezony 2006 se stává novou hvězdou v Maranellu Kimi Räikkönen, a právem!
Že je příslibem dalších ohromných (a na nějakou dobu posledních…) úspěchů italské stáje, dokazuje už u protinožců v Melbourne. První pole position sezony 2007 totiž s přehledem získává před Fernandem Alonsem, který na něj ztrácí téměř půl vteřiny.
I v závodě šlape vše jako švýcarské hodinky. Iceman udrží chladnou hlavu a s tím po prvních zatáčkách i vedení, o které krátce přichází po zastávkách v boxech. Po 58 kolech je to právě on, kdo zvedá trofej za první místo nad hlavu, a to po naprosto suverénním výkonu. Fernando Alonso na druhém místě dojel do cíle až o 7,2 vteřiny později.
Jak famózně do sezony vstoupil, tak ji stylově i zakončil. Vítězství v prvním závodě korunoval triumfem v šampionátu jezdců, přičemž se jednalo o jeden z nejvyrovnanějších ročníků v historii formule 1, protože první tři jezdce Räikkönena, Alonsa a Hamiltona dělil pouhý bod!
2010: Vettel jako Alonsův “talisman”
Alonso věří, že po výměně Renaultu za Ferrari bude opět štěstí na jeho straně a v roce 2010 stane na stupínku nejvyšším. Ale první zádrhel přijde okamžitě v Bahrajnu, když ho týmový kolega v kvalifikaci poráží o neuvěřitelných 3,5 desetiny.
V závodě má ale Španěl už všechno pod kontrolou a ve druhé polovině grand prix už je na druhém místě těsně před Massou, než lídra závodu postihnou technické problémy. Red Bull Sebastiana Vettela je zpomalen kvůli vadné svíčce a Alonso se tak téměř bez jakékoli námahy dostává před “neokřídlený” RB6 a po 49 kolech vítězí s náskokem 16,1 vteřiny na Massu.
Tento triumf je však jednou z mála vlaštovek, protože tím, kdo se na konce sezony raduje, není Alonso. Pilot Ferrari do dějiště finálového podniku ročníku sice přijíždí v čele pelotonu, ale jeho šance mu zhatí paradoxně jezdec jeho bývalého týmu, Renaultu, Vitalj Petrov. Nakonec se musí spokojit až se sedmým místem, zatímco jeho úhlavní rival Vettel vítězí, čímž si zajišťuje svůj premiérový titul mistra světa a Alonsův zklamaný pohled po projetí cílem se stává memem a symbolem jeho působení u Ferrari…
2015: Vettel získává podium
Po neuspokojivé sezoně 2014, v níž s Red Bullem nedosáhl ani na jedno vítězství, hledá Sebastian Vettel u Ferrari novou výzvu. První poměřování sil s Kimim Räikkönenem vyhrává – v kvalifikaci Finovi nadělil pár tisícin, čímž si pojistil start ze čtvrté pozice (Räikkönen startoval těsně za ním).
V neděli během zastávek v boxech překonává Williams Felipeho Massy a dostává se na třetí místo, ale ochutnává svoji vlastní medicínu z éry v Milton Keynes, když proti dominantnímu Mercedesu Hamiltona a Nica Rosberga nemá sebemenší šanci. Tuto pozici si udržel až do konce debutového závodu.
První vítězství v červené barvě na sebe nenechalo dlouho čekat: ve druhé grand prix v Malajsii Vettel poprvé jako jezdec Ferrari triumfuje. Další dvě vítězství v Budapešti a Singapuru ho posouvají na třetí místo v mistrovství světa, s velkým náskokem před Räikkönenem, jehož maximem je čtvrté místo. Nicméně ani v dalších letech s Ferrari se už kýženého pátého titulu nedočká…
