Příběh: Jak si Leclerc vybojoval Ferrari jen pro sebe
Ferrari do letošní sezony vstupuje s novou jezdeckou kombinací – vedle Charlese Leclerca bude závodit Carlos Sainz. Toto rozhodnutí vloni v květnu všechny šokovalo, z týmu byl totiž vyšachován Sebastian Vettel. Jak k tomu došlo? Čtyřnásobný šampion jednoduše řečeno přišel o Ferrari... Sebral mu ho jeho mladší týmový kolega.
Sebastian Vettel vstoupil do Ferrari v roce 2015. Smlouvu podepsal v září 2014 – tehdy Ferrari vedl Luca di Montezemolo, který ve Vettelovi viděl kvality Michaela Schumachera. A právě tohle je jeden z prvních faktorů, které vedly k Vettelově odchodu na konci roku 2020.
Ptáte se proč? Luca di Montezemolo totiž Vettela najal, ale brzy z vedení Ferrari odešel. Do čela týmu se tak dostal Sergio Marchionne, který s politikou svého předchůdce nesouhlasil. Vettel měl posloužit jako „týmová jednička“, ale Marchionne byl spíše mužem, který zastával filosofii zakladatele samotného týmu Enza Ferrariho. Chtěl dát jezdcům prostor.
Nějakou dobu ale Vettel jako týmová jednička působil, po jeho boku totiž závodil Kimi Räikkönen, kterému o týmový status vůbec nešlo. Chtěl si hlavně zazávodit a příležitostně zabojovat o vítězství. Vettel měl vyšší cíle, chtěl se stát mistrem světa. A v tomhle ho kryl tehdejší šéf Ferrari Maurizio Arrivabene. Charismatický Ital si s novým prezidentem Ferrari příliš nerozuměl, což nebylo žádným tajemstvím.
Vettel dostal dvě příležitosti – nejprve v roce 2017, poté v roce 2018. Ani jednou ale nedokázal své šance proměnit v mistrovský titul. Důvodů bylo několik (rozhodně nešlo jen o jeho chyby), měl hromadu smůly (např. v roce 2017 ho ke konci roku trápily technické problémy). Každopádně dvě druhá místa Ferrari nestačila a Marchionne využil své příležitosti.
Prezident Ferrari se rozhodl učinit riskantní rozhodnutí. Chtěl vyměnit Kimiho Räikkönena, ostříleného šampiona z roku 2007, za mladého závodníka, který se mohl opřít jen o roční zkušenosti ze Sauberu. Ano, na scénu přichází Charles Leclerc. Marchionne se ale bohužel svého snu nedožil, Ferrari s Leclercem ale i přesto podepsalo.
Stejně jako jezdeckou sestavu obměnil nový prezident Ferrari John Elkann i týmového šéfa. Charismatického Maurizia Arrivabeneho vyměnil za Mattiu Binotta, který do té doby působil jako technický ředitel týmu.
Už tady bylo jasné, že Vettel nebyl jasnou hvězdou budoucnosti Ferrari. Pro Marchionneho, Elkanna ani Binotta nebyl Vettel týmový lídr, ale jen zaměstnanec, jen „řadový jezdec“, který reprezentuje jejich značku. Rozhodně ale ne člověk, kolem kterého by stavěli svůj tým.
Na začátku roku 2019 tak stál v čele týmu nový šéf a po boku čtyřnásobného šampiona nový kolega. A ihned na začátku bylo určeno, že minimálně zpočátku sezony bude na Vettela strategicky nahlíženo jako na týmovou jedničku. Poměrně logické rozhodnutí, přeci jen měl Vettel v té době na svém kontě nejen čtyři tituly, ale také 52 triumfů. Leclerc ani jednou nestál na stupních vítězů.
Leclerc svou roli hrál dobře. Před startem sezony dal najevo, že týmové rozhodnutí chápe a že jej respektuje. Přesto už v prvním závodě vytasil drápy. V pozdní fázi závodu totiž dojel čtvrtého Vettela a dal týmu najevo, že je rychlejší (díky čerstvějšímu obutí). Tým ho ale poprosil, aby držel pozici, a tak se také stalo.
V Bahrajnu ale bylo všechno jinak. Mladý Charles Leclerc, který právě vstoupil do svého druhého závodu s Ferrari, byl po celý víkend rychlejší než jeho týmový kolega. Dokonce vybojoval pole position s náskokem 3 desetin sekundy na druhého Vettela!
Po startu ho Vettel předjel, ale nedokázal mladému dravci ujet. Leclerc jej brzy dojel, a ačkoliv ho tým upozornil, aby držel pozici, zaútočil. Je tedy logické, že by mělo následovat napomenutí – ale ono žádné nepřišlo! Leclerc svého zkušenějšího kolegu předjel a jal se do dáli. Nebýt elektronického problému, nejspíš by i vyhrál. Vettel se mezitím výrazně trápil a nakonec ani nebojoval o stupně vítězů.
Na čtyřnásobného šampiona byl vyvíjen tlak ze všech stran, ale hned v Číně se rozhodl své zkušenosti přetavit v úspěch. Sice nestačil na vedoucí mercedesy, ale mladšího Leclerca rychlostně zastínil.
Poté přišlo Baku a Leclerc byl opět na koni – tedy až do kvalifikace. Přemotivovaný Monačan totiž skončil ve druhé části kvalifikace v bariéře. Byla to jeho první větší chyba v ulicích Baku, kde v roce 2017 zvítězil v sobotním závodě F2 a v tom nedělním dojel druhý (mezi oběma závody pak navštívil pohřeb svého tatínka). O rok později, už v kokpitu Sauberu, si zde dojel pro první body ve formuli 1.
Leclerc zde ale opět demonstroval svou sílu a ukázal, že Bahrajn nebyl výjimkou. Spíše byl pravidlem. Vettel sice odjížděl s vícero body, ale to jen díky tomu, že jeho mladší kolega v kvalifikaci chyboval.
Několik dalších závodů nepanovalo v garáži Ferrari napětí. Vettel v Kanadě bojoval o vítězství, ale nakonec byl penalizován a dle svého úsudku neprávem odsunut na druhé místo. Leclerc pak bojoval o výhru v Rakousku, dokud jej nepředjel Max Verstappen. Do silné pozice se Ferrari dostalo opět až v Belgii.
Leclerc stál opět na pole position – s půlsekundovým náskokem na Vettela! Nakonec si dojel i pro sladké vítězství, ve kterém mu právě Vettel pomáhal. Ano, čtete správně, Vettel se ocitl v pozici týmové dvojky. A právě tenhle moment nastínil, co bude následovat…
O týden později se jel závod v Monze. Domácí závod Ferrari. Díky silným pohonným agregátům se italský výrobce ocitl v roli favorita, prakticky poprvé od roku 2010. A byl to opět Leclerc, nikoliv Vettel, kdo v kvalifikaci kraloval. Zároveň ale nerespektoval týmové nařízení. Klíčovým faktorem v Monze je totiž větrný pytel – v prvním měřeném pokusu dostal příležitost využít větrný pytel jeden jezdec, v tom druhém pak druhý jezdec.
Leclerc se ale této strategie nedržel, a ačkoliv měl ve svém druhém pokusu pomoct Vettelovi, nestalo se tak. Čtyřnásobnému šampionovi se to logicky nelíbilo. „Mně se domluva zdála jasná,“ prohlásil po kvalifikaci Vettel. Leclerc se ale bránil, podle něj byl na okruhu před druhými pokusy chaos – a také že byl. Jen on a Carlos Sainz se dostali do druhého měřeného kola, ostatní se navzájem brzdili a proťali cílovou pásku po uplynutí kvalifikačního času.
Žádná týmová jednička – Sainz a Leclerc mohou otevřeně bojovat
Mattia Binotto se k incidentu vyjádřil a zkritizoval Leclercovo chování. Bránil tím Vettela, ke kterému se choval po celý rok spravedlivě. Leclercovi ale bylo přeci jen odpuštěno…
V neděli Monačan zářil. Okouzlil italské davy, které se přišly podívat na silné Ferrari, jež mělo poprvé po několika letech reálnou šanci slavit vítězství. A byl to opět Leclerc, který stál v čele týmu. To on vedl a nakonec i po tvrdém souboji s Mercedesem zvítězil. Binotto byl v závalu emocí donucen Leclercovi odpustit… a to právem.
A co během závodu předvedl Vettel, který startoval čtvrtý za oběma mercedesy? Roztočil se jako už tolikrát v předchozích závodech. Navíc způsobil nehodu při svém návratu na trať.
Bylo rozhodnuto. Monza rozhodla – tenhle tým je potřeba stavět kolem Leclerca. Porušil týmové nařízení, ale profitoval z něj. Navíc představoval sílu mládí – něco, čím Vettel dlouhé roky nedisponuje.
Risk se vydařil, Leclerc byl dobrý strategický tah. Vyšachoval čtyřnásobného šampiona a ukázal, že patří mezi hvězdy budoucnosti. A kam nám tedy zapadá Carlos Sainz? To je otázka, na kterou zatím neznáme odpověď. Bude v roli týmové dvojky? Těžko říct, jelikož i on sám disponuje velikým talentem a značnou mírou zkušeností. Navíc se i přes fakt, že letos vstupuje do své sedmé sezony, řadí mezi mladé jezdce.
Bude Sainz porážet Leclerca? To také není jisté. Sainz si podle všeho bude muset najít zlatou střední cestu a zapadnout do Ferrari tak, aby si udržel sedačku, ale zároveň aby se historicky nezapsal mezi Rubense Barrichella, Felipeho Massu nebo v posledních letech svého působení u Ferrari Kimiho Räikkönena…
