Pravé koření F1? Neskrývané emoce, jak ukázalo Monako

Štítky: F1 James Allen Zveřejněno 9. 06 2016 — Josef Nekvinda

Emoce jsou kořením, které odjakživa táhly. Dávají divákům totiž možnost nahlédnout do zákulisí. Samotné týmy formule 1 by se proto neměly snažit ovládat pocity svých jezdců, jinak hrozí, že se z královny motorsportu stane sport na dálkové ovládání.

Na vrcholné scéně, jakou formule 1 je, jde v sázku všechno. Je to především vypětí všech sil, které vždy nakonec vyhrávají šampionáty a dělají mistry světa. Přesto závodníci nejsou ničím jiným než prostými emocionálními stvořeními. Není se tedy co divit, že jen těžko udrží své projevy na uzdě. Být sportovcem ale znamená umět s nimi i nakládat a je to vlastně i jedním ze základních předpokladů této profese.

Velmi dobrým studijním příkladem je nedávný případ z Monaka. Skvělá sobota v podání Daniela Ricciarda s trpkým nedělním koncem kontrastovala s trudným počínáním Lewise Hamiltona v sobotní kvalifikaci a sladkou nedělní tečkou. To, co přišlo potom, všichni ví. Tentokrát ale nešlo o pouhé otřepané fráze typu „za výhru/prohru neseme zodpovědnost všichni.“ Ne. Devadesát procent z toho byly ryzí emoce. A to je i ta druhá stránka závodění. Ta, kterou my diváci chceme vidět.

Neskrývané zklamání obou mužů bylo patrné na první pohled. Naštěstí pro všechny zúčastněné strany jezdci zvládli ovládnout zbylých deset procent emocí. „Když jsem neodvedl dobrou práci já, tak to v pořádku nebylo. Nemám z toho dobrý pocit. Druhé auto běží bez problémů dál. Byl jsem nejrychlejší, víkend byl skvěle rozjetý, ale ve chvíli, kdy o něco jde, tak se vždy něco pokazí. Začíná to být normální,“ bědoval po monacké kvalifikaci Hamilton.

„Dva závody v řadě, dva závody. To je vše, co k tomu mohu říci. Byli jsme rychlí, měli jsme pohodlný náskok, ale zasekl jsem se za Lewisem. Pak? Byl jsem povolán do boxů a pneumatiky nebyly připraveny. Všude kolem mně byl chaos. Nevím, co mám dělat. Je zřejmé, že musím pochopit, co se stalo, a učit se z toho. Tuhle výhru už ale nikdy nedostanu zpět,“ komentoval zase nedělní blamáž Red Bullu Ricciardo.

Australan se chtěl z pochopitelných důvodů dostat co nejrychleji pryč z Monaka. O pár dní pak byl pozván na akci Zaka Browna a týmu United Autosports, která se konala na okruhu Paula Ricarda. Zde si Ricciardo čistil hlavu ve voze Alana Jonese, Williamsu FW07, který mu vrátil tolik typický úsměv na jeho tvář.

Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je velmi malá. Však právě Monako je toho důkazem, kde se prolnulo hned několik absolutně nereálných scénářů dohromady. Ale vzestupy, pády a následné nakládání s těmito situacemi, jsou nedílnou součástí života týmu. A není náhodou, že pro vítězství v závodě, potažmo v šampionátu, se jezdí z jednoho hlavního důvodu. Jsou jím emoce.

Co celá tato epizoda ukázala, je především neukojitelná touha vyhrát ze strany obou hlavních aktérů, Hamiltona i Ricciarda. Red Bull letos příliš mnoho příležitostí porazit Mercedes neměl, a o to víc zmařený závod Australana bolí. Příští rok se od základu mění pravidla, a to je aspekt, který bude nahrávat do karet právě Red Bullu. Jenomže, aby se toho Ricciardo vůbec dočkal. Pokud totiž bude rakouská stáj svého špičkového jezdce takto šrotovat, riskuje, že o svůj klenot přijde.

Na druhou stranu staré oklepané klišé říká, že to, co se stalo před čtrnácti dny v Monaku, může osobnost jen posílit. A je to pravda. Další z nich je, aby jezdci nebyli ve vyjádření svých pocitů nikterak omezováni. Je to přirozeným kořením závodů, které dokáže daleko více lidi vtáhnout do dění. Ztratit nad tímto kontrolu, znamenalo by to mít sport prakticky na dálkové ovládání.

Čtěte dále: Reklama k nezaplacení? Justin Bieber měl být na stupních vítězů GP Kanady