Pokud budu mít vlastní tým, mohl bys být mým jezdcem, řekl Prost Sennovi

Bývalý francouzský šampión v rozhovoru pro magazín Auto prozradil řadu zajímavých věcí týkajících se jeho závodní i pozávodní kariéry ve formuli 1.

Štítky: Alain Prost Ayrton Senna Zveřejněno 16. 08 2015 — Tomáš Bohuslav

Bývalý francouzský šampión v rozhovoru pro magazín Auto prozradil řadu zajímavých věcí týkajících se jeho závodní i pozávodní kariéry ve formuli 1.

Během čtrnácti sezon v královně motorsportu stihl Alain Prost odjet 199 velkých cen, ve kterých si na své konto připsal celkových 798,5 bodů, třiatřicet pole position, jednapadesát vítězství a rovněž i čtyři tituly mistra světa.

A ačkoliv jej tyto statistiky pochopitelně již navždy zařadily mezi absolutní elitu F1, byli zde i tací, kteří jeho odlišný přístup k závodění založený na pečlivém studování a analýze dat lehce zpochybňovali s tím, že tudy cesta k mistrovskému triumfu zkrátka nepovede.

„Lidé v té době měli vždy rádi Kekeho nebo Ayrtona, jezdce, kteří projevovali přirozený talent spíše skrze svůj jezdecký styl než způsob myšlení,“ podotýká Prost. „Ale můžete mít obojí. Když závodil Niki, říkalo se mu ‚počítač‘. A proč ne? Lidé zapomínají, že takto můžete být rovněž rychlí. Když se podíváte na statistiky, uvidíte, že Ayrton byl možná výjimečný v kvalifikacích (pole position si připsal hned v pětašedesáti případech), ale taky na nich tvrdě pracoval. Já jsem více pracoval na závodním nastavení, takže to dělá velký rozdíl. V závodních podmínkách jsem nikdy nebyl o moc pomalejší než Ayrton. Je to jen o odlišném přístupu.“

Jak sám Prost přiznává, obrovský vliv na něm v tomto ohledu měl bývalý parťák z McLrenu Niki Lauda. S ním se Prost u britského týmu setkal v letech 1984 a 1985, přičemž hned během první společné sezony, v níž Rakušan získal svůj třetí a zároveň i poslední mistrovský titul, dostal rodák z Lorette od zkušenějšího jezdce drsnou, zato cennou lekci:

„Z Nikiho přístupu k závodům jsem se naučil hodně, zejména co se týče jeho mentální kondice. V roce 1984 jsem si například myslel, že (o titul) bojuju s Nelsonem Piquetem, protože po většinu času byl na pole position nebo byl velmi rychlý, takže jsem si myslel, že mým cílem je Nelson. Ale mýlil jsem se a hodně jsem se z toho poučil. Například že je lepší dojet čtvrtý, získat body a následně se třeba stát mistrem světa.“

Jezdci často slýchávají dotaz, který z bývalých či současných pilotů byl, respektive je podle nich tím nejlepší v historii. A zatímco jiní mají o svých favoritech celkem jasno, Prost je toho názoru, že něco takového se zkrátka nedá porovnávat.

„Myslím, že v minulosti mi na tom trochu záleželo, ale teď mi to jen přijde srandovní, však víte. Ale jsem rád, že se mě na tu otázku vůbec někdo zeptal. Vždycky se vás ptají na to, kdo byl nejlepší, kdo byl nejlepší jezdec, nejlepší v historii a tak… Což je, upřímně, směšné, protože to nemůžete srovnávat. Pokud jste závodili ve formuli 1, víte, že nemůžete srovnávat jezdce a počet titulů, zejména kvůli odlišným vozům, odlišným týmům, odlišnému prostředí. Takže svým způsobem preferuji věci takové, jaké jsou teď, zejména tím, jak stárnu.“

Při vyslovení jména Alain Prost si zřejmě asi každý fanoušek motorsportu jako první vybaví jeho neúprosnou rivalitu s legendárním Ayrtonem Sennou, která byla ozdobou přelomu osmdesátých a devadesátých let. Bývalí týmoví kolegové z McLarenu spolu byli po většinu času na ostří nože. Na závodní dráze si nedarovali ani centimetr místa navíc a jejich vzájemné souboje byly kolikrát až samotné hraně fair play. S koncem Francouzovy kariéry jako by se ale vše otočilo o 180 stupňů.

„Náš vztah byl opravdu výjimečný, však víte, zejména ve srovnání s tím, jaký jsme ho měli, když jsem závodil. A ujišťuju vás, že náš vztah by byl velmi, velmi dobrý, kdyby tu Ayrton byl nadále s námi. O tom není třeba pochybovat.“

A toto téma posléze čtyřnásobný šampión doplnil ještě o jednu velice zajímavou historku: „Je to srandovní, asi týden před tou nehodou jsme spolu hovořili po telefonu a já Ayrtonovi řekl ‚Víš, že bylo by srandovní jednoho dne, kdybych já měl (vlastní) tým a ty bys byl mým jezdcem‘. Smáli jsme se tomu. V tu dobu jsme už jednali o odkoupení Ligieru, na začátku roku 94. Bylo by to fantastické, rozhodně by to bylo hodně dobré.“

Diskuse k článku

Napsat komentář