Podle Alonsa F1 ztratila kvůli hybridním motorum 10 let “čistého závodění”
Fernando Alonso není fanouškem hybridní éry, která je součástí F1 od roku 2014.
Od začátku nové sezóny a tedy i nové éry technických regulí neskrývá zklamání Fernando Alonso. Dvojnásobný mistr světa se s Astonem Martin trápí na konci startovního pole, ale ještě více ho trápí, jakým směrem se formule 1 vydává.
Kariéra Alonsa by se dala rozdělit na dvě části: v té první vyhrával, získával tituly a závodil s motory V8/V10. V éře hybridních šestiválců, které jsou od roku 2014, Alonso nevyhrál jediný závod a s výjimkou let 2014 a 2023 strávil všechny zbylé sezóny ve středu nebo na konci startovního pole.
Není proto divu, že Alonso nemá hybridní éru zrovna dvakrát v lásce. Dle jeho slov připravila hybridní éra formuli 1 o celou dekádu pravého závodění.
“To, o čem svět uvažoval, nebo o čem si myslel, že jde do elektrifikace, to bylo považováno za budoucnost, ale nedá se aplikovat v závodění”, řekl Alonso. “Závodění je jiná věc. Nyní se vracíme zpět k rozdělení 60-40 a pak v budoucnu k stále menšímu a menšímu. Bohužel jsme měli toto období od roku 2014 s érou turba, kdy jsme ztratili téměř desetiletí nebo i více čistého závodění.”
Nelze popřít, že počáteční dopad a to jak v předchozím technickém cyklu, tak v tom současném, nebyl nijak zvlášť vzrušující, což je svým způsobem přirozené. V roce 2014 se kvůli hardwarové složitosti nových pohonných jednotek spolehlivost okamžitě stala ústředním problémem, přičemž týmy a jezdci byli nuceni se vypořádat se systémy, které byly stále nezralé a obtížně ovladatelné.
Vzhledem k tomu, že se jednalo o zcela novou technologii, bylo bezproblémové zavedení nereálné. Postupem času se však tyto pohonné jednotky staly spolehlivými a pomáhaly překonávat rekord za rekordem. Formule 1 navíc nemůže jen tak zastavit technologický pokrok, pokud může sportu přinést přidanou hodnotu. Alonsův argument se však ve skutečnosti týká něčeho jiného a to vlivu elektrické energie na samotné závodění.
Zaprvé je tu otázka hmotnosti. Nová bezpečnostní opatření na podvozku sice přispěla ke zvýšení hmotnosti vozu, ale dvou elektromotorů a baterie jsou tím hlavním důvodem, proč se monoposty v hybridní éře staly těžšími. Zároveň to snižuje agilitu, což je citlivá otázka pro jezdce, kteří už léta žádají lehčí a responzivnější vozy – blíže k éře, ve které před dvěma desetiletími závodil sám Alonso.
Každý, kdo prožil tuto éru, na tyto vozy přirozeně vzpomíná s láskou a jistou dávkou nostalgie. Je tu však ještě jeden bod: pokud se elektrická energie nepoužívá pouze jako systém KERS, ale jako nedílná součást hnacího ústrojí, jak tomu bylo do konce roku 2025 a bude tomu i v novém technickém cyklu, vznikají určitá omezení. Jedním z nich je clipping, snížení rychlosti na konci rovinky, když dojde elektrická energie.
S čím dál větším využitím elektrické energie se tato věc stala “bijící do očí” a jedná se o jeden z hlavních důvodů, proč se tak rychle snažíme o návrat většího využití spalovacího motoru.
Nalezení správné rovnováhy u hybridních motorů je mnohem obtížnější, zejména za podmínek, jako jsou současné předpisy, které jsou samy o sobě postaveny na kompromisech. Není náhoda, že se diskuse nyní zaměřují na návrat k rozdělení 60 ku 40 pro rok 2027 nebo 2028.
