“Plav, nebo se utop”: Kdo je nekompromisní poradce Red Bullu Helmut Marko
Marko je jednou z nejkontroverznějších osob v paddocku. Poradce Red Bullu si nebere s jezdci servítky a nebojí se je drsně kritizovat. V rámci týmu má roli "kata". Jak je možné, že má takový vliv?
Pokud hledáte stručnou odpověď na to, proč Helmut Marko sehrál tak zásadní roli v kariérách desítek jezdců, mohla by znít: Jochen Rindt.
Ti dva spolu vyrůstali v Grazu a na začátku 60. let brázdili silnice v Štýrských Alpách ve Volkswagenu Brouk, zatímco plánovali výlety na Nürburgring, aby zblízka sledovali vozy formule 1.
“Jezdili jsme celou noc, zaparkovali v lese a spali v autě,” vzpomíná dnes 81letý Marko. “Ráno nás probudil hluk vozů formule 1. Jochen okamžitě řekl: ‚To je ono, to chci dělat!‘”
Rindt své slovo dodržel a do královny motorsportu se opravdu dostal. Zařadil se mezi špičkové piloty, jenže se bohužel nedožil ani svého prvního titulu mistra světa. Psalo se 5. září 1970 a talentovaný Rakušan během Grand Prix Itálie tvrdě havaroval. Zraněním posléze podlehl. Stal se jediným šampionem “in memoriam” v historii formule 1.
“Jochen mě nakazil závodním virem. Oba jsme se vždycky zajímali o závody, ale neměli jsme dostatek sebevědomí. Pak ale Jochen odjel do Anglie a uspěl – a já si řekl: ‚Když to dokázal on, tak proč ne já?‘ Otevřel mi cestu.”
Marko skutečně následoval svého krajana a debutoval ve formuli 1 při Velké ceně Německa 1971. Jeho největší úspěch ale přišel v témže roce při závodě 24 hodin Le Mans, kde spolu s Gijsem van Lennepem zvítězil v Porsche 917K a zajistil tak značce druhé vítězství v řadě.
Vystřelený kamínek ukončil Markovu kariéru
V F1 nakonec Marko odjel devět závodů, ale jeho kariéru předčasně ukončila nehoda při Velké ceně Francie 1972. Kámen vystřelený zpod kola jiného vozu prorazil jeho hledí a zasáhl ho do levého oka, čímž ve 29 letech oslepl na jedno oko. “Tehdy jsem věděl, že už nikdy nebudu schopný závodit na vrcholové úrovni, a nechtěl jsem skončit jako ‚gentlemanský jezdec‘. Dnes musím říct, že jsem vlastně šťastný a mám obrovské štěstí, že jsem tu dobu přežil jen se ztrátou oka…”
Markovým nástupcem v týmu BRM se stal další Rakušan – jistý Niki Lauda, který si nakonec vedl docela dobře…
Začalo to Gerhardem Bergerem
Po skončení závodní kariéry si Marko našel jiné způsoby, jak zůstat u motorsportu. Začal řídit kariéry svých krajanů Gerharda Bergera a Karla Wendlingera. Wendlinger závodil za Markův vlastní tým RSM ve Formuli 3000, kde se objevila i další velká jména, jako nezkrotný Juan Pablo Montoya nebo trojnásobný šampion Supercars Craig Lowndes.
V roce 1990 se Marko poprvé setkal s Dietrichem Mateschitzem, zakladatelem Red Bullu, který chtěl využít dynamický image motorsportu k propagaci své energetické nápojové značky. Mateschitz jmenoval Marka svým poradcem a společně založili Red Bull Junior Team – líheň talentů, která později vyprodukovala řadu jezdců pro formuli 1.
Jeho role v Red Bullu se ještě prohloubila, když Mateschitz přešel od sponzorství k vlastnictví týmu. Naskytla se příležitost převzít skomírající Jaguar, kterého se Ford chtěl zbavit. Marko spolu s šéfem týmu Christianem Hornerem měl Mateschitzovu důvěru a významný vliv na výběr jezdců nejen pro Red Bull, ale i pro jeho sesterský tým (dříve Toro Rosso). Díky tomu odstartoval kariéru celé generace závodníků, kteří se skrze juniorský program v ikonických barvách Red Bullu dostali až na vrchol.
Postupně si vybudoval pověst nekompromisního zastánce přístupu „plav nebo se utop“. Jeho staromódní pohled na svět mu v posledních letech přinesl i několik kontroverzí. Přesto, i když Red Bull během let protáhl svým systémem desítky jezdců – některé dovedl do F1, jiné tvrdě odstavil – většina z nich později přiznala, že bez této podpory by se do vrcholného motorsportu nikdy nedostala.
Prvním mistrovským produktem programu Red Bullu byl Sebastian Vettel. Němec byl povolán zpět do Toro Rosso poté, co v roce 2007 zaujal svým debutem v F1 na hostování u BMW, a nakonec se stal čtyřnásobným mistrem světa. Dalšími, kteří prošli tímto programem a stali se vítězi velkých cen, jsou Daniel Ricciardo, Carlos Sainz a Pierre Gasly.
Red Bull našel nástupce Vettela v nizozemském talentu Maxi Verstappenovi, i když ten neprošel juniorským týmem. Ve věku 17 let, po dominanci v motokárách a juniorských formulích, jednal Verstappen s několika týmy F1, ale pouze Marko a Red Bull mu dokázali garantovat závodní sedačku pro rok 2015 v Toro Rosso. Verstappenův rychlý postup z F3 ukázal, že Marko a Horner se nebojí odvážných rozhodnutí, a proto nebylo až takovým překvapením, když byl Verstappen před Velkou cenou Španělska 2016 přeřazen do hlavního týmu Red Bullu na úkor Daniila Kvyata.
Zbytek už je historie – Verstappen je nyní čtyřnásobným mistrem světa. Jeho povýšení v polovině sezony však bylo prvním krokem k volnějšímu přístupu Red Bullu k obsazování sedaček ve svém hlavním týmu i Toro Rosso. Podle Markovy nekompromisní filozofie byli nováčci v Toro Rosso tvrdě testováni, než byli buď vyřazeni, nebo povýšeni do hlavního týmu. To způsobilo přeplnění talentů, z nichž někteří nikdy nedostali šanci v Red Bullu a odešli jinam, jako Sainz, nebo museli své sny o F1 úplně opustit, například šampion formule E Antonio Felix da Costa.
Ale s Verstappenem si Marko vybudoval pevné pouto, jehož síla se ukázala právě touto dobou minulý rok. Marko ztratil klíčového spojence, když v roce 2022 zemřel jeho dlouholetý přítel a garant Dietrich Mateschitz. Po smrti spolumajitele Red Bullu hrozil týmu rozkol kvůli mocenskému boji mezi Hornerem a rakouskou stranou, což mohlo Verstappena přimět k odchodu. Nizozemec dal jasně najevo, že jeho budoucnost je přímo spojena s Markovým osudem, a jelikož napětí postupně polevilo, Marko zůstal.
Verstappen v týmu stále je, ale od odchodu Ricciarda do Renaultu v roce 2019 měli Horner a Marko mnohem větší problém najít vhodného týmového kolegu pro mistra světa a jeho jedinečný jízdní styl. Gasly dostal šanci, ale byl v roce 2019 uprostřed sezony degradován. Alex Albon nevydržel déle než sezonu a půl. Sergio Pérez sice díky svým zkušenostem přežil čtyři sezony, ale i on nakonec nedokázal zvládnout náročnou ovladatelnost vozu Red Bullu. Spolu s otázkami ohledně širších problémů s aktuálními vozy Red Bullu vyvolává ledabylé zacházení s Liamem Lawsonem a Jukim Cunodou další pochybnosti o jejich rozhodování v oblasti jezdců – Lawsonův dvouzávodový stint v Red Bullu stanovil nový, ne zrovna lichotivý rekord.
“Časem to přijde, ale já prostě nemám čas,” řekl Lawson poté, co se v kvalifikaci na Velkou cenu Číny umístil na posledním místě. Když Motorsport.com předložil Markovi Lawsonův výrok, Rakušan zlověstně odpověděl: “Má pravdu. Bylo to zklamání, musíme vše projít a analyzovat a pak uvidíme. Všechno záleží na výkonu, a ten neukázal.”
A teď přišla další rána. Zatímco Tsunoda dostává svou – značně nejistou – životní šanci, Marko už se poohlíží po další generaci talentů, kteří by mohli být novým Vettelem či Verstappenem.
Budou se muset naučit plavat.
