Piloti, kteří opustili F1 příliš brzy
Umění odejít. Ve sportu jde o nesmírně propírané téma. I ve formuli 1 máme několik pilotů, kteří své kariéry ukončili dříve, než by se čekalo.
Odejít v nejlepším, nebo bojovat s matkou přírody i po čtyřicítce? Příběh každého z pilotů F1 je zcela jiný a jejich rozhodnutí má své důvody. Mezi opravdovými veterány aktuálně ve startovním poli máme Fernanda Alonsa (43 let) a Lewise Hamiltona (40 let). Na opačném břehu jsou piloti, kteří před sebou měli ještě několik závodních let, ale z různých důvodů se rozhodli skončit dříve.
Mika Häkkinen
V tomto seznamu nemůžeme začít nikým jiným, než Létajícím Finem Mikou Häkkinenem. Finský závodník se prvního triumfu dočkal až po šesti letech v F1, ale poté to byla veliká jízda. Dva světové tituly za sebou a nespočet soubojů s legendárním Michaelem Schumacherem. Už v letech 1998 a 1999, kdy se stal mistrem světa, neskrýval Häkkinen své vyčerpání z působení na samotném vrcholu motorsportu.
Během neúspěšné sezóny 2001 se v 33 letech rozhodl, že si dá od F1 pauzu. V polovině roku 2002 Häkkinen prohlásil, že se z dočasné pauzy a odpočinku stává definitivní ukončení kariéry. Häkkinen poté ještě závodil v letech 2005 až 2007 v DTM, ale do královny motorsportu se i přes různé spekulace nikdy nevrátil.
Můžeme diskutovat o tom, kolik úspěchů ještě před sebou mohl Häkkinen mít. Na druhou stranu, začínající nadvládu Schumachera a Ferrari by Häkkinen pravděpodobně stejně nedokázal odvrátit.
Nico Rosberg
“Rozhodl jsem se ukončit svou kariéru pilota F1,” šokoval Nico Rosberg svět při udílení cen FIA v roce 2016. Německý závodník dokázal po dvou neúspěšných pokusech konečně zdolat týmového kolegu Lewise Hamiltona a stát mistrem světa, čímž napodobil svého otce Kekeho. Pro Rosberga šlo v jeho 31 letech o naplnění snu, díky kterému mohl s úsměvem na rtech pověsit závodní rukavice na hřebík.
Jak by asi probíhala bitva mezi Hamiltonem a Rosbergem v následujících letech? Pravděpodobně jsme byli ochuzeni o další ikonické souboje, nicméně jakmile sportovec ztratí motivaci, je chytré ukončit kariéru a skončit na vrcholu.
Juan Pablo Montoya
Juan Pablo Montoya je bezpochyby jedním z největších talentů moderní éry, kteří nikdy nezískali titul mistra světa. Dost možná to bylo tím, že se Montoya dlouho ve formuli 1 neohřál. Kolumbijec vstoupil do královny motorsportu “až” v 25 letech. Již ve třetím závodě své kariéry ukázal v souboji s Michalem Schumacherem tvrdé lokty, jak málokdo před ním.
Nejblíže byl titulu v roce 2003 s Williamsem. Po přestupu do McLarenu zaostával za týmovým kolegou Kimim Räikkonenem. Pro rok 2007 se McLaren dohodnul s Fernandem Alonsem, zatímco Räikkonen měl zamířit do Ferrari. Špatné vztahy s tehdejším šéfem Ronem Dennisem znamenaly, že Montoya opustil McLaren a celou F1 v průběhu sezóny 2006. Vzhledem k tomu, že se kolumbijskému závodníkovi nelíbilo, jakým směrem se F1 ubírá, už se do ní nikdy nevrátil.
Mike Hawthorn
Svého času byl Mike Hawthorn nejmladším jezdcem, který získal titul mistra světa. Po zisku titulu v roce 1958 Hawthorn poněkud překvapivě ukončil závodní kariéru. V 29 letech v době, kdy jeho soupeři měli hodně přes 40 let. Hawthorn se pro konec kariéry rozhodl kvůli úmrtí jeho týmového kolegy Petera Collinse při GP Německa 1958. Tři měsíce po konci kariéry Mike Hawthorn zemřel při dopravní nehodě.
Jackie Stewart
Aktuálně je Jackie Stewart nejdéle žijícím mistrem světa F1. Svou kariéru ukončil po třetím mistrovském titulu v roce 1973 ve 34 letech. Stewart se rozhodl skončit již před startem sezóny. Britský závodník si uvědomil, že na svou rodinu nemá žádný čas a v závodění již dokázal více, než kdy chtěl. Po smrti jeho týmového kolegy Francoise Ceverta při tréninku na GP USA se Stewart rozhodl skončit dokonce o závod dříve – titul již měl totiž v kapse.
Sebastian Vettel
V tomto seznamu jde možná o trochu kontroverzní jméno, ale když se podíváme na Fernanda Alonsa a Lewise Hamiltona, kteří jsou o šest, resp. dva roky starší než Vettel, můžeme namítnout, že čtyřnásobný světový šampion měl v 35 a více letech ještě formuli 1 co nabídnout.
Po neúspěchu s Ferrari však zdá se jeho motivace hnát se za úspěchy klesala až do té míry, že Sebastian Vettel pochopitelně upřednostnil rodinu. Samotný Vettel však nevyloučil, že by se ještě mohl v budoucnosti vrátit, pokud jeho vášeň pro závodění na nejvyšší úrovni znovu vzplane.
