Perspektivou toho nejpovolanějšího. Co obnáší práce šéfa týmu F1?

Můžete ji nebo jeho vidět v televizi, ale jejich role přesto zůstává poměrně vágní. Týmu pomáhají vyhrávat, jenže co taková práce vlastně obnáší? Věřte, že v neděli sice sedí na boxové zdi, v pondělí už jsou ale opět v továrně. Závodní ředitel McLarenu Eric Boullier otevřeně popisuje svou pracovní náplň a změnu týmové kultury, která se udála u britského týmu. Dynamické…

2 Štítky: Eric Boullier Ron Dennis Zveřejněno 4. 02 2016 — Josef Nekvinda

Můžete ji nebo jeho vidět v televizi, ale jejich role přesto zůstává poměrně vágní. Týmu pomáhají vyhrávat, jenže co taková práce vlastně obnáší? Věřte, že v neděli sice sedí na boxové zdi, v pondělí už jsou ale opět v továrně. Závodní ředitel McLarenu Eric Boullier otevřeně popisuje svou pracovní náplň a změnu týmové kultury, která se udála u britského týmu.

Dynamické duo

Je tváří týmu. To on je mozkem 650 zaměstnanců společnosti, jejichž společným cílem je rychlost. Naslouchá mechanikům, je otevřený požadavkům a nápadům inženýrů i techniků a své rady si pak schovává pro piloty. Právě jeho osoba stojí na vrcholu organizační struktury, nicméně slučuje pod sebe všechny ostatní pozice.

„Podílím se na programu McLarenu společně s Jonathanem Nealem (ještě před tím, než byl na jeho pozici oznámen bývalý ředitel motorsportu Volkswagenu Jost Capito) a oba informujeme Rona Dennise.  Já mám na starosti závodní tým a hlavně technické, sportovní a právní oddělení, které pak reprezentuje McLaren před Mezinárodním tribunálem FIA, stejně jako před médii,“ uvedl Boullier pro magazín F1i.

„Vlastně jde o stejný rozsah pracovní náplně, jakou jsem měl u Lotusu, s výjimkou komerční stránky (vedoucím manažerem marketingového oddělení McLarenu je totiž Ekrem Samy). To znamená, že se opravdu mohu soustředit pouze na inženýrské a sportovní aspekty týmu. Byl jsem pověřen, že mohu učinit změny, které sám uznám za vhodné, což platí pro celou sféru až po stroje, a to za účelem udělat tým konkurenceschopný. Pracuji v tandemu s Jonathanem, který má na starosti analyzování dat a postupy. Dívá se na to z různých úhlů. Od výroby až po lidské zdroje, jakož i právní záležitosti.“

Od týmu inženýrů po tým závodníků

Pokud společnost dokonale nefunguje, pak před šéfem týmu stojí výzva v podobě restrukturalizace. McLaren zažil v hierarchii týmů velký sešup, protože naposledy Velkou cenu vyhrál v Brazílii roku 2012, proto na sebe změny nenechaly dlouho čekat. Přišly ke konci roku 2014 a jak pozice „závodní ředitel“ napovídá, nastala pod Boullierem generální náprava.

„Začal jsem návštěvou všech oddělení, abych se potkal se zaměstnanci a poznal slabiny a přednosti týmu. Okamžitě mě napadlo, že je to spíše strojírenská společnost než závodní tým. To vyústilo v setkání, kde zhruba 40 lidí diskutovalo o opravdu drobných detailech. Mým prvním úkolem bylo znovu nastolit rovnováhu. Konstrukční oddělení již bylo jasně dané, ale bylo to o tom, abychom se ujistili, že obě divize spolu budou opět spolupracovat.

Také jsem upustil od předchozího organizačního schématu, které s sebou neslo pompézní názvy pracovních pozic, které v nadnormální míře zvyšovalo ega. Začal jsem proto téměř od nuly a zeštíhlil jsem strukturu, jak jen to bylo možné. Některým lidem se to nelíbilo, ale změna byla nutná. Já nemám instinkt zabijáka, ale je také pravda, že lidem dávám kapky, pokud nesplňují má očekávání,“ uvedl na pravou míru Boullier.

Umění stát nablízku

Lidé z venčí mohou vnímat práci závodního týmu do značné míry velmi zkresleně. Na tom, aby závodní tým šlapal, se ale mimo ředitelů a armády inženýrů podílí i stovky dalších pracovníků, na které právě lidé jako Boullier delegují úkoly tak, aby celá loď plula správným směrem a nabrala potřebné tempo.

„Když řídíte 650 lidí, musíte delegovat. Jiná možnost není. Ve formuli 1 možná ještě více než v kterémkoli jiném odvětví průmyslu, protože dohlížíte na skupinu odborníků. Ale i zde musí být šéf. Inženýři jsou vlivní, ale nemohou řídit podnik. Musíte mít strategii a ujistit se, že ji někdo bude následovat a to za všech okolností,“ dodává Boullier.

V posledních letech se Achillovou patou McLarenu stal úsek aerodynamiky. Bylo nutné přehodnotit myšlení a znovu jasně definovat cíle.

„Chtěli jsme skupině nastavit správný technický a manažerský směr. Technickým leaderem se stal Peter Prodromou na základě jeho impozantních vědeckých znalostí, zatímco Guillaume Cattelani má doktorát z aerodynamiky a doplňuje pragmatickou dimenzi. Trvalo to několik měsíců, ale toto oddělení je zase velmi efektivní.

Skutečně jsou zapojeni úplně všichni, protože vědí, že jejich názory bývají vyslyšeny. Strávil jsem prvních šest měsíců v McLarenu posloucháním stížností a nesnází aerodynamiků. Nyní za mnou stěží někdo přijde. Místo toho říkají: „To je ztráta času Ericu, vše je pod kontrolou!“ V roce 2014 jsme zvýšili aerodynamický přítlak o dva body za čtrnáct dní. Nyní jich uděláme deset za stejné období.“

Ve své podstatě musí být šéf týmu informován o všem, aniž by celou dobu strávil v továrně. Je to on, kdo musí učinit rozhodnutí, aniž by interferoval do všech činností týmu. Najít takovou rovnováhu ovšem není jednoduché.

„Může se to zdát jako paradox, ale dobrý manažer musí vždy zaujímat své místo. Vzhledem k tomu, že jste vždy velmi zaneprázdnění, nemůžete se účastnit všech jednání. Dokonce ani těch, na kterých byste měli přirozeně být. Možná právě proto si dokážete udržet objektivní názor před těmi, co jsou daleko více zapojeni. Jako závodní inženýr si vzpomínám, kdy jsme já a pilot udělali chybu v nastavení právě proto, že jsme si neudrželi dostatečný odstup a nebyli dostatečně kritičtí.“

Na druhé straně i Francouz se zodpovídá předsedovi a generálnímu řediteli McLaren Technology Group Ronu Dennisovi. Poté, co Dennis udal směr týmu k obrazu svému, dal určitou volnost jeho závodnímu řediteli.

„Mám svou nezávislost. Je to na mně, abych přijal opatření, ale samozřejmě ho průběžně informuji. Práce s mužem, který toto všechno vytvořil, budí respekt, ale to nebrání tomu, abych každé ráno došel do své kanceláře, stejně jako jsem to dělal u Lotusu a DAMS. Když jsem v továrně, setkávám se s lidmi, řeším problémy a rozhoduji. Opravdu nemám čas na nic jiného. Bydlím 10 minut od práce a sotva mám příležitost jít si zaplavat do bazénu, který se nachází v suterénu. Automobilové závody jsou můj život. V prvé řadě to vyžaduje spoustu práce a 120 % osobních investic. To je součást branže,“ dodává.

Žádný standard neexistuje

Šéf týmu formule 1 musí mít širokou škálu schopností, ale i talent. Možná to je ta věc, proč pro tuto pozici neexistuje žádný standard profilu. Někteří před usednutím do čela týmu sami závodili (Christian Horner, Toto Wolff), jiní dělali spolujezdce (Jean Todt, David Richards), další zase byli právníky (Monisha Kaltenbornová) a jsou mezi nimi i obchodníci (Maurizio Arrivabene, Flavio Briatore). Do další skupiny pak patří inženýři, kteří vystudovali polytechnický institut (Colin Chapman, Ross Brawn, Martin Whitmarsh, Eric Boullier).

„Má inženýrská studia, která se specializovala na letecké a kosmické systémy, mi zároveň umožnila získat manažerské schopnosti, jakož i jasnou představu o technologickém aspektu F1.“

Delegováním úkolů se člověk připraví o některé obchodní záležitosti, což ale nejsou ty technické otazníky, které Boullierovi chybí nejvíce. Byly ale časy, kdy si užíval, že byl inženýrem.

„Miluji to pouto, které si můžete s pilotem vypracovat. To je vlastně jeden z důvodů, proč jsem odešel od DAMS, kde jsem působil jako výkonný ředitel. Když pilot opravdu důvěřuje svému závodnímu inženýrovi, tak i když to vypadá, že vkládá svůj život do jeho rukou, můžete ho rozvíjet a nakopnout jej k impozantním výkonům tím, že ho vytlačujete z komfortní zóny. To je pravděpodobně ta část práce, která mi chybí nejvíce, dokonce více než ty technické záležitosti.

Moje pozice mi přesto umožňuje být nablízku Fernandovi a Jensonovi. Jako všichni velcí závodníci i oni jsou posedlí touhou po vítězství. Dokud nemají to, co chtějí, uvádí tým pod tlak. Pokud víte, jak řídit jejich očekávání, uvěří ve vás. Co je pro mě skutečně důležité, že zůstali loajální až do samého konce minulé sezony,“ dodává Boullier.

Hra na rychlost a trpělivost

Jak již bylo nastíněno, závodní ředitel je hnací silou, která udává tempo svému týmu. Boullier si je ale vědom toho, že jeho snaha nemusí hned přinášet kýžené ovoce.

„Neustále se ptáte sami sebe. Když něco vyladíte, začnete hned vidět problémy jinde. Pakliže zvýšíte efektivnost práce podniku, pak musíte rozšířit výrobu. Loni na jaře jsme investovali do nových strojů, zatímco jiné jsme modernizovali. Díky tomu jsme dosáhli zvýšení výroby o 30 procent, což je důležitý impuls pro náš vývoj.

Po změně firemní kultury jsme se dostali blíže k našim cílům. Ale i když jsme dosáhli na největší část tohoto cíle, proces přestavby ve skutečnosti nikdy nekončí. Uvědomuji si, že úrodu začneme sklízet ze základů naší práce, které jsme položili před patnácti měsíci.

Největší satisfakcí v roce 2015 pro mě bylo, když si všimnete, jak se věci v týmu změnily. Atmosféra je uvolněnější, věci běží daleko rychleji, rozhodovací proces je plynulejší. Jemné dolaďování je ale stále potřeba v tom, abychom získali správnou hybnost. To ale s 650 lidmi nemůžete udělat přes noc.

Tento typ impulsu je to, co váš tým posune nahoru. Vzpomeňte si, jak se dařilo Red Bullu po převzetí Jaguaru. V průběhu prvních pár sezon to jednoduše nejde. Před jejich dominancí jim to trvalo čtyři, pět let, než začali být ve své práci efektivní.

A nezapomeňte na to, že pracujeme v ultra konkurenčním prostředí Mercedesu, Red Bullu či Ferrari, a to nejsou žádná ořezávátka. Úrovně jejich zaměstnanců, metod a výrobních prostředků jsou na velmi vysoké úrovni,“ uzavírá Boullier.

Netřeba již tedy dlouze rozebírat, že jeho práce má co do činění s obrovským tlakem, který na jeho osobu vyvíjí jednak majitel týmu, ale také média a nelítostní fanoušci. Když tým vyhraje, úspěch jde nejprve na vrub pilota a technického ředitele. Teprve pak se dostane na šéfa týmu, i když on takové úspěchy v tichosti staví v zákulisí.

Diskuse k článku

Napsat komentář