Pavel Turek hodnotí důsledky prohry Ferrari na domácí půdě
Monza a Ferrari, dvě modly Itálie. Co se ale může stát, pokud vše nevyjde podle plánu a Scuderia v italské Grand Prix neuspěje – tak jako tomu bylo letos? Nad tím se zamyslel Pavel Turek, odborník pohybující se dlouhodobě v zákulisí formule 1.
Domácí závod, v rámci kterého Ferrari slavilo 70 let od vstupu do formule 1, se pro Scuderii začal vyvíjet zle už v kvalifikaci, kde její jezdci obsadili zadní pozice a jen díky penalizacím ostatních se nakonec dostali do třetí řady. Dá se tak říci, že Vettel a potažmo Räikkönen prohráli italskou Grand Prix už během soboty, kterou v Monze ziskem rekordní 69. pole position ovládl Lewis Hamilton.
Neděle pak přinesla více než půlminutovou ztrátu třetího Vettela na vítězného Hamiltona, což je na domácí trati zkrátka příliš. Němec navíc přišel o vedení v šampionátu – poprvé v sezoně –, a to jej muselo hodně zabolet. Přestože se po závodě snažil o vylepšení celé situace, když popisoval, jak si před tifosi užíval poslední kolo a tak dále…
Nelichotivá prohra Ferrari samozřejmě nenechala chladného ani jeho prezidenta Sergia Marchionneho, který se vytasil s komentáři v tom smyslu, že Ferrari selhalo a místo, aby vůz vylepšilo, ho zhoršilo. Pětašedesátiletý prezident Fiatu, který z Maranella vypoklonkoval svého předchůdce Luca di Montezemola, má přezdívku buldozer – jednoduše proto, že před sebou hrne vše, co potřebuje, až ke konečnému úspěchu. Otázkou je, kdy tento úspěch přijde; je zajímavé, jak pravidelně se u Ferrari střídají roky zmarů s úspěšnými léty.
Ve Ferrari tak panuje konstantní tlak, jenž je ještě víc enormní právě před závodem na Monze. A když se doma nezadaří, není daleko k tomu, aby se staly velké věci. Například zbytek sezony má rozhodnout o tom, zda u týmu setrvá jeho současný šéf Maurizio Arrivabene. Pokud Ferrari neuspěje, můžou přijít změny.
Po úspěchu ve voze se vzpínajícím se koníkem ve znaku prahne i Sebastian Vettel. Do Ferrari přišel před třemi roky v sedmadvaceti letech. Po dobrém začátku přišlo vystřízlivění v podobě loňské sezony. Letos se Vettel přetahuje o titul s Hamiltonem.
Němec by se moc rád zapsal po bok velikánů, jako byli Michael Schumacher, který je Vettelovým vzorem, nebo Niki Lauda. Právě na jejich úspěších lze vypozorovat, že výhry ve Ferrari sice přicházejí, ale obvykle po období hubenějších výsledků. Lauda ovládl šampionát v roce 1975 po 11 letech, které Ferrari čekalo na titul. Schumacher přešel do Scuderie z Bennetonu v roce 1996, aby první titul získal v sezoně 2000 – Maranellští v té době čekali na triumf v šampionátu předlouhých 21 let.
Ferrari prodloužilo o několik let svoji smlouvu s tabákovým koncernem Philip Morris, respektive s jeho odnoží Marlboro. 📃 pic.twitter.com/giDO13vNan
— GPF1 (@GPF1cz) September 4, 2017
Jenže každý, kdo s tímto rudým vozem uspěje, se do historie F1 zapíše nesmazatelným písmem. Ve formuli 1 zkrátka není víc než zisk titulu ve Ferrari. Proto Vettel odešel z RBR – ostatně jak sám řekl, první model autíčka, se kterým si v dětství hrál, měl červenou barvu.
Letos se zdá, že by Ferrari mohlo být opět úspěšné. Stáj si vloni prošla určitými změnami (technického šéfa Jamese Allisona nahradil motorář Mattia Binotto) a rozjezdy po podobných restrukturalizacích vždy chvilku trvají. Možná i vědomí tohoto faktu stálo za prodloužením Vettelovy smlouvy o celé tři roky.
Nicméně v aktuálním pořadí Vettel ztrácí pouhé tři body na Hamiltona. Ve hře je jich pro každého pilota ještě 175. Přestože Ferrari muselo skousnout hořkou porážku na domácí půdě, šampionát je naprosto otevřený a Vettel se klidně může dočkat svého vytouženého triumfu už letos. Zatím tak nemá smysl dělat žádné předčasné závěry.
Pozn. red.: Pavla Turka a jeho střípky z předchozího i současného života v motorsportu můžete nově sledovat na Instagramu, a to na adrese www.instagram.com/pavelturekf1/
Hamilton a Vettel? Dva naprosto odlišné přístupy k závodění, říká Pavel Turek
Diskuse k článku