Osm šokujících změn v roli šéfa týmu

Nečekaná změna ve vedení Audi, potažmo Aston Martinu není ve formuli 1 ojedinělá.

Štítky: Historie Nepřehlédněte Zveřejněno 23. 03 2026 — Bára Goldmannová

Zatímco u Aston Martinu nebylo žádným tajemstvím, že působení Adriana Neweyho v roli šéfa je pouze dočasné, změna u Audi přišla jako blesk z čistého nebe. Německý nováček si totiž vede solidně, a tak se o možném odchodu Jonathana Wheatleyho vůbec nespekulovalo. Přesto se jejich cesty nakonec rozešly – oficiálně kvůli “rodinným důvodům”. Brit by měl zamířit právě do Aston Martinu jako náhrada za Neweyho. Vedení stáje ale zatím mlčí.

2007 – Hrdina Ferrari Ross Brawn přechází k Hondě

Poté, co Ross Brawn sehrál klíčovou roli u všech titulů mistra světa Michaela Schumachera jako technický ředitel u Benettonu a Ferrari, opustil italskou stáj ve stejnou dobu jako německý jezdec, a to na konci roku 2006. O rok později byl jmenován šéfem týmu Honda a přijal velkou výzvu – tovární tým, který skončil v Poháru konstruktérů 2007 až osmý se ziskem pouhých šesti bodů.

“Důvod, proč jsem tam šel, byl ten, že Honda měla skvělé zázemí – srovnatelné s Ferrari, možná dokonce větší a silnější,” řekl Brawn pro GP Racing v lednu 2017. “Zdroje, které měli v Japonsku, i rozpočet, který do projektu dávali, byly obrovské.”

“Myslel jsem si, že pokud mají takové prostředky a nedosahují svého plného potenciálu, musí být něco špatně v organizaci. Chtěl jsem to napravit. Stalo se totiž to, že se obě části týmu – vývoj pohonné jednotky v Japonsku a šasi ve Velké Británii – od sebe oddělily a navzájem se obviňovaly.”

Brawnovy zkušenosti z vrcholného působení u Ferrari se tak ukázaly jako velmi cenné.

„Asi po měsíci, když jsem si sedl před vedení a ptali se mě, jaké jsou problémy, mohl jsem říct: ‚Motor není dost dobrý a šasi také ne, a každá skupina si myslí, že za to může ta druhá. Pokud si nepřiznáme, že se musí zásadně zlepšit obě strany, nikam se neposuneme,'” popisuje Brawn. “Byli v šoku, protože měli spoustu manažerů v Japonsku, kteří jim tvrdili, že motor je skvělý a že jediný důvod, proč nevyhrávají, je špatné šasi.”

Brawn si proto stanovil jasný plán: první rok dát věci do pořádku, druhý rok dosáhnout solidních výsledků a třetí rok bojovat o titul.

Sezona 2008 byla pro Hondu stejně náročná, přičemž třetí místo Rubense Barrichella ve Velké ceně Velké Británie patřilo k jednomu z mála světlých momentů. V zákulisí však tým intenzivně pracoval na nových pravidlech pro rok 2009 – věnoval jim tři paralelní programy ve větrném tunelu a dva designérské týmy.

Bohužel, uprostřed finanční krize v roce 2008 se Honda rozhodla svůj program ve formuli 1 ukončit. Brawn tým odkoupil za symbolickou jednu libru a nově vzniklý tým Brawn GP v roce 2009 ovládl oba šampionáty. Jenson Button získal titul mistra světa mezi jezdci, a to dokonce o rok dříve, než Brawn původně plánoval.

2009 – Skandál “Crashgate” vyhnal Flavia Briatoreho z Renaultu

Když v srpnu 2009 vyšlo najevo, že tým Renault požádal Nelsona Piqueta Jr., aby úmyslně havaroval při Velké ceně Singapuru 2008, čímž vyvolal výjezd safety caru a připravil cestu k vítězství pro Fernanda Alonsa, bylo jasné, že reakce na sebe nenechá dlouho čekat.

Šéf týmu Flavio Briatore a výkonný ředitel inženýrství Pat Symonds, kteří nesli za celou konspiraci odpovědnost, tým opustili. Ital dostal od FIA doživotní zákaz účasti na jejích akcích, ten však pařížský soud o několik měsíců později zrušil.

Znamenalo to konec jedné éry – Briatore vedl tým z Enstonu během 90. let i první dekády nového tisíciletí. S Benenttonem a Michaelem Schumacherem získal dva tituly mistra světa a jako šéf Renaultu přidal další dva s Fernandem Alonsem. Do týmu se vrátil až v roce 2024.

Technický ředitel Bob Bell byl jmenován dočasným šéfem týmu, než se role ujal Eric Boullier. Mezitím Renault prodal tým investiční společnosti Genii Capital.

2014 – Marco Mattiaci vydržel ve Ferrari pouhých sedm měsíců

Od chvíle, kdy Jean Todt na konci sezony 2007 opustil post šéfa Ferrari, patří tato role k nejnáročnějším v motorsportu.

Současný CEO F1 Stefano Domenicali vedl tým následujících šest let, jenže technická revoluce formule 1 začala pro Scuderii v roce 2014 katastrofálně. Fernando Alonso a Kimi Räikkönen nedokázali v prvních třech závodech ani jednou vystoupit na stupně vítězů a společně získali jen 33 bodů. Ferrari tak bylo až páté v Poháru konstruktérů, i když ztrácelo pouhých 11 bodů na druhou Force Indii – v době naprosté dominance Mercedesu.

Domenicali za výsledky zaplatil svým místem a nahradil ho Marco Mattiacci, tehdejší CEO Ferrari North America. Třiačtyřicetiletý Ital byl vybrán jako člověk, který dobře rozumí kultuře Ferrari, přestože neměl zkušenosti z F1.

Výkonnost Ferrari se však během roku 2014 výrazně nezlepšila – a nutno dodat, že Mattiacci s tím měl jen omezené možnosti něco udělat. Po sedmi měsících byl proto odvolán a nahradil ho Maurizio Arrivabene, dlouholetý manažer společnosti Philip Morris International.

“Rozhodli jsme se jmenovat Maurizia Arrivabeneho, protože v této historické chvíli pro Scuderii i formuli 1 potřebujeme člověka, který dokonale rozumí nejen Ferrari, ale i fungování a pravidlům tohoto sportu,” uvedl předseda Ferrari Sergio Marchionne.

“Maurizio má jedinečné zkušenosti: je Scuderii dlouhodobě velmi blízko a jako člen Komise F1 dobře chápe výzvy, kterým čelíme. Dlouhodobě přináší inovativní nápady zaměřené na oživení Formule 1. Jeho manažerské zkušenosti z vysoce komplexního a regulovaného prostředí jsou rovněž velmi cenné a pomohou mu tým řídit i motivovat.”

Přestože éra Sergia Marchionneho nebyla dlouhá, právě během ní Ferrari podepsalo čtyřnásobného mistra světa Sebastiana Vettela jako svého lídra, což vedlo k bojům o titul v sezonách 2017 a 2018.

2014 – Uklízeč u Caterhamu šokujícím způsobem povýšen, než tým převzal nucený správce

To, co začalo jako nová inkarnace ikonického týmu Lotus, skončilo naprostým chaosem.

Když malajsijský podnikatel Tony Fernandes založil tým, se kterým v sezoně 2010 vstoupil do formule 1, bylo jemu i dalším novým stájím slíbeno rozpočtové omezení ve výši 40 milionů liber. To se však nikdy nestalo.

Stejně jako ostatní týmy ze zadních pozic startovního pole byl i nový Lotus výrazně podfinancovaný. Vstup do F1 mu byl schválen v září 2009 a o šest měsíců později už stál na roštu  se ztrátou pěti sekund na kolo.

V roce 2012 byl tým přejmenován na Caterham a právě tehdy dosáhl svého výkonnostního vrcholu, když Heikki Kovalainen ve Valencii kvalifikoval před oběma vozy Toro Rosso, přičemž na špičku ztratil jen dvě sekundy.

Fernandese však postupně omrzelo investovat do týmu bez vidiny bodů, a tak své angažmá omezil a v červenci 2014 stáj prodal konsorciu švýcarských a blízkovýchodních investorů vedenému Colinem Kollesem.

Cyril Abiteboul, třetí šéf týmu po Fernandesovi a Riadu Asmatovi, byl následně nahrazen bývalým pilotem F1 Christijanem Albersem, kterému asistoval Manfredi Ravetto.

Mezitím byl v srpnu jako uklízeč najat bývalý rumunský fotbalista Ioan Constantin Cojocaru. V rozhovoru pro rumunský web ProSport Cojocaru uvedl, že ho Ravetto poznal, řekl mu, že by neměl dělat uklízeče, a následně ho povýšil na pozici ředitele.

Bez ohledu na tuto kuriózní epizodu se tým v říjnu dostal do nucené správy, kterou převzala společnost Smith & Williamson, což vedlo k další šokující změně ve vedení.

Finbarr O’Connell ze Smith & Williamson se ujal role šéfa týmu při Velké ceně Abú Dhabí 2014, kam se Caterham vrátil díky crowdfundingové kampani – v závodě, který se nakonec stal jeho posledním vystoupením ve formuli 1.

O’Connell se objevil na tiskové konferenci FIA po boku jmen jako Toto Wolff či Christian Horner.

“Byl jsem tam, abych se pokusil zachránit tým F1, a cítil jsem jen podporu a přátelství od nich i od ostatních šéfů týmů,” řekl Ir v roce 2024.

“Bernie chtěl, aby Caterham byl na roštu a závodil v Abú Dhabí, zvlášť když Marussia už závodit neměla,” dodal s odkazem na Bernieho Ecclestona. “Pomohl týmu s organizací přepravy veškerého vybavení, i když jsem si za to samozřejmě dobře zaplatil. Bernie také pomohl zajistit pneumatiky i palivo.”

“Ale jako jakýsi principál tohoto úžasného putovního cirkusu měl Bernie poslední slovo úplně ve všem – včetně toho, komu udělí paddock passy. A nechtěl mě na startovním roštu. Nechtěl, aby se světová motoristická média ptala, kdo je ten chlap, který si tam podává ruce s jezdci Caterhamu, a dozvěděla se, že jsem specialista na restrukturalizace, což možná vnímal jako jakéhosi “podnikového hrobníka”.”