Ohlédnutí za sezonou 2024 (3/3): Škatulata u VCARBu i Williamsu, Zhou hrdinou
Na závěr si vezmeme pod lupu chvost pole. Sargeant i Ricciardo přišli kvůli svým špatným výkonům v průběhu sezony o sedačku. Mezitím byli piloti Sauberu v zemi nikoho a jejich jediným soupeřem byli oni sami. Od nuly stáj z Hinwillu zachránil Zhou.
U VCARBu i Williamsu padaly hlavy
Do navrátilce na plný úvazek Daniela Ricciarda byly vkládány vedením VCARB obrovské naděje a tým doufal, že bude lídrem stáje. Nicméně své kouzlo z počátků kariéry u Red Bullu, které ztratil přestupem do McLarenu, ani comebackem domů do rodiny giganta mezi výrobci energetických nápojů nazpátek nezískal. Spíše si reputaci ještě více pošramotil.
Za Yukim Tsunodou výrazně zaostával a v závodech byl zpravidla zcela neviditelný. V kvalifikacích jej Japonec porazil 12:6, přestože Ricciardo zajel kvalifikační maximum, když ve Španělsku startoval z páté pozice, ve sprintové kvalifikaci v Miami hranici ještě posunul. Na startu se postavil na čtvrtou pozici, na které také dojel do cíle, což je nejlepší výsledek týmu v této sezoně.
Nicméně toto byl jeden mála záblesků. Ve velkých cenách byly jeho výkony jedna velká bída, přičemž jeho maximem bylo 9. místo na Red Bull Ringu. Posléze přidal ještě jeden bod za 10. místo v Belgii. Mezi tím Tsunoda dojel na bodech celkem osmkrát. Proto se vedení VCARB, potažmo Red Bullu, rozhodlo opět pro radikální krok. Po Grand Prix Singapuru vždy usměvavého Australana vyhodili a do jeho vozu posadili Liama Lawsona.
V posledních šesti podnicích sezony byl interní souboj už vyrovnanější, přesto jako vítěz vzešel opět Tsunoda. Ve všech kvalifikacích skončil před Novozélanďanem. Byť má Lawson o dva body více, tak i v závodech měl paradoxně navrch právě Japonec (4:2).
Williams si vzal z VCARBu příklad, když Jamesi Vowlesovi došla trpělivost s Loganem Sargeantem, kterého závod po letní přestávce nahradil Franco Colapinto.
Potvrzení Američana pro sezonu 2024 vyvolalo nemálo otazníků, jelikož už v předchozím ročníku podával oproti Alexanderovi Albonovi podprůměrné výkony.
Ani letos se to nezměnilo a Sargeant se pravidelně kvalifikoval do poslední řady a v závodech se rovněž pohyboval na samém chvostu. Z patnácti společných kvalifikací se Albon nedostal do Q2 pouze třikrát, naopak Sargeant má jen čtyři účasti v prostředním segmentu. Britskothajský závodník má rovněž tři zářezy v Q3 a je tak bezkonkurenčně nejlepším kvalifikantem (12:0), kvalifikační skóre mu pokazil až Colapinto, který jej dvakrát porazil.
Právě Argentinec byl velkým překvapením, protože i bez přípravy jezdil velmi dobře a Albon konečně dostal týmového kolegu na stejné úrovni. Bylo to okamžitě znát. V druhé grand prix v kariéře dokázal Colapinto bodovat, když v ulicích Baku dojel na skvělém osmém místě a pomohl tak Williamsu po roce čekání k dvojitému zisku bodů. Další bod si připsal za 10. příčku v GP USA. Na konci za Albonem zaostal o pouhé tři body.
Zhou zachránil Sauber před nulou
Zatímco v hokeji či fotbalu je pro brankáře cílem vychytat čisté konto, tak ve formuli 1 to je známka obrovského selhání. Valtteri Bottas s Guanyu Zhouem dostali k dispozici absolutně nekonkurenceschopný vůz, který se stěží dostal do druhé části kvalifikace a účast v posledním segmentu už byl opravdovým zázrakem. Bottas dokázal s letošním C44 vykouzlit dva starty z TOP 10, přičemž nejlepší startovní pozicí bylo deváté místo v Abú Dhabí.
Ačkoliv pro Bottase skončila jeho poslední velká cena fiaskem a Zhou zachránil Sauber před čistým kontem ziskem čtyř bodů za osmé místo v Kataru, tak byl Číňan v kvalifikacích lepší pouze třikrát a v závodech rovněž mluví statistiky ve prospěch finského závodníka (15:9).
Nicméně to nic nemění na faktu, že pro Fina to byla nejhorší sezona v kariéře F1, jelikož ji zakončil s nulou na kontě a může být rád, že v konečném hodnocení přeskočil aspoň Sargeanta, který absolvoval jenom část sezony.
Pro Sauber by to nebylo poprvé, co by sezonu zakončil s nulou. Před deseti lety nebodovalo ani jednou duo Esteban Gutiérrez – Adrian Sutil.
Závěrem
Letošní sezona, která byla jednou z nejvyrovnanějších za poslední roky, nabídla spoustu zvratů a nečekaných okamžiků. Kromě toho se jednalo o nejdelší sezonu v historii formule 1.
Důkazem, že to bylo extrémně vyrovnané, je zejména to, že triumfovalo hned sedm jezdců, z čehož šest závodníků má na kontě minimálně dvě vítězství. Titul sice obhájil Verstappen, ale tentokrát neměl na růžích ustláno. Vrásky na čele mu dělal především Norris, který skončil nakonec druhý.
Zároveň se po velmi dlouhé době stalo, že double získaly čtyři týmy – jeden má Mercedes a McLaren, dva Ferrari a tři Red Bull.
Příjemnou a osvěžující změnou je však titul mezi konstruktéry. McLaren ukázal, že lze nepříznivý osud zvrátit, a to poměrně rychle. Zatímco minulý rok byla po úvodním podniku sezony tradiční stáj z Wokingu beznadějně poslední s nulou na kontě, tak letos celkem s přehledem zadupali konkurenci do země. Obhájí papayové vozy příští rok titul, nebo tentokrát to bude konečně rok Ferrari?
