Od výroku pilota až k divákovi. Jak vypadá zákulisí rádiové komunikace a televizního vysílání?

Vysílání formule 1 si během každého závodního víkendu vytvoří vlastní svět. Vše důležité je umístěno v jednom velkém prostoru, známém jako vysílací centrum formule 1. Zde během velké ceny pracuje přibližně 200 lidí. Jde o různé inženýry, techniky, zaměstnance výrobního oddělení, administrativní pracovníky a další. Veškerá příprava techniky uvnitř objektu trvá několik dní. Obdivuhodné je,…

Štítky: Rádiová komunikace Zveřejněno 5. 11 2016 — Marie Tomšíková

Vysílání formule 1 si během každého závodního víkendu vytvoří vlastní svět. Vše důležité je umístěno v jednom velkém prostoru, známém jako vysílací centrum formule 1. Zde během velké ceny pracuje přibližně 200 lidí. Jde o různé inženýry, techniky, zaměstnance výrobního oddělení, administrativní pracovníky a další. Veškerá příprava techniky uvnitř objektu trvá několik dní. Obdivuhodné je, že zabalení se dá stihnout během tří hodin! Různé části jsou pak naloženy na kamiony (případně později na letadla) a přesouvají se do dějiště další velké ceny. Musí se přemístit celkem 130 tun vybavení.

Na tvorbě obsahu se už několik let nepodílí jen televizní štáb. Vysokorychlostní datové sítě Tata Communications umožnily v roce 2014 vybudování dálkového operačního střediska. To se nachází v technickém centru skupiny formule 1 na letišti Biggin Hill v jižní části Londýna. Prostřednictvím optických vláken se sem přenášejí data vysokorychlostních videí z okruhů. To znamená, že částečné zpracování obsahu probíhá z Londýna, nezáleží na místě konání velké ceny. Nespornou výhodou je snížení nákladů na přepravu osob a techniky.

Londýnské středisko má na starosti rádiovou komunikaci týmů, editaci zpráv nebo ovládání robotické kamery v pit lane. S postupem času Londýn získává stále více pravomocí. To znamená, že v samotném vysílacím centru na okruhu musí být přítomno podstatně méně lidí než v minulosti. Čistě teoreticky neexistuje žádný důvod pro to, aby veškerá kontrola nad závodem neprobíhala z Anglie a jediným vybavením na okruhu by byly kamery (časem možná roboticky ovládané) plus technika potřebná k přesunu dat.

Vysílací centrum F1, foto: formula1.com

Vysílací centrum F1, foto: formula1.com

Veškeré televizní vysílání zajišťuje formule 1. Toto řešení působí efektivně, ale někdy vyvolává otázky o dostatečném pokrytí, třeba v oblasti zaměření kamer na jednotlivé týmy. Například Mercedes si během jednoho ze závodů stěžoval, že kamery jejich vozům nevěnovaly téměř žádnou pozornost. Proč také, když v sezonách 2014-2015 bylo zvykem, že okamžitě po startu oba stříbrné šípy zmizely v dáli a bez sebemenšího souboje dojely až do cíle. Výsledkem byl bezproblémový závod, slušná porce bodů, ale na druhou stranu malá viditelnost sponzorů.

Spekulace o nespravedlivém zprostředkování televizního materiálu jsou vždy popírány, tento systém nepodléhá v podstatě žádné kontrole a řídí se děním na trati. Stoprocentně jde o lepší řešení, než když byli najímáni místní režiséři, kteří přirozeně věnovali větší pozornost místním pilotům. Pravděpodobně nejlepším řešením by bylo nalezení nezávislého subdodavatele, který by editoval vysílání. Ale současný televizní obsah vůbec není na špatné úrovni a jiná odvětví motorsportu by se mohla jen učit.

Nedílnou součástí televizního obsahu je i rádiová komunikace. Fanoušci nepotřebují slyšet všechny zprávy, například o šetření pneumatik nebo paliva. Cílem je vyvolat drama. Nesmí se ale zapomínat na fakt, že veškerá komunikace je kontrolována FIA, nezávisle na tom, jaké části jsou odvysílány. Například kdyby se FOM rozhodla neodvysílat sprosté výroky Sebastiana Vettela na stranu ředitelství závodu, stejně by se nevyhnul případnému vyšetřování ze strany FIA.

Veškerou komunikaci kontroluje sedm až osm lidí, z nichž každý poslouchá tři piloty. Tito lidé pak předávají jakékoliv informace ředitelství závodu. Systému se přizpůsobují týmy i jezdci. Například když uslyšíte pilota, jak říká, něco jako: „Prosím, poraďte se s Charliem,“ jedná se o zprávu, která směřuje k ředitelství závodu.

Ředitelství závodu nemůže komunikovat přímo s jezdcem, také stáje nemohou komunikovat s pilotem jiného týmu. Inženýři sledují veškeré odvysílané rádiové zprávy a sbírají tak užitečné informace. To proto může být pilot konkurenčního týmu informován o tom, že jeho soupeř má nějaké problémy. Pilot se nemusí soustředit na velké množství úkolů, proto pro něj není zas tak těžké sledovat to, co mu říká inženýr.

Ve skutečnosti neexistují žádné oficiální přepisy kompletní rádiové komunikace. Jedinou možností, jak lze zachytit něco málo z dění, je sedět u přenosu a psát si, kdo co řekl. Jiná část komunikace bývá zveřejněna pouze na vyžádání FIA. Nějaké zprávy musí zůstat v utajení (například ohledně strategie), proto týmy stále využívají kódovanou komunikaci. Pravým opakem jsou pak rozhovory, které jsou určeny přímo pro diváka, což je novinkou letošní sezony. V Mexiku to byl například bývalý pilot F1 Juan Pablo Montoya, který bezprostředně po dojetí závodu komunikoval s vítězem.

Čtěte dále: Video blog: Historie pravidla rádiové komunikace vzbuzuje trapné rozpaky

Diskuse k článku

Napsat komentář