Od Frentzena po Bortoleta: Piloti, kteří debutovali v Sauberu
Přes relativně krátkou historii je stáj z Hinwilu jedním z nejstarších týmů v F1. Od roku 1993 vychovala množství pilotů, kteří se dokázali etablovat, či dokonce získat tituly.
Nejčerstvější nováček
V této sezoně si svoji premiéru odbyde po boku zkušeného Nica Hülkenberga úřadující mistr světa formule 2 Gabriel Bortoleto. Brazilec bude 14. a zároveň posledním debutanem se Švýracy, protože se bude jednat o poslední sezonu Sauberu coby soukromého týmu, než se z něj stane tovární Audi.
Ti, kteří se stali šampiony
Psal se rok 2007 a v Indianapolis naskakuje do vozu zraněného Roberta Kubici sympatický mladík z Heppenheimu, který ohromil na první dobrou. Sebastian Vettel dovezl F1.07 na sedmém místě. V témže roce ještě naskočil do konce sezony do vozu Toro Rosso, v němž opět zářil. O pár let později získal čtyři roky v řadě mistrovský titul, než si splnil sen jezdit za Ferrari. Ovšem na další titul se mu už s tradiční stájí z Maranella nepodařilo dosáhnout.
Ačkoliv Felipe Massa nezažil v roce 2002 příliš vydařený debut, kvůli čemuž musel další rok strávit na “střídačce”, tak se v roce 2004 do Sauberu vrátil. V nadcházejících dvou letech už jeho výkony stačily na to, aby si řekl o sedačku u Ferrari. U Italů měl sekundovat Michaelu Schumacherovi a v sezoně 2008 se dokonce na pár vteřin stal “virtuálním” mistrem světa.
Kimi Räikkönen debutoval v roce 2001. Ovšem licenci dostal jen díky tomu, že se za něj zaručil Peter Sauber. A risk se vyplatil. Fin proťal ve svém premiérovém závodě cílovou pásku jako šestý. Sice v konečném hodnocení skončil s tříbodovou ztrátou dvě pozice za týmovým kolegou Nickem Heidfeldem, ale přesto jeho výsledky McLaren velmi ohromily a pro následující ročník jej podepsali. V roce 2007 se stal posledním šampionem, který vyhrál titul ve voze Ferrari.
Ti, kteří se prosadili
Charles Leclerc debutoval ve stáji z Hinwilu coby úřadující mistr světa Formule 2 v sezoně 2018 a už ve čtvrtém podniku v ulicích Baku skončil na šestém místě a svého parťáka Marcuse Ericssona zajezdil do země. Zatímco Monačan bodoval 14krát, tak Ericsson se zmohl pouze na dvě bodované pozice. Jeho výkony byly natolik působivé, že už po pouhém roce jej angažovalo Ferrari a od té doby se zapojuje do boje o titul, kterému byl nejblíže minulou sezonu. Přestože se musel spokojit se třetí příčkou, tak na šampiona Verstappena ztratil 81 bodů. O dva roky dříve sice skončil druhý, avšak na Nizozemce mu scházelo 146 bodů.
Sergio Pérez to dotáhl stejně daleko jako Leclerc, ale s tím rozdílem, že (zřejmě) na konci své kariéry tvrdě narazil. Jako nadějnému mladíkovi dal Sauber šanci pro sezonu 2011. Byť v úvodním podniku dojel na solidním sedmém místě, tak o něj přišel po diskvalifikaci obou vozů za ilegální zadní křídlo. V následující sezoně byl prvním pilotem Sauberu po třech letech, který získal pódium. K druhému místu v Malajsii ještě téhož roku přidal třetí příčku v Kanadě a druhý skončil v Itálii. Jeho další kroky směřovaly přes McLaren, Force Indii až do Red Bullu.
Robert Kubica byl dalším nadějným talentem, který očekávání částečně naplnil. Polák se poprvé na startovní rošt postavil v Maďarsku 2006, kdy nahradil zraněného Jacquese Villeneuva. Debut zakončil sedmým místem, jenže o něj kvůli diskvalifikaci přišel. V Sauberu zůstal i v následujícím roce, v němž dosáhl na jediné vítězství týmu. Byla mu předpovídána zářná budoucnost, kterou mu však v roce 2011 překazila nehoda během rallye v Itálii, z níž si odnesl vážná poranění ruky.
Hainz-Harald Fentzen musel po Wendlingerově vážné nehodě v Grand Prix Monaka 1994 převzít pozici lídra týmu a přesvědčil. Jak v sezoně 1995, tak i v té nadcházející měl nad svými týmovými kolegy jasnou převahu, což přesvědčilo tehdejšího úřadujícího šampiona mezi konstruktéry Williams, aby si jej pro ročník 1997 vzali pod svá křídla. Nicméně se mu tam nepodařilo získávat nějaké dechberoucí výsledky, než se uspal Jordanu, se kterým v sezoně 1999 nečekaně bojoval o titul. Další dva roky se s Jordanem potácel na samém chvostu. Svoji kariéru pak zakončil “doma” u Sauberu.
Ti, kterým štěstí nepřálo
V roce 2022 dal Sauber příležitost ukázat své kvality Guaynu Zhouvi. Číňan se ukázal v dobrém světle okamžitě v jeho prvním závodě vůbec, když v Bahrajnu dojel na slušném 10. místě. Nicméně po celou dobu byl většinou ve stínu týmového kolegy Valtteriho Bottase. Během tří sezon bodoval pouze sedmkrát, přičemž se v Kataru se stal hrdinou okamžiku poté, co zachránil osmým místem Sauber před čistým kontem.
Do Antonia Giovinazziho se rovněž vkládali velké naděje. Italův debut přišel nečekaně v sezoně 2017, když se Pascal Werhlein nemohl po zranění zúčastnit úvodních dvou velkých cen. O rok později už byl v Sauberu jako stálý pilot. Během tří let, co oblékal jejich overal a jeho týmový kolega Kimi Räikkönen jej pravidelně porážel, díru do světa příliš neudělal.
Felipe Nasr měl naprosto vynikající start kariéry pilota formule 1, neboť premiérovou Grand Prix Austrálie 2015 dokončil na pátém místě. Zároveň to byl ale i jeho nejlepší výsledek za jeho dvouleté působení v královně motorsportu.
Zatímco Nico Hülkenberg v sezoně 2013 pravidelně bral body, tak Esteban Guttiérez dojel ve své debutové sezoně v nejlepší 10 pouze jednou a v následujících dvou letech dokonce nebodoval ani jedou. Nevýrazný byl posléze i v sezoně 2016 u nováčka mezi týmy, Haasu.
Kariéra Norberta Fontany měla vskutku jepičí život. Pro GP Francie 1997 jej Sauber povolal jako náhradníka za Gianniho Morbidelliho, který si zlomil ruku. Svoje kvality měl šanci ukázat pouze ve třech závodech. Jeho posledním závodem byla závěrečná GP Evropy 1997 v Jerezu, během níž pravděpodobně na žádost Ferrari zdržel kandidáta na titul Jacquese Villeneuvea, ale ani tento čin mu nepomohl získání stálého angažmá.
Jean-Christophea Boulliona potkal prakticky ten samý osud jako Fontanu. Protože se Karlu Wendingerovi nepodařilo nalézt po loňské hororové nehodě svou starou formu, tak ho Sauber po čtyřech závodech sezony 1995 nahradil právě Francouzem. V jedenácti závodech, do kterých Boullion odstartoval, dvakrát bodoval, než se tým rozhodl opět pro poslední dva závody vyzkoušet zotavujícího se Wendlingera. Posléze Boullionovo jméno na startovní listině už nikdy nefigurovalo.