O Velké ceně Ruska může být rozhodnuto až týden před ní

Štítky: GP Ruska Zveřejněno 7. 05 2014 — Tomáš Richtr

Zdá se, že novodobé velké ceny mají poměrně velkou úmrtnost. Z těch, které měly premiéru v posledních deseti letech, už s námi nejsou závody v Turecku, ve Valencii, Jižní Koreji a Indii. Velká cena Bahrajnu musela být v roce 2011 zrušena. Velká cena USA v New Jersey se stále rodí. 

Přežívají zatím Singapur, Čína, Abú Dhabí, Austin. Není tedy divu, že nad Velkou cenou Ruska 2014 visí velké otazníky.

Na vině je v první řadě rusko-ukrajinská krize. Ale nejen ona. Obrovské náklady na zajištění bezpečnosti Zimních olympijských her v Soči, dějišti Velké ceny Ruska 2014, působí v kanceláři ruského prezidenta Vladimíra Putina jako strašák. Jak cituje svůj moskevský zdroj jihoafrický novinář Dieter Rencken:

“Náš prezident má pochybnosti, zda-li se závod v Rusku vyplatí. A má-li o něčem pochybnosti, zřídkakdy se to uskuteční.”

Svou významnou roli hrála také návštěvnost Olympiády, která byla daleko nižší, než se očekávalo. Pokud Rusy nenalákaly daleko konvenčnější sporty, nedá se čekat, že formule 1, o které zatím toho příliš neví, by u nich měla mít větší úspěch. Tím spíš ve světle kontroverzí kolem zvuku nových formulí, který na okruhy rozhodně neláká. Ruský závodník Toro Rosso Daniel Kvjat to celé sám asi nezachrání.

Z Moskvy je to do Soči 1600 km po silnici, a letů po stejné trase je pouze šest denně. Na druhé straně Černého moře leží čtrnáctimilionový Istanbul. Z něj to měli lidé na okruh půl hodiny autem (mimo špičku, samozřejmě), a objevilo se jich tam pouze na 20 tisíc. Na vině byly také velmi drahé vstupenky. Soči na úpatí Kavkazu čítá na 330 tisíc lidí. Sponzoři si navíc všimli, že z hlavní tribuny není vidět na rozsáhlejší pasáže okruhu – faktor, kterému se u moderních tratí přikládá velký význam. A to bylo zaplaceno již 60 milionů dolarů na licenčních poplatcích za hostování závodu (1,2 miliardy korun).

Moskevské zdroje, na které se Dieter Rencken odvolává, prozradily, že americká automobilová federace ACCUS se svým prezidentem Nickem Crawem coby šéfem Senátu FIA vytváří uvnitř samotné FIA tlak na to, aby byl závod zrušen. Přesně v souladu se současnou protiruskou politikou Spojených států. Samotná FIA situaci monitoruje. Pro týmy je to velmi citlivá záležitost: týden před tím se jede závod v Japonsku, a po Moskvě se týmy stěhují do USA. Dokud ale nebudou vyhlášena podobná varování, jako v případě zmíněného Bahrajnu (kdy ministerstva zahraničí mnoha zemí vydala oficiální doporučení do země necestovat, což má dopad na případná pojistná plnění v případě nečekaných událostí), FIA se do situace montovat nebude.

Samotné týmy, podobně jako u Bahrajnu, pojedou tam, kam jim FIA řekne, že mají jet.

Největší tlak je tedy na straně promotéra F1, společnosti FOM. S ohledem na výše zmíněný startovní poplatek Ruska není ale moc pravděpodobné, že by se jej chtěla dobrovolně vzdát. Za současné situace není nic, co by závodu F1 v ruském Soči mělo zabránit.

Vše bude záležet na případné eskalaci napětí: ať už z pohledu dalších sankcí vůči Rusku, které by mohly ovlivnit některé (smluvní či finanční) aspekty samotného hostování závodu, nebo z pohledu válečného konfliktu. Ostatně, dálnice M4 z Moskvy přes Voroněž a Rostov na Donu do Soči míjí na nejbližších místech ukrajinskou hranici ze vzdálenosti třiceti kilometrů.

Dnes jsou otázky možného zrušení Velké ceny Ruska mimo pozornost médií. Ale až ta doba přijde, bude to informační lavina. Podle toho, jak se čím dál častěji čím dál důležitější instituce budou k situaci vyjadřovat. Nejhorší na tom je, že rozhodnutí může padnout až během víkendu v Japonsku, týden před závodem v Soči.

Vedle čím dál kontroverznější politické situace u nových hostitelských zemí je často až na poslední chvíli známé, zda se vůbec podařilo připravit infrastrukturu samotného závodního okruhu (o Malajsii v roce 1999 se ani nepsalo, následovaly Turecko, Jižní Korea, Indie, Austin..). Novinářům a dalšímu personálu to extrémně komplikuje rezervaci letenek a hotelových pokojů, který je v nových destinacích vždy výrazně méně než v těch předchozích.

A to se za dva roky chceme podívat do Ázerbájdžánu. Do země, která je kritizována takovými organizacemi jako Human Rights Watch či Transparency International za údajné manipulování voleb nebo věznění opozičních novinářů. Velmi cynicky se chce říci: tedy nic nového.