Nicholas Latifi: Z ontarijských motokár do formule 1 – SPECIÁL
Kanaďan Nicholas Latifi získal pro letošní rok sedačku u Williamsu a připojil se ke stávající „devatenáctce“ nejrychlejších pilotů světa. Jeho cesta do královny motorsportu ale byla velmi složitá a nepravděpodobná.
Dostat se do formule 1 je v porovnání s ostatními sporty prakticky nemožné. Kdokoliv se může naučit hrát fotbal, kdokoliv se může naučit driblovat a zahrát si basketbal. Další sporty vyžadují širší investice – např. hokej, tenis nebo mnohé zimní sporty. Jenže zatímco v americké NBA hraje přes 450 hráčů (a v NHL ještě o něco více), jen 20 sportovců má možnost pravidelně usedat do monopostů formule 1.
A právě tuhle možnost dostal i 25letý závodník z Toronta Nicholas Latifi, který se v letošní sezóně stal jediným nováčkem na startovním roštu. Vzhledem k rozložení sil ve formuli 1 to nemá Latifi vůbec jednoduché – musí zaujmout jízdou v nejpomalejším voze. Letos se mu povedlo dojet třikrát těsně za body, což jej řadí na předposlední místo v Poháru jezdců – za ním je už pouze jeho týmový kolega George Russell. A to pro Latifiho není vůbec špatná vizitka.
Jelikož se monopost formule 1 příliš nepodobá svými vlastnostmi klasickému autu (nebo dokonce závodním speciálům třídy Gran Turismo), lze spíše než o „řízení“ mluvit o „pilotování“. Sám Latifi přirovnává jízdu s vozem F1 k horské dráze.
„Pokud chcete vědět, jaké to je, nejbližším přirovnáním bude asi jízda na horské dráze. Musíte si ale vybrat nějakou hodně agresivní; takovou, která s vámi pořádně zamává,“ vysvětloval Latifi. Na rozdíl od formule 1 ale můžete na horské dráze své tělo uvolnit. „Ve formuli 1 nad sebou musíte mít úplnou kontrolu.“
Normální život? V žádném případě
Formule 1 je globální sport, který pravidelně sleduje zhruba 500 milionů fanoušků. Přesto je velmi složité se prosadit. Neexistují žádné programy, které by vás z útlého věku vytáhly až do samotné formule 1. Detaily jezdeckých kontraktů nejsou zveřejňovány. Velkým tajemstvím jsou i znalosti a data jednotlivých týmů.
Nicholas Latifi je po Lanci Strollovi druhým Kanaďanem ve startovním poli. Před vstupem druhého zmiňovaného čekala Kanada na svého závodníka 11 let – posledním kanadským účastníkem závodů F1 byl totiž Jacques Villeneuve.
„Abych se dostal do F1, musel jsem ‚pozastavit‘, řekněme, svůj normální život,“ prozradil Latifi. Jako teenager neměl příliš mnoho času na své přátele, neměl čas na večerní zábavy. Víkendy nebyly určené k odpočinku, ale k závodění. A nezastavil se ani v zimě – létal na Floridu, kde se účastnil zimních motokárových pohárů. Nešel ani na svůj maturitní ples.
Latifi projevil svůj zájem o motokáry ve 12 letech. Tehdy jeho otec společně s bývalým profesionálním závodníkem Davidem Tennysonem uspořádali privátní motokárový test. Tennyson vysvětluje, že mnoho závodních jezdců začínalo s motokárami už ve třech nebo čtyřech letech, dostávali od rodičů své první motokáry a ve dvanácti už závodili na profesionální úrovni.
„Nikdy na (jeho debut) nezapomenu. Díval jsem se mu do helmy, viděl jsem jeho výraz – dokonce i před startem jeho prvního závodu – a on byl velmi klidný,“ vzpomíná Tennyson, který se později stal Latifiho závodním koučem.
Latifi byl nejen klidný, ale i velmi talentovaný. Věděl, co motokára udělá ještě předtím, než to udělala. Uměl ji před vjezdem do zatáčky „nastavit“ tak, aby byl při průjezdu co nejefektivnější a zároveň aby neztratil na výjezdu. Jakmile mladý Kanaďan okusil jízdu během závodu, bylo jasné, že se tohoto neobvyklého koníčku jen tak nevzdá.
Zhruba v 15 nebo 16 začal mířit do formule 1. V tomhle věku už mají evropští závodníci jasno a Max Verstappen se dokonce ve svých 16 letech připravoval na vstup do formule 1. Latifi se ale tehdy teprve stěhoval do Evropy – bez tohoto kroku by se mu to možná nikdy nepovedlo. Do formule 1 se jezdci nedostanou závoděním v USA nebo v Kanadě, musí závodit na starém kontinentě.
Peníze jakožto největší nepřítel
Vychovat hokejovou legendu je v porovnání se závoděním opravdu levná záležitost. Každá jedna příčka „motoristického žebříku“ stojí více peněz než ta předchozí. Např. motokára třídy Rotax Junior stojí zhruba 9500 dolarů. Jakmile ale jezdec závodí ve formulových monopostech, závodní vůz patří týmu. Účast v sezóně šampionátu formule 4 pak vyjde na 160 tisíc dolarů. Pokud chce jezdec závodit ve formuli 3 nebo ve formuli 2, náklady se šplhají k milionům.
V roce 2019 skončil Latifi na druhém místě v šampionátu formule 2 a podepsal s Williamsem pro sezonu 2020. U tohoto týmu se stal v roce 1997 mistrem světa Kanaďan Jacques Villeneuve – ovšem od té doby si stáj z Grove nepřipsala žádný mistrovský úspěch a v posledních letech se i velmi finančně trápila.
Co ukazuje letošní sezona? F1 musí ke zlepšení podívané udělat několik kroků zpět
Stejně jako za Lancem Strollem, tak i za Nicholasem Latifim stojí rodinné peníze. Nicholasův otec Michael je zakladatel a výkonný ředitel společnosti Sofina Foods Inc., velkého kanadského výrobce a distributora potravin. Název této společnosti můžete zahlédnout na bočnicích obou monopostů Williamsu.
Nejsou to ale pouze Stroll s Latifim, pro vstup do formule 1 potřebuje peníze úplně každý. Pokud to nejsou rodinné peníze nebo peníze od velkých sponzorů, může pomoci juniorský program (i ten si ale jezdec platí z velké části sám). Latifi si svého štěstí váží a cení si všech, kteří mu v cestě na vrchol motoristického sportu pomohli.
„Musíte mít peníze, nikdo tu nezávodí zadarmo,“ říká Latifi. „Proto je závodění tak obtížné, nutně nezáleží jen na vašem talentu a na vašich výkonech, které na trati předvádíte.“ Latifi dodává, že záleží i na správném načasování. Někdy se ve formuli 1 objeví příležitost pro tři nováčky, někdy ale ani pro jednoho.
Finance jsou velmi důležité, ale pouze s kufrem plným peněz se ve formuli 1 závodní jezdec neudrží. Na oplátku musí předvádět dobré a stabilní výkony, jednoduše řečeno si své místo musí zasloužit. Peníze většinou pomohou na cestě do F1, pro větší úspěch (např. zisk mistrovského titulu) ale už tak klíčové nejsou.
Latifiho poklidný debut
Latifiho debut byl velmi neobvyklý. Kvůli pandemii nemohli jeho rodiče závod v Rakousku navštívit, zároveň celý víkend doprovázelo ticho z tribun. Takový debut si Latifi určitě nepředstavoval. Do závodu se kvalifikoval z posledního místa – nakonec si ale v chaotickém závodě dojel pro 11. místo, čímž vyrovnal nejlepší výsledek svého týmového kolegy George Russella z předchozí sezóny.
Před závodem ve Velké Británii se cítil lépe a uvědomoval si, že dělá méně chyb a postupně zrychluje. Limity závodního vozu F1 se blíží spíše limitům stíhačky než limitům rodinného SUV. Latifi pochopil, že kvůli vysokému přítlaku a ohromnému přetížení (které se nemůže rovnat ani juniorské kategorii F2) musí více posilovat krční svalstvo.
Když Latifi dorazil na dějiště sedmého letošního závodu v belgickém Spa-Francorchamps, myslel na svého zesnulého kolegu Anthoina Huberta, který zahynul po loňské nehodě na startu sobotního závodu formule 2. „Mohlo se to stát komukoliv z nás,“ dodává Latifi. Hubertovi bylo 22 let.
Nicholas Latifi si svými výsledky a samozřejmě i finanční podporou zajistil sedačku i pro příští rok. V tuhle chvíli je potřeba říct, že ačkoliv se o něm moc nemluví, předvádí kanadský závodník dobré výkony. Bodům byl dokonce blíže než jeho týmový kolega George Russell, kterého fanoušci i experti dlouhodobě vyzdvihují jako jednoho z nejtalentovanějších nováčků ve startovním poli.
Hamilton: „Není jisté, že tu příští tok budu“ – únava nebo vyjednávací taktika?
