Nezapomenutelné víkendy: emocemi nabitá Grand Prix Itálie 2001
Italská Monza, Chrám rychlosti, legendární domácí závod Ferrari, jako by občas měla tendenci přitahovat nešťastné události. V loňském roce se na tamním okruhu jezdilo jen týden po tragické smrti Anthoina Huberta ve Spa. V podobně smutné atmosféře se Grand Prix Itálie konala i v roce 2001.
Psalo se 11. září 2001, když Ameriku zasáhly teroristické útoky, které si vyžádaly tři tisíce obětí poté, co dvě unesená letadla narazila do budov Světového obchodního centra a další stroj zasáhl Pentagon, sídlo ministerstva obrany USA. V této atmosféře se kolotoč formule 1 přesunul do Itálie, kde rok předtím došlo v úvodním okruhu před druhou šikanou k hromadné havárii, jedno z uvolněných kol přelétlo ochrannou bariéru a zasáhlo hasiče Paola Gislimbertiho, který přišel o život…
Grand Prix 2001 byla na programu 16. září, jen pět dní po útocích na Světové obchodní centrum.
Jako by toho nebylo, málo v předvečer závodu přišla další špatná zpráva z Německa, kde se tehdy jel závod americké série CART na okruhu Lausitzring. Bývalý pilot F1 Alex Zanardi utrpěl vážnou kolizi, je v péči lékařů a zřejmě přijde o obě nohy – což se bohužel nakonec potvrdilo.
Nálada v padoku byla ponurá, místo odhadů výsledků se hovořilo spíše o bezpečnosti závodníků i diváků, někteří z jezdců se vyjádřili pro to, aby se závod raději nekonal…
Nakonec se samozřejmě závodilo. Domácí Ferrari odebralo loga sponzorů z kombinéz pilotů, začernilo špičky vozů a piloti Michael Schumacher a Rubens Barrichello závodili, stejně jako všichni ostatní, s černými páskami na rukou.
Výsledky Grand Prix tehdy byly asi to poslední, co každého zajímalo. Koneckonců, Michael Schumacher měl titul jistý už od Grand Prix Maďarska. Přesto si během víkendu hned někteří jezdci připsali zajímavá prvenství: Alex Yoong se jako první Malajsijec objevil v kokpitu F1, Tomáš Enge (který skončil 12.) absolvoval první ze svých tří Grand Prix F1 jako náhradník za zraněného Luciana Burtiho u Prostu. Enge se tak stal prvním Čechem a současně i jezdcem z bývalé komunistické země v královně motorsportu.
Rubens Barrichello se poprvé v sezoně kvalifikoval před kolegou Michaelem Schumacherem, ale vítězství – první ve formuli 1 – nakonec bral Juan Pablo Montoya. Miláček fanoušků Ferrari Schumacher dojel až čtvrtý, poslední místo na stupních vítězů zabral jeho bratr Ralf.
Po závodě ale nikdo náladu na slavení neměl. „Myslel jsem na to, co se stalo v týdnu,“ přiznal po závodě Michael Schumacher. „Po tom všem bylo těžké vrátit se do auta a jet, jako by se nic nestalo. Nelíbilo se mi to a byl bych raději někde jinde, kde bych dělal něco jiného. Přišlo mi to špatné, jet po tom všem na Monze. Sice jsem závodil, ale ve skutečnosti jsem svým srdcem byl někde jinde,“ prozradil tehdy úřadující šampion.
Paradoxně další závod se jel právě v Americe, což (nejen) Schumacherovi pomohlo se s událostmi z 11. září vyrovnat. „Bylo důležité vidět, že život pokračuje a každý se snaží, aby se to už neopakovalo. Viděl jsem Američany, jak jsou zklamaní, ale snaží s tím vyrovnat. Jak jsou připraveni začít znova s velkou silou a nadějí v jejich duších,“ prohlásil už v dějišti Grand Prix USA.
Diskuse k článku