Nezapomenutelná premiérová sezona Ayrtona Senny
Letos je jediným stálým novicem ve formuli 1 Lance Stroll, v poslední době na sebe ve svém prvním roce upozornili například Carlos Sainz, Max Verstappen nebo Felipe Nasr. Nováčci zpravidla nemají ve své první sezoně nějak závratné výsledky, pokud nedostanou okamžitě špičkové auto, jako například Lewis Hamilton.
Opačně však hovoří případ Ayrtona Senny, jednoho z nejlepších závodníků Grand Prix všech dob, který debutoval v roce 1984 ve stáji Toleman, což rozhodně nebyl silný tým. Síla jeho vozu by se dala například přirovnat k letošnímu Toro Rosso.
Senna na sebe okamžitě upozornil svými výjimečnými schopnostmi z auta dostat to, co jeho tehdejší týmoví kolegové Johny Cecotto, Stefan Johansson a Pierluigi Martini nedokázali. Dále oslňoval dovedností závodit na mokré trati a umem předjíždět.
Otázkou zůstává, jestli novodobí debutanti ve formuli 1 nemají kvůli větším rozdílům mezi vozy a jejich technickým parametrům situaci těžší než Ayrton Senna. Jeho debutová sezona by se však dala zařadit mezi ty nejpovedenější, jaké kdy královna motorsportu viděla.
O Brazilci se poprvé začalo pořádně mluvit po Velké ceně Monaka 1984, kdy odstartoval ze třináctého místa a v intenzivním dešti se dokázal prodrat až na druhé místo. S lehkostí v ulicích Monte Carla předjížděl vozy Ferrari či Nikiho Laudu v mclarenu, se kterým téhož roku získal titul. Laudův týmový kolega Alain Prost vedl závod o více než deset vteřin, když se Senna dostal na druhé místo.
Poté Senna začal Prosta ihned stahovat o tři vteřiny na kolo po dobu několika okruhů, dokud nebyl závod předčasně ukončen kvůli bezpečnostním rizikům spojeným s velmi silným deštěm. V ten den se začal psát příběh Ayrtona Senny jako hvězdy a legendy formule 1. Tehdy čtyřiadvacetiletý jezdec stihl do konce ročníku ještě další pódiové umístění v Brands Hatch při Velké ceně Velké Británie a v posledním závodě sezony v Portugalsku.
Brazilcova první sezona jej skutečně dostala do širšího povědomí a upozornila na jeho osobu a schopnosti snad všechny důležité osoby z tehdejší formule 1. „Když Ayrton závodil v roce 1982 v britské formuli Ford, nabídli jsme mu, že mu zaplatíme další sezonu ve formuli 3 výměnou za superlicenci a následující angažmá u nás v Tolemanu. Byli jsme odmítnuti s tím, že by si prý rád vybral, za koho bude ve formuli 1 závodit. Naše vstřícnost ho snad ani vůbec nezaujala,“ ohlíží se za Sennovými začátky Alex Hawkridge, tehdejší šéf začínajícího týmu Toleman.
Senna nakonec přece jen v jeho týmu v F1 debutoval, protože u silnějších stájí, které o něj měly zájem, jako Williams, McLaren nebo Brabham, nebylo na sezonu 1984 volné místo. V Tolemanu se tehdy rozhodovali mezi Ayrtonem Sennou a Martinem Brundlem, na základě větší prokázané rychlosti v testu na Silverstone však angažovali Sennu.
„Když jsme pro něj připravili smlouvu, dorazil s velmi silným portugalsko-anglickým slovníkem a do čtyř hodin ráno telefonoval se svým agentem do Brazílie a diskutoval a analyzoval s ním každičké slovo. Nabídli jsme mu štědrou smlouvu na tři roky, přičemž by dostal za první rok sto tisíc, za druhý dvě stě tisíc a za třetí tři sta tisíc liber. Pokud by chtěl odejít, musel by nám zaplatit sto tisíc, aby mohl s někým začít jednat. Byl to velmi zdlouhavý a bolestný proces, byl přímo posedlý tím, aby nepodepsal něco, čeho by později litoval. Nejvíce času jsme strávili nad výší výkupní klauzule,“ dodává bývalý funkcionář.
Od prvních testů nového auta Tolemanu byl Senna rychlejší než týmový kolega Johny Cecotto, který měl za sebou již jednu sezonu v F1 a bod za šesté místo v Kyalami. „Vůbec není potřeba se bavit o jeho úžasné rychlosti, podle mě jeho největší silou byla schopnost analyzovat a porozumět dění okolo sebe. Párkrát jsem takovou věc u pilotů viděl, nikdy však před Ayrtonem.
Byl jsem zvyklý na jezdce, kteří používali všechnu svou koncentraci na jízdu, on však soustředily 80 % na závodění a 20 % na analýzu věcí mimo závodění, nebo to bylo snad možná i naopak. Na druhou stranu, tehdy neměl vůbec dobrou fyzičku, jednou jsme ho museli z auta doslova odnášet,“ vzpomíná Pat Symonds, dřívější Sennův závodní inženýr.
„Byl brilantní,“ přidává se tehdejší závodní inženýr Johnyho Cecotta John Gentry. „Chodíval do inženýrských kanceláří, ptal se, co do auta montují za součástky, zkoumal výkresy a zajímal se o vše možné. Byl totálně soustředěný na to, co dělal, a já neměl pochyb o tom, kam až se dostane, byl opravdu velmi, velmi dobrý. Dokázal nám také naprosto přesně říct, jak se auto chovalo a co bylo potřeba zlepšit, práce s ním byla snová.“
Kombinace Tolean-Senna zaznamenala první velký úspěch ve výše popsané GP Monaka 1984, která se jela v mokrém počasí, což Sennovi se specifickou konfigurací městské tratě vyhovovalo. Není však již není příliš známo, že za jeho výkonem stál ještě jiný faktor.
V roce 1984 dodávaly pneumatiky pro F1 Pirelli a Michelin. Toleman začal na Pirelli, jenomže ty nebyly příliš rychlé, takže přesedlál na Michelin. Tyto micheliny byly však rok staré specifikace, protože výsostné právo na zbrusu nové pneumatiky měl pouze McLaren. Nebylo tomu tak pouze u mokrých pneumatik, které dostávali všichni stejné, proto Senna mohl v Monte Carlu využít rovných podmínek a odjet skvělý závod.
Ten byl zastaven před naplněním počtu předepsaných kol kvůli silnému dešti, což vůbec nebylo kvitováno Patem Symondsem, podle kterého mohl Senna závod v Monaku vyhrát. Otázkou je, zda by však vůbec dojel do cíle, protože po jednom z agresivních projetí šikanou Nouvelle a přejetí přes tehdejší velmi vysoké obrubníky měl prasklou tyč zavěšení u jednoho z předních kol. To mohlo pravděpodobně závod vycházející hvězdy Tolemanu předčasně ukončit, kdyby se jelo na plnou vzdálenost.
„Pokud by se pokračovalo, nevím, jestli by vyhrál. Ayrton měl prasklou část, která držela systém zavěšení pohromadě. Nikdo neví, jak dlouho by vydržela fungovat, možná jedno kolo, možná do konce závodu. Je nutné podotknout, že několik sekund za Sennou byl v době ukončení závodu ještě Stefan Bellof v Tyrrellu, který zajížděl ještě rychlejší časy, takže by do souboje o vítězství také patrně promluvil,“ říká John Gentry.
Senna byl v dalších závodech po snovém Monaku kompromitován nespolehlivostí a nedostatečnou rychlostí vozu Toleman, když se umístil sedmý v Kanadě a nedokončil závody v Detroitu a Dallasu, kdy navíc nedokázal jet na vysokých příčkách. Opět na sebe však upozornil třetím místem na okruhu Brands-Hatch při Velké ceně Velké Británie.
„Myslím že Brands, kdy jsme stále neměli k dispozici nejnovější pneumatiky, přineslo fantastický výsledek. Cecotto mel sice strašný incident v pátečním tréninku, kdy si zlomil obě nohy a jeho kariéra tak bohužel skončila, takže víkend nezačal vůbec radostně, ukončili jsme ho však pódiový umístěním. Pro mě to byl ještě lepší závod než v Monaku. Tam došlo ke zvláštní situaci, v Británii jsme i přes nevýhodu s pneumatikami měli zatraceně dobrý závod,“ vzpomíná Pat Symonds.
Onen víkend byl Senna opět velmi rychlý, kvalifikoval se na sedmém místě a v závodě měl až překvapivou rychlost, když dokázal předjet několik aut a alespoň v rámci možností držet krok se špičkou. Na třetím místě byl posledním vozem, který vítěz závodu Niki Lauda nepředjel o celé kolo.
Následovaly další tři nedokončené závody v Německu, Rakousku a Nizozemsku. Poté přišla kontroverzní GP Itálie, do které Sennu nepustil vlastní tým. Porušil totiž smlouvu a bez dovolení týmu si sjednal angažmá u Lotusu od nadcházející sezony.
„Zčistajasna jsme si v tisku přečetli, že Ayrton bude další ročník závodit pro Lotus, aniž bychom o tom cokoli věděli. Dostal od nich nabídku a hned ji přijal. Věděli jsme ale od začátku, že něco takového přijde, proto jsme měli ve smlouvě výkupní klauzuli. Myslím, že na vině byla Ayrtonova nezkušenost a naivita. Moc nevěděl, jaké bude mít jeho jednání následky.
Tvůrce oceňovaného snímku „Senna“ natočil exkluzivní seriál o McLarenu
Nevěděli jsme, jak ho potrestat, aby si uvědomil, že opravdu překročil čáru. Museli jsme zasáhnout tak, abychom mu dali tvrdě najevo, že takové věci se nedělají. Jedinou možností bylo zakázat mu start ve velké ceně, protože to byla vlastně jediná věc, o kterou mu šlo,“ poznamenává Hawkridge.
Podle Pata Symondse tento trest zafungoval a Ayrton se zklidnil. Několik let poté mu prý i sám přiznal, že mu tvrdá sankce pomohla lépe promýšlet svoje jednání a nedostávat se do problémů. Po Velké ceně Itálie Senna nedokončil GP Evropy na Nürburgringu, kdy se dostal do hromadného incidentu v prvním kole.
Posledním závodem sezony 1984 byla Velká cena Portugalska, kde se budoucí trojnásobný šampion kvalifikoval na třetím místě, kde také dokončil závod. Učinil tak velmi uspokojivou tečku za svou první sezonou ve formuli 1, která přinesla jak kontroverzi, tak výkony, které mu předepsaly kariéru legendy formule 1.
Ayrton Senna zaplatil po ukončení sezony Tolemanu výkupní klauzuli ve výši sta tisíc liber a byl tak vypuštěn do Lotusu, kde si během tří let připsal dvě čtvrté a jedno třetí místo v šampionátu společně s šestnácti pole position a šesti vyhranými závody. Následovalo angažmá u McLarenu, které z něj díky třem šampionátům a nespočtu historických výkonů udělalo legendu, než pro rok 1994 přestoupil k Williamsu. Tam se ve svém třetím závodě pro tým kvůli tragickému a šokujícímu odchodu stal nesmrtelným a jednou z nejdůležitějších postav formule 1 vůbec.
„Byl jedním z lidí, u kterých si myslíte, že mají nevyčerpatelné rezervy. Nevím, jestli ho v jeho životě někdo skutečně znal, byl naprosto výjimečnou osobou a nikdo takový tu před ním ani po něm nebyl,“ dodává Alex Hawkridge.
Diskuse k článku