Netradiční vzpomínky na Ayrtona Sennu
Ayrton Senna by letos v březnu oslavil 60. narozeniny. A zatímco 1. květen mají lidé spojený se svátkem zamilovaných, pro svět formule 1 je v jeho historii tento den zapsán smutným písmem. Přinášíme starší vzpomínky tehdejšího šéfa McLarenu Rona Dennise na Ayrtona Sennu.
Jak Senna odmítl podporu McLarenu v roce 1982
Ron Dennis: „Nevzpomínám si, o co žádal, jestli žádal o opci nebo o testovací jízdu v F1. Ale řekl jsem mu, že když mi dá opci, zaplatím mu sezónu ve formuli 3. Ale dal mi jasně najevo, i když ne nezdvořile, že nemá zájem.“
„Byl schopný a chtěl být nezávislý. Líbilo se mi to, no, nelíbilo se mi to úplně, ale respektoval jsem to. Když pro nás chtěl testovat v roce 1983, pomyslel jsem si: ‚Mohl bych ti dát trochu za vyučenou, takže nebudu moc dojatý tím, co ukážeš ve voze. I kdybych si to myslel, neřeknu ti to.‘“
„Nicméně nakonec jsme v tu dobu neměli volnou sedačku, takže to bagatelizovat bylo mnohem lepší než ho chválit. Když testoval, ukázal se jako velmi arogantní, protože chtěl mít výhody, staral se o to, aby auto nepoškodili ostatní mladíci, chtěl čerstvé pneumatiky atd. Byl působivý, o tom není pochyb, ale byl stále mladý.“
Jak Senna trval na příchodu k McLarenu…
RD: „Všichni velcí jezdci si uvědomují důležitost týmu a jen nečekají na místo, snaží se o něj. Ayrton zbystřil, viděl, že je tým velmi konkurenceschopný, a dal jasně najevo, že chce přijít. Ukázal se a řekl, že by možná mohl přesvědčit Hondu, aby přišla, a to samozřejmě otevřelo dveře a já se spojil s Hondou. Niki (Lauda) se víceméně rozhodl skončit, takže tu byla potřeba jezdce a motoru. V tu dobu jsem si uvědomil, že je Ayrton jako spojenec velmi užitečný, politicky byl velmi šikovný.“
… a Prostova reakce.
RD: „Oznámení jsme museli udělat v zázemí Phillipa Morrise vedle paddocku v Monze a já jsem měl příležitost sledovat výrazy lidí. Bylo to poprvé, co jsem viděl Alaina přemýšlet, jestli to bude fungovat. V týmu dosáhl statusu jedničky a najednou tam byl ten mladý kluk, o kterém jsem si jistý, že všechno věděl. Alainovi konkurence nevadila, ale také byl hodně podezíravý. Řekl: ‚Uvidíme, tohle bude těžké.‘“
Jak to na začátku probíhalo se Sennou a Prostem
RD: „Věděl jsem, že s těmito dvěma jezdci budu mít plné ruce práce a že budeme muset jasně říct, co od nich očekáváme. Vzpomínám si, že jak jsem jim to začal vysvětlovat, napadlo mě, že mě neposlouchají. Ale když jsem jim to řekl potřetí a nebylo vůbec žádných pochyb, šokovalo je to a šli si o tom promluvit.“
„Vrátili se a pustili se do mě, že nejsem spravedlivý a že jsem agresivní, že takové chování nečekali. A já jsem řekl: ‚Ne, oba jste sdělili své obavy z tak silného týmového kolegy, a tohle nemůže fungovat jinak, než že přednost bude mít tým. Dáme vám rovnost: Alaine, zajistím ti rovnocenný přístup od Hondy, a Ayrtone, budeš mít rovnost s vozem a se vším, ale tvé chování je klíčové.‘“
O miliónovém hodu mincí.
RD: „Ayrton byl celkem zdravě na peníze. Začali jsme se přít o penězích, o půl miliónu (dolarů), a nemohli se shodnout. Začalo to být opravdu napjaté, ohrožovalo to náš vztah. On musel mít všechno černé nebo bílé a koncept náhody nevyhovoval jeho psychice, takže jsem řekl, že si hodíme mincí. On se úplně rozsvítil, byla to sranda. Po krátké debatě, kdo ji hodí, jsem ji hodil já a sázku vyhrál.“
„V té době ani jednomu z nás nedošlo, že šlo o tříletou smlouvu, takže to byl hod mincí o 1,5 miliónu dolarů. Vím, že to bylo vnímáno jako naprostá neúcta k penězům, ale ve skutečnosti to byl projev úcty, protože to byl jediný způsob, jak rozseknout patovou situaci. Pak se to všechno rozjelo.“
O Sennově úžasném kvalifikačním kole v Monaku 1988, kde byl o 1,4 sekundy rychlejší než týmový kolega Prost.
RD: „Když mi Ayrton to kolo vysvětloval, byl fantaskní, tvrdil, což možná byla pravda, že téměř nic nevnímal, že všechno, co udělal, bylo intuitivní a nevědomé. V tu chvíli, když se snažil vysvětlit, jak to udělal, se do toho vložil Prost s tím, že takových věcí dosahuje jen za cenu velkého rizika a že to riziko akceptuje, protože má pocit, že ho chrání Bůh. Ale ve skutečnosti byl jen fenomenální závodní jezdec.“
… a Sennově havárii v dominantním vedení v den závodu.
RD: „Byla to ztráta soustředění. Snažili jsme se ho zpomalit, a když při závodech zpomalíte, ve svém důsledku ztratíte soustředění. Byl to prostě zkrat, nic jiného. Byl tak naštvaný, že udělal něco opravdu netypického, nevrátil se do boxů, ale šel do svého bytu. Prostě přešel okruh a šel si sednout do svého bytu. Ukázal se znovu až později ten večer. Byl na sebe hodně naštvaný.“
O týmových bojích Senny a Prosta o nejlepší motor.
RD: „Ayrton a Alain trpěli určitou posedlostí při výběru motorů. Nakonec byly tři motory, Honda doporučila dva, se kterými bychom podle ní měli závodit, a pak se rozhodovalo hodem mincí. Museli být dva svědci, bylo to interní drama, ale byl to jednoznačně ten nejjednodušší způsob, jak zajistit, že se nikomu nedostane preferenčního zacházení.“
O tom, jak vzplála rivalita mezi Prostem a Sennou v Imole 1989, když Francouz tvrdil, že Brazilec porušil předzávodní smlouvu o nepředjetí v Tose v prvním kole.
RD: „Přestali si věřit, mohli za to oba. Několikrát si něco slíbili, jen tentokrát se to dostalo na veřejnost. Došlo k obrovskému napětí a zlobě. Na tento příběh nejsem hrdý, ale když (poté) testovali v Pembery, přiletěl jsem. Nejsem žádná slečinka, oba jsem je dohnal k slzám. Co se týče psychologického hlediska, pokud jsem je mohl spojit tím, že toho špatného udělám ze sebe, nechovali by se k sobě nevraživě, dali by se dohromady a říkali: ‚Není ten Ron tvrdý?‘“
„Na zvládnutí je to delikátní věc. S Alainem a Nikim to samozřejmě bylo mnohem jednodušší, protože nebyli tak záludní. Hráli (Senna a Prost) každou hru, hráli hru národního tisku, chodili za Hondou, hodně věcí. Bylo to náročné.“
O postavení se za Sennu proti Prostovi v Suzuce 1989. Po závodním střetu s Prostem Senna vyhrál závod, aby byl poté diskvalifikován za použití únikové cesty pro návrat na trať.
RD: „Spíš jsem se stavěl proti Jean-Mariemu Balestrovi (prezident FIA), protože to bylo jen francouzské spolčení, nic víc. Ayrton dlouho zůstal stát a pak odjel kolo s visícím nosem, takže na soupeře nic nezískal. Tou cestou ho navedl maršál se žlutými vlajkami, to byl jedna z věcí, na které jsem upozornil.“
„Zajížděl rekordní časy jeden za druhým a nakonec vyhrál, zatímco se Alain snažil přesvědčit Jean-Marieho. Pravidlo bylo takové, že se na trať musíte vrátit v místě, kde jste ji opustili. O tom se nakonec diskutovalo, bylo tam několik dalších věcí, ale ty byly smetené ze stolu. Bylo to samozřejmě emotivní, protože to bylo ušité. Měli jsme záběry hodně incidentů, kdy vozy opustily trať a úspěšně se na ni vrátily.“
Jak chtěl Senna ukončit kariéru na konci roku 1989 kvůli své diskvalifikaci z GP Japonska.
RD: „Ukončil kariéru, napsal vzkaz, že další rok závodit nebude. Po posledním závodě odjel na měsíc nebo dva a zavolal mi a řekl, že už nebude závodit, že je svět motorsportu prostě nespravedlivý, amorální. Řekl jsem mu, ať se uklidní. Jeho sestra měla na něj vždy velký vliv, Ayrtona směrovala. Já jsem si s ní samozřejmě promluvil, také s jeho otcem, a klíčové opravdu bylo říct: ‚Pokud skončíš, oni vyhrají. Tohle přesně chtějí. Když skončíš, nevyhraješ, prohraješ.‘“
O zlepšení Sennova a Prostova vztahu v roce 1990 poté, co Prost odešel z McLarenu do Ferrari.
RD: „Když jezdci nejsou několik měsíců v konfliktu, často se stanou nejlepšími přáteli, protože už si nejsou v bezprostřední blízkosti v jednom týmu. Má smysl nebýt v konfliktu s jezdci, když bojujete kolo na kolo, je mnohem lepší, když je tam vzájemný respekt, když závodíte těsně.“
„Nevím, jestli si lidé uvědomují, že jedině tak jezdci můžou spolu těsně závodit, agresivně, když mají vzájemný respekt. Když závodíte s někým, ke komu nemáte respekt, necháváte mu hodně prostoru, protože nevěříte jeho úsudku. Takže respekt tam byl vždy, ale byl víc než rád, že Alain odešel z týmu.“
O Sennově nechvalně proslulé kolizi s Prostem v první zatáčce v Suzce 1990.
RD: „Díval jsem se na data (ze Sennova vozu), na pedál brzd a plynu, a nemuseli jste být Einstein, abyste přišli na to, co se stalo. Vrátil se do boxů a já jsem řekl: ‚Zklamal jsi mě‘. Pochopil to. Už jsem to nemusel nikdy říkat. Byla to jedna z jeho výjimečných slabých chvil. Nemyslím, že to bylo něco, na co byl nějak zvlášť hrdý, ale poslední kapkou bylo, že pole position byla na špatné straně trati.“
„Řekl: ‚Není možné, abych do první zatáčky dojel jako první. Jestli do té zatáčky dojedu a nebudu moct ji projet, nevyjedu z ní.‘ Nebyla to hezká chvíle, ale ve svém životě měl pár zkratů a byl velmi zásadový člověk, skvělá lidská bytost.“
Diskuse k článku