Když v roce 2018 Alejandro Agag (tehdejší šéf Formule E) a Moon Jae-Sik (šéf JSM Holdings) podepisovali smlouvu na pořádání šesti víkendů šampionátu mezi roky 2020 a 2025, málokdo čekal, že poprvé se v Soulu pojede až na konci sezóny 2022. Hlavní je, že královský palác Kjonbokun nakonec elektrické monoposty uvidí, a to alespoň jednou v jejich druhé generaci. Ta se po dvojici korejských e-prix bude poroučet do relativního zapomnění…
Ikonické “batmobily”, jak někteří po představení krásných vozů Spark SRT05e techniku Formule E pojmenovali, se nakonec kvůli koronaviru updatu nedočkaly, ale to snad ani nevadí. Důležité je, že šampionát dvouletou koronavirovou krizi překonal a v současné době se veze na vlně určité euforie. Destinace, jako je právě Soul, se stále snaží o zařazení do kalendáře a automobilky, které z šampionátu odchází, nahradí další zvučná a důstojná jména. K tomu připočtěme, že se od příštího roku na roštu bude scházet zase 24 jezdců a mezi nimi nebude chybět ani matador André Lotterer.
Autor textu je TV komentátorem přenosů formule E na Eurosportu
Ne že by zrovna jeho přítomnost měla fanoušky zvedat ze sedaček. Na vítězství v šampionátu stále čeká a pokud je pravdou, že řada fandů elektrických monopostů nesleduje ostatní série, jeho úspěchy jinde možná ani neznají. Trojnásobný vítěz Le Mans totiž tak trochu proti proudu směle prohlásil, že ho Formule E prostě baví a že navzdory plánovanému angažmá ve WEC usiluje o sedačku v sérii i pro příští rok. Co na tom, že patrně nebude tovární a německý pilot z Porsche zamíří ke klientské stáji Andretti. Podobně jako je příchod McLarenu a Maserati určitou náplastí na odchod Mercedesu, Lottererův entuziasmus je zase náplastí na poměrně vlažná vyjádření Alexe Simse (který ještě před Londýnem oznámil odchod) a především Felixe Rosenqvista na konto série. Švéd, který v minulosti tři závody Formule E vyhrál, totiž naznačil, že o návrat do šampionátu nemá zájem, ačkoliv před nedávnem nepopřel, že by s McLarenem neměl platný kontrakt. Telenovely s Piastrim či Palouem nechme stranou, Rosenqvist podle všeho týmu dal jasně najevo, že zůstane v IndyCar, nebo odejde. McLaren tak má problém – zkušení jezdci letošního Mercedesu odejdou jinam a nově příchozí stáji zůstane opravdu “jenom” personál. Situaci by mohl zachránit René Rast, který by podle neoficiálních zpráv britský tým posílit svým návratem. Další německá legenda na roštu? No super!
Přiznám, že zvěsti o přestupech jsou aktuálně nejlepším způsobem, jak přestat počítat teoretické šance Mitche Evanse, Edoarda Mortary a koneckonců i Jeana-Erica Vergneho na titul. Pravda, u posledního jmenovaného je to teorie prostá – Stoffel Vandoorne nesmí vyjet ani bod a Vergne musí vyhrát obě kvalifikace, oba závody a v obou musí zajet nejrychlejší kolo… Zajímavé je, že když spočítáme průměrné umístění v dokončených závodech, Evans je produktivnější než Vandoorne, jenže stejně jako loni i letos jeho cestu za titulem zhatily problémy invertoru, byť jak Jaguar prozradil, nešlo přímo o stejný komponent, který v Londýně znamenal Novozélanďanovo odstoupení. Ztráta 36 bodů je prostě veliká, Mortara je pak chudší o dalších pět bodů. Vlastně Vandoornovi stačí už v sobotu vyjet druhé místo a bude hotovo.
Pevně doufám, že se tak nestane. Formule E si poté, co diváci k prasknutí zaplnili halu ExCeL London a buráceli po celou dobu závodu, velké finále zaslouží. Tak jako čtvrť Čongno, která se svým novým, 2 800 metrů dlouhým okruhem trpělivě čekala na zařazení do kalendáře. A šanci si určitě zaslouží i smutný hrdina finále loňského, Norman Nato. Ten v Berlíně uzavřel minulou sezónu vítězstvím, aby letos byl pouhým rezervním jezdcem Jaguaru. Nakonec se ale letos sveze. Důvodem je komplikace při hojení zlomené ruky Sama Birda, jež si nakonec vyžádala operaci. Vlastně i tahle éra končí – Brit dosud jel všechny závody Formule E a alespoň jednou v každé sezóně vyhrál… Na sentiment je ale času dost, definitivní výsledky se dozvíme v neděli dopoledne našeho času.
Zajímavostí je, že část trati vede olympijským stadionem Jamsil.
