Nejneúspěšnější jezdci: Rikky von Opel
Pokud se vaše příjmení shoduje s názvem velké automobilky, světu motorů utečete jen stěží. Dnešní díl seriálu o neúspěšných jezdcích je věnován prvnímu a dosud poslednímu pilotu F1 z Lichtenštejnska.
Pokud se vaše příjmení shoduje s názvem velké automobilky, světu motorů utečete jen stěží. Dnešní díl seriálu o neúspěšných jezdcích je věnován prvnímu a dosud poslednímu pilotu F1 z Lichtenštejnska.
Někteří lidé se zkrátka umí narodit. Říká se jim všelijak – často se nejedná o zrovna pozitivní označení – třeba dětičky zbohatlíků či zlatá mládež. Několik takových se jich objevilo i ve formuli 1, celou řadu jsme jich viděli v devadesátých letech. Dnes se však zaměříme na jezdce, který ve formuli 1 působil o dvě dekády dříve. Narodil se 14. října 1947 v New Yorku jako Frederick von Opel. Je pravnukem Adama Opela, zakladatele automobilky Opel a synem Fritze von Opela, známého popularizátora raketového pohonu. Zároveň se jedná o dědice rodinného majetku v Lichtenštejnsku, které je považováno za jeden z evropských daňových rájů.
To, že patříte do rodiny z vyšších kruhů, však s sebou nemusí nést pouze výhody. To si uvědomoval i Rikky, který ve svých prvních závodnických krůčcích používal pseudonym. Von Opel si myslel, že by jeho nápadné jméno mohlo přinést problémy, a tak si zvolil náhradní– Antonio Bronco. Nakolik to byla dobrá volba, už ponecháme na našich čtenářích.
Pod jménem Bronco závodil až do roku 1970. Tehdy se mu dařilo ve formuli Ford 1600. Již jako von Opel v následujícím roce přestoupil do formule 3. Nezklamal a za své výkony si získal místo u týmu Ensign, který v té době vedl legendární Mo Nunn. Rikkymu se u týmu Ensign líbilo, a tak dostal megalomanský nápad – s Nunnem se domluvil, že zafinancuje vývoj vozu, se kterým by se dalo závodit ve formuli 1.
Oba muži splnili, co si slíbili, a tak Rikky von Opel v roce 1973 debutoval v královně motorsportu. Ve svém prvním závodě ve Francii se se zavalitým zeleným monopostem Ensign N173 (k nahlédnutí níže) kvalifikoval na posledním místě. Na Jackieho Stewarta ztratil 7,18 sekund, za předposledním Howdenem Ganleym zaostal o 1,68 sekundy. Von Opel závod dokončil na patnáctém místě s tříkolovou ztrátou.
V Británii se již Opelovi dařilo lépe. Kvalifikoval se na 21. pozici – porazil tak Rogera Williamsona, Johna Watsona, Jackieho Olivera, Grahama Hilla či Chrise Amona. Také v závodě na okruhu Silverstone viděl cíl. Dojel třináctý s ohromnou šestikolovou ztrátou.
Na hlavu von Opela se začala snášet kritika. Jeho vystupování, původ a nepříliš přesvědčivé výkony na trati způsobily, že byl považován za bohatého playboye, který měl více peněz než talentu. Existují dokonce nepotvrzené spekulace, že někteří jezdci podepisovali petice, aby Opel nemohl startovat. Část kritiků umlčel v Zandvoortu, kde se kvalifikoval na ucházejícím čtrnáctém místě. V závodě se pohyboval dokonce před Fittipaldim a Hillem. Zastavily ho ale technické problémy, které se s vozem táhly ještě v několika dalších velkých cenách.
V Kanadě a Americe, posledních dvou závodních víkendech sezony 1973, již ale Opel neoslnil. Do závodu nastoupil na posledním místě. V závodě to nebylo o nic lepší – v Kanadě dokončil s dvanáctikolovou ztrátou, ve Watkins Glen ho pro změnu vyřadil zaseklý plynový pedál.
Rok 1974 také nezačal nejlépe. V Argentině Opel vůbec nenastoupil a nedlouho poté Ensign opustil. Bez práce ale dlouho nezůstal. Koupil si místo v Brabhamu, v té době vlastněném Berniem Ecclestonem. Stal se tak týmovým kolegou Carlose Reutemanna.
Do vozu BT44 poprvé nastoupil v Jaramě. A nebylo to slavné představení. Zatímco Reutemann se kvalifikoval šestý, Opel až čtyřiadvacátý, přičemž na svého argentinského kolegu ztratil těžko uvěřitelných 2,48 vteřiny. Závod pro technické problémy ani jeden vůz nedokončil. V Belgii Opel překvapivě Reutemanna porazil – v kvalifikačních bojích byl o desetinu rychlejší. Moc mu to ale nepomohlo, ze závodu ho vyřadila porucha motoru.
V Monaku se Rikky vůbec nekvalifikoval. Stal se jediným pilotem z osmadvacetičlenného pole jezdců, který nebyl vpuštěn na start. Ve Švédsku a Nizozemí to bylo lepší, v cíli byl shodně na devátém místě. Opelovy výkony však nadále byly jako na houpačce – ve Francii se opět nekvalifikoval.
Netrvalo dlouho a Ecclestone se rozhodl, že Opelovy peníze zase tak moc nepotřebuje. Lichtenštejnského mladíka tak vystřídal Brazilec Carlos Pace. Kariéra von Opela ve formuli 1 tak doznala svého konce. Rikky von Opel po této eskapádě na závodění zanevřel a na trati se už neukázal. O von Opelově současném životě se toho moc neví – předpokládá se, že se věnuje spravování rodinného majetku a sladkému životu milionáře.
Konečné statistiky von Opela jsou následující: 14 účastí v závodních víkendech, 10 závodů, 0 bodů.
Diskuse k článku