Nejneúspěšnější jezdci: Leo Kinnunen
V dnešním dílu seriálu o neúspěšných jezdcích F1 si připomeneme závodníka, který je fanouškům znám jako první Fin ve formuli 1. Mnozí si ho pamatují i díky helmě.
V dnešním dílu seriálu o neúspěšných jezdcích F1 si připomeneme závodníka, který je fanouškům znám jako první Fin ve formuli 1. Mnozí si ho pamatují i díky helmě.
Je totiž posledním jezdcem formule 1, který používal otevřenou helmu s brýlemi. Leo Kinnunen se narodil 5. srpna 1943 v Tampere. Doma ve Finsku si v 60. letech vybudoval reputaci jako úspěšný jezdec závodů rally, závodů na ledě a autokrosu. Vyzkoušel si rovněž finskou formuli 3. Mimo domovinu však nebyl příliš znám, proto bylo pro mnohé velkým překvapením, když si ho do svého týmu pro mistrovství světa cestovních vozů v roce 1970 vybral legendární John Wyer, který byl jedním z hlavních strůjců úspěchů vozů jezdících v barvách Gulf Oil.
Leo tak relativně nedlouho po začátku závodní kariéry do rukou dostal jedno z nejikoničtějších aut vůbec – Porsche 917. Tuto šanci mladý Fin chytil za pačesy, když společně s Pedrem Rodriguezem a Brianem Redmanem vyhrál svůj první závod, kterým byla čtyřiadvacetihodinovka v Daytoně. V Sebringu jel společně s Rodriguezem a Jo Siffertem.
Právě nesmírně talentovaný Mexičan Pedro Rodriguez (v té době zároveň závodil i ve formuli 1) byl Kinnunenovým kolegou po zbytek sezony 1970. Společně zvítězili v Brands Hatch a na Monze. Z Targa Florio si odvezli stříbro. Následovala smolná série čtyř odstoupení. Poté si oba závodníci spravili chuť triumfem ve Watkins Glen.
Porsche v tyrkysovooranžových barvách Gulf Oil nakonec v šampionátu skončilo druhé. Kinnunen se v roce 1970 neomezoval pouze na jednu sérii. Nastupoval také v šampionátu Interserie, kterému se naplno věnoval o sezonu později. Snaha se mu vyplatila, dokázal získat titul. Panoval i v následujících dvou letech.
Z Kinnunena byla hvězda cestovních vozů. Tým AAW, pro který Kinnunen nasbíral řadu vavřínů, se začal poohlížet po formuli 1. Proto dokázal sehnat finance na start v šesti závodech sezony 1974 (GP Belgie, Švédska, Francie, Británie, Rakouska a Itálie), koupil šasi Surtees TS16 a starý osvědčený motor Cosworth DFV V8. Ukázalo se ale, že financovat formulové závody bylo mnohem obtížnější než provozovat stáj s vozy Porsche.
Kinnunen nebyl z vozu příliš nadšený. Monopost se obtížně ovládal, třílitrový osmiválec už měl to nejlepší za sebou. Palivové nádrže byly navíc umístěny přímo vedle pilota, a tak se Kinnunen kolo co kolo děsil nebezpečí bočního nárazu a následného vzplanutí.
Leo navíc ke svému rozčarování zjistil, že na sžití se s vozem formule 1 potřeboval mnohem více času, než měl k dispozici. Ještě před Belgií se dokonce chtěl z královny motorsportu stáhnout a svůj pokus vzdát, finští sponzoři však byli neoblomní.
Na okruhu v Nivelles nakonec Kinnunen doopravdy nestartoval. Z dvaatřiceti vozů, které do Nivelles přijely, se nekvalifikoval pouze modrý Kinnunenův monopost s poněkud ironicky vyznívajícím nápisem „Létající Fin“. Nejhrozivěji však zní Kinnunenova ztráta – na Claye Regazzoniho, který s Ferrari získal pole position, ztratil těžko uvěřitelných 19 sekund. Vittorio Brambilla, poslední kvalifikovaný, byl o pět sekund rychlejší než Kinnunen.
V Anderstorpu, který pořádal GP Švédska, to vypadalo výrazně lépe. Kinnunen se kvalifikoval na předposledním místě a na pole position, která patřila Patricku Depaillerovi z Tyrrellu, ztratil „pouhých“ pět sekund. V závodě ale Kinnunen odjel jen osm kol, poté ho zradila elektronika. Bylo to poprvé a naposledy, co se tým AAW Racing objevil v závodě formule 1.
Kinnunenův vůz byl přebarven na zlatavo, mnoho štěstí to ale nepřineslo. V Dijonu (GP Francie) se v kvalifikaci první tucet jezdců vešel do sekundy ztráty na Nikiho Laudu. Kinnunen byl 29. ze třicetičlenného pole, a do závodu se tak neprobojoval. Na Brands Hatch (GP Velké Británie) byl 34., úplně poslední. To na start v závodě také nestačilo.
Na Österreichringu (dnešní Red Bull Ring, GP Rakouska) v kvalifikaci porazil pět soupeřů. Ani jeden z nich se ale nekvalifikoval. Poslední účast ve víkendu GP formule 1 Kinnunen prožil na Monze (GP Itálie). Zde byl Kinnunen opět poslední – na Laudu ztratil 7,16 sekund, na předposledního Chrise Amona pak 2,11 sekundy.
Tím Kinnunenova kariéra pilota formule 1 skončila. Nutno dodat, že konec byl v tomto ohledu pro Kinnunena vysvobozením. Ještě před koncem sezony se vrátil zpět k osvědčeným cestovním vozům. Nasedl do Porsche 917 sponzorovaného Martini a okamžitě zvítězil v Hockenheimu. Kinnunen se tak mohl přesvědčit, kde byl skutečně doma.
O soukromém životě Leo Kinnunena se toho moc neví. Osobně se velmi angažoval o zachování známé finské trati Keimola, na které nasbíral řadu úspěchů. Kinnunena požádal samotný Steve McQueen, aby řídil jeho vůz ve filmu Le Mans. Kinnunenovi v tom zabránil kontrakt s Porsche.
Diskuse k článku