Přetextovat úvod písničky Mo-Da nebylo tak těžké. Mercedes odjíždí z Berlína s hřejivým pocitem, že všechny čtyři vozy poháněné jeho hnacím ústrojím během víkendu uspěly. Co na tom, že ještě v sobotu to byla jenom polovina, neděle patřila oběma továrním vozům i klientským strojům pod hlavičkou Venturi.
Zatímco v sobotu se Nyck de Vries trápil s brzdami a Lucas di Grassi po problémech dokonce odstoupil, v neděli mohlo publikum v Tempelhofu sledovat krasojízdu stříbrných a černobílých vozů. Hodnotit ale pouze druhou berlínskou jízdu jako úspěch německé automobilky by bylo hrubé podcenění situace. Mercedes a Venturi znovu ukázali, jak na “konvenční” trati mohou jet efektivně. Di Grassi totiž v sobotu nezajel dobrou kvalifikaci a De Vries startem z dvanáctého místa (pouze o příčku výš než Brazilec) zadělal na “třetí závod na hovno” v řadě. Ano, přesně takto úřadující šampion shrnul své poslední závody, když v neděli téměř v slzách odpovídal na otázky na pódiu před 15 tisíci fanoušků u hlavního terminálu.
Ale abych znovu od soboty neutekl k druhé jízdě. Právě v sobotu se totiž odehrála řada věcí už dopoledne. Předně McLaren konečně oficiálně oznámil, že příští rok pojede ve Formuli E. Oranžové stroje tak fanoušci budou vídat ve čtyřech šampionátech: Kromě elektrického monopostu uvidíme logo McLarenu také ve Formuli 1, IndyCar a Extreme E. Dvě mistrovství světa pod hlavičkou FIA, to je slušné sousto… Platí, že McLaren bude využívat hnací ústrojí Nissanu a už bylo také potvrzeno, že Ian James zůstane šéfem týmu po oficiálním odchodu Mercedesu. Nezbývá, než bedlivě sledovat, zda-li tým udrží alespoň De Vriese, který sice v juniorských kategoriích léta spolupracoval právě s partou z Wokingu, ale jeho zaječí úmysly jsou jasně patrné.
Dalším, tak trochu zbytečně nafouklým momentem byl semifinálový kvalifikační duel mezi Alexem Simsem a Jeanem-Ericem Vergnem, kdy Brit na mahindře zajel stejný čas jako Francouz s DS. Protože tak učinil dřív, byl postupujícím do finálového duelu. S ohledem na letošní formu indického výrobce to byla naprostá senzace a běsnění dvojnásobného šampiona na tom nemohlo nic změnit. Vergne argumentoval, že v kvalifikační skupině byl rychlejší než Sims, ale FIA už dávno před existencí nějaké Formule E myslela na tuto eventualitu a v případě stejného dosaženého času v rámci jedné session (zde duel v kvalifikaci) je výše postaven jezdec, který času dosáhl dříve (viz VC Evropy F1 1997, kde stejný čas v kvalifikaci zajeli dokonce borci tři!). Vergne zkrátka nedokázal rozdýchat, že jej porazil outsider, a v závodě neuposlechl doporučení inženýra a útočný mód aktivoval o kolo později, což se ukázalo být chybou, která jej možná stála vítězství. I když se totiž v závěru snažil předjet Mortaru, který vyjel svou první pole position v sérii a navzdory slabší první polovině závodu se vrátil do čela, jeho téměř zoufalý pokus na dlouhé brzdy byl rozpoznán a řádně potrestán.
Třetí místo bral Stoffel Vandoorne, který krátce po hektickém startu klesl do druhé desítky pořadí, ale zodpovědně se vrátil dopředu a nakonec málem překonal i Vergneho. Shodou náhod i v neděli byl po kvalifikaci osmý (po penalizaci megasmolaře Nicka Cassidyho kvůli výměně komponentů ale nakonec startoval o příčku výš) a znovu bral patnáct bodů za bronzovou příčku. Na široké trati a hlavně v čistých závodech, kdy ani jednou za celý víkend nebyla vyhlášena žlutá fáze či nevyjel safety car se zkrátka Belgičanovi dařilo a jindy pozorní outsideři od Nissanu nebo týmu NIO zkrátka neměli moc co vymýšlet.
Porsche Andrého Lotterera a Pascala Wehrleina tentokrát fungovala dobře, žádný problém s napětím baterie se nekonal a oba vozy v obou případech dojely do cíle, byť s menším ziskem, než by bylo považováno za úspěch. Jaguary po slibné sobotě (5. a 7. místo) v neděli spíše paběrkovaly a obří zklamání musí oplakávat také u Andretti, kde stejně jako u Nissanu, NIO a Dragon / Penske Autosport nedokázali ani jednou bodovat. Mercedes, Venturi a tak trochu i DS Techeetah (byť v neděli bez výrazných pódiových šancí) zkrátka brali nejvíc bodů a zcela právem nyní vedou v poháru konstruktérů…
Vlastně po stránce výsledků je po tom, co jsme v neděli viděli snadno roztrhané pole a profesorskou jízdu De Vriese, asi největším překvapením rozhodnutí stewardů nepotrestat Robina Frijnse za kontakt s Antoniem Felixem da Costou. Holanďan z Envisionu se po “kvalifikačně mdlé” sobotě pustil v nedělní jízdě do bojů o body a v samotném závěru nasunul soupeře na bariéru. Ačkoliv byl prvním, kdo uznal chybu a “desetkrát” se Portugalci omluvil, na ředitelství závodu penalizaci neudělili. Věřím, že žádnou zlou krev to mezi kamarády, kteří se na tratích potkávají už deset let, neudělá. Přesvědčíme se o tom už za tři týdny v Jakartě, kam Formule E zavítá úplně poprvé.