Mansell o GP Maďarska 1989: Senna pochopil, že mě nemůže zastrašovat
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl McLaren vskutku dominantní silou ve světě formule 1. Dlouho jej nešlo porazit jinak než spoléháním na jeho vlastní chyby, což dokázal změnit až Nigel Mansell v Maďarsku roku 1989.
Sezonou 1988 prolétl tým z Wokingu naprosto famózně. Z vítězství se radoval ve všech závodech kromě Velké ceny Itálie, kterou ani jeden z jezdců nedokončil, a v Poháru konstruktérů zvítězil bez jednoho se dvěma sty body, zatímco druhé Ferrari skončilo na pětašedesáti.
V roce 1989 McLaren vyhrál „jenom“ sedm z prvních devíti závodů. V Brazílii zvítězil Nigel Mansell poté, co se Prostovi nepovedla kvalifikace a z pole position startujícího Sennu zradila spojka, v Kanadě pomohlo Boutsenovi k vítězství odstoupení obou pilotů.
V polovině srpna na Hungaroringu, kde se těžko předjíždí, už kvalifikace naznačila, že by to nemusela být další z dominancí bílo-červených vozů. Na prvním místě před Sennou se totiž kvalifikoval Riccardo Patrese, Prost skončil až pátý za Caffim a Boutsenem, těsně před Gerhardem Bergerem na Ferrari. Druhý vůz z Maranella na tom byl podstatně hůře, Mansell se na startovní rošt postavil až na dvanáctou příčku.
„Ferrari F1-89 prostě v kvalifikacích nejelo,“ říkal tehdy reportér David Tremayne. „Nigel proto v sobotu nasadil měkčí závodní specifikaci pneumatik, díky čemuž na ní získal více zkušeností než kdokoliv jiný. Do závodu si tak přenesl velkou výhodu. Ale to, že na takovém okruhu startoval až dvanáctý, byl pořád obrovský handicap.“
Po startu se na prvních třech místech nic nezměnilo, za nimi si prohodili pozice Berger s Boutsenem. Brzy se třetí Caffi začal propadat, naopak hodně si polepšil Mansell, jenž se vyšvihl na osmé místo a zajížděl nejrychlejší časy ze všech.
Netrvalo dlouho a Mansell se dostal na pátou pozici se sedmnáctisekundovou ztrátou na vedoucího Patreseho. Po Bergerově zastávce v boxech a předjetí Prosta z toho rázem byla pódiová příčka, navíc vlivem Patreseho problémů s chlazením se na špici sjelo několik jezdců.
Potíží pilota Williamsu pak během krátké doby využili Senna i Mansell. Brazilec jej předjel v první zatáčce, Brit totéž zvládnul v té druhé. Mansell se následujících šest kol držel hned za Sennovým zadním spoilerem, až se lídrovi připletl do cesty o kolo zpět jedoucí jezdec, čehož pilot Ferrari riskantním manévrem využil a přebral prvenství.
A Senna s ním ani náhodou neudržel krok. Pozdější mistr světa z roku 1992 na čele doslova letěl a cílovou pásku protnul s tehdy těžko uvěřitelným náskokem šestadvaceti sekund!
O několik let později Mansell prozradil svůj recept na brazilského trojnásobného šampiona. Na rozdíl od mnohých ostatních se jej totiž nebál.
„Ayrton se pokoušel zastrašit ostatní jezdce. Nebyli jsme od sebe příliš rozdílní, až na to, jakým způsobem jsme pracovali. Byli jsme zrozeni pro to, abychom spolu bojovali. Vždyť spolu máme několik z nejlepších předjížděcích manévrů v historii.“
„Trvalo to roky, ale Ayrton si to uvědomil. Zjistil, že jsem jediným jezdcem v paddocku, kterého nemůže zastrašit. Nakonec mezi námi byl vzájemný respekt. Ovšem samozřejmě byl pořádně naštvaný, když jsem jej v Maďarsku předjel.“
McLaren si sice v tomto roce i dvou dalších dokráčel pro mistrovský titul mezi jezdci i konstruktéry, na dominanci ale výrazně ztratil. Více jak dvě vítězství za sebou získal od té doby až do roku 1998 jen jednou, a to na začátku sezony 1991. To už si druhý rok coby kolega Ayrtona Senny kroutil Gerhard Berger.
