Má jediná velká cena

Štítky: Historie Zveřejněno 29. 12 2019 — Tomáš Richtr

Od krajana Syda van der Vyvera koupil Lotus 21, jeden z vozů Teamu Lotus, se kterým o rok dříve přijeli Jimmy Clark a Trevor Taylor. Ačkoli Lederle startoval jen v GP Jižní Afriky 1962, závodil v řadě nemistrovských klání – Rand Spring Trophy, Rand GP nebo Natal Grand Prix. Do velké ceny F1 nastoupil sám za sebe, jako tým Neville Lederle se startovním číslem 20 a s vozem Lotus 21 s motorem Climax 1.5 L4.

S jiným krajanem, Ernestem Pietersem, který také nastoupil do závodu s vlastní formulí, jen kroutili hlavou nad tím, co esa ze starého kontinentu na dráze provádí.

“V pravých rychlých zatáčkách, hned za boxy, jsem sundával nohu z plynu,” vzpomínal v jednom z rozhovorů Neville Lederle. “A Jim Clark mě předjel po vnějšku, na plný plyn. Tak jsem si řekl, že když to dokáže on… V dalším kole jsem nechal plynový pedál u podlahy a stáhl čas na kolo o tři nebo čtyři sekundy! Pak jsem si ale musel zajet vyměnit spodky.”

GP Jižní Afriky 1962 byla devátým a posledním závodem sezony, jen se sedmnácti startujícími. Graham Hill měl náskok devíti bodů před Jimem Clarkem. Clark by se vítězstvím v závodě stal mistrem světa, protože do celkového výsledku se započítávalo pouze pět nejlepších výsledků ze závodů. Clark vyhrál kvalifikaci, ale ze závodu odstoupil kvůli úniku oleje. Hill vyhrál závod i titul.

Lederle byl na startu desátý 4,3 sekundy za Clarkem.

“O můj vůz se staral hlapík jménem Dick Mobey. Zlomil si prsty a nemohl pořádně natáhnout ruku,” vzpomínal před lety Lederle. “Když jsem v kvalifikačním tréninku překonal Salvadoriho (Roy Francesco Salvadori – britský pilot, účastník 50 velkých cen F1 a vítěz závodu 24 hodin Le Mans v roce 1959), Dick vyběhl z boxů a začal na mě se svou zkroucenou rukou a řvát: Zpomal, ty malej prevíte! Klukům jsem vždy přinesl nějakou kávu a sušenky, když pracovali na mém autě, tentokrát mě ale Dick poslal do háje. Jdi do háje. Závod bude dlouhý, běž se vyspat. Přišlo mi to divné. Až později jsem přišel na to, že Dick objevil prasklinu na bloku válců. Nevím, co udělal, ale nějak to dokázal zadělat. Asi bylo lepší, že jsem to nevěděl.”

Po 82 kolech závodění dojel Neville Lederle do cíle se čtyřmi koly ztráty. Byl ale v cíli šestý, a to znamenalo mistrovský bod za poslední bodovanou příčku. Do budoucna výjimečný výsledek ale nedokázal pořádně zužitkovat.

“Měl jsem z toho ale vytěžit podstatně více. Málo jsem se nabízel. A stejně jsem jako etablovaný jezdec mohl nastoupit jen do národních závodů v mé zemi a mezinárodních závodů v zahraničí. To bolelo.”

O tři roky později byla Velká cena Afriky 1965 už podstatně nabitější, takže ke slovu přišly před-kvalifikace a kvalifikace. S odstupem osmi sekund na kolo se Lederle do závodu nekvalifikoval. V roce 1963 si během závodu sportovních vozů zlomil nohu a po většinu sezony 1964 absentoval. Po neúspěchu ve velké ceně F1 na závodění zanevřel a věnoval se byznysu.

“To nejlepší, co mi závodění dalo, byl vztah s otcem. V roce 1963 zemřel. Pak jsem si zlomil nohu v devítihodinovém závodě Rand Nine Hours. Ale narostl náš obchod s VW a Audi. Tak jsem se rozhodl skončit. Aldo Scribante koupil můj vůz a přesvědčil mě nastoupit do GP Jižní Afriky 1965. Ale auto bylo šokujícím způsobem špatně připravené.”

Neville Lederle zemřel v poklidu svého domova ve městě Knysna letos 17. května.