Lawson nabírá ztracené sebevědomí zpět. Do Red Bullu ale už nechce
Novozélandský pilot se vrátil po dvou závodech do Racing Bulls, aby našel zpět ztracenou formu. Sám ale přiznává, že už se do Red Bullu vrátit nechce.
Liam Lawson debutoval ve formuli 1 už v roce 2023, když v Racing Bulls zaskakoval za zraněného Daniela Ricciarda a už tehdy udělal svými výkony dojem. Následující sezonu Australana nahradil počínaje GP USA definitivně. Jelikož doručoval skvělé výsledky i v závěru sezony 2024, tak byl po pouhých 11 závodech povýšen pro tuto sezonu do mateřského Red Bullu. Ovšem tam přišla studená sprcha a trvalo to jen dva závody, než jej zlomeného poslali zpět do juniorky.
Několik závodů se z degradace oklepával, ale nyní už je Isackovi Hadrajovi vyrovnaným soupeřem. V Ázerbájdžánu zaznamenal svůj vůbec nejlepší víkend v kariéře – v kvalifikaci si vyjel skvělé třetí místo a závod dokončil na páté příčce, přičemž za sebou udržel svého nástupce u rakouské stáje Yukiho Tsunodu.
Šéf týmu Racing Bulls Alan Permane ocenil Lawsonových “20 bezchybných kol v závěru, kdy udržel soupeře za sebou”, zatímco poradce Red Bullu Helmut Marko pro Motorsport.com uvedl: “Byl to velmi dobrý souboj. Řekli jsme Yukimu, aby před zastávkou v boxech zajel rychlá kola. Cílem z naší strany bylo, aby byl před Lawsonem, což vyšlo.”
“Ale pneumatiky samozřejmě nebyly dost zahřáté, takže Lawson využil příležitosti a předjel ho. A byl to opravdu dobrý souboj mezi nimi. Oba byli rychlí, protože Yuki byl někdy v rozmezí jedné desetiny, což ukazuje, že mezi týmy panuje konkurence.”
Lawsonův progres je znatelný. Od Japonska po Kanadu byl jeho kvalifikační deficit na Hadjara 0.208 sekundy na kolo, ale od té doby se zmenšil na 0.009s. Až na Velkou cenu Nizozemska, kde si po lehkém kontaktu s Carlosem Sainzem přivodil defekt, dokázal Lawson pokaždé, když se dostal do Q3, proměnit start v závodě v umístění v nejlepší osmičce – a to bez jediného zaváhání. Ačkoliv zaznamenal zlepšení, tak na seznamu kandidátů na druhý kokpit vedle Maxe Verstappena není.
Lawsona však tato skutečnost netrápí, protože už po povýšení do áčka neprahne: “Dlouhou dobu, hlavně od chvíle, kdy jsem se v sedmnácti připojil k Red Bullu jako junior, jsem se soustředil jen na to, jak se dostat do Red Bullu – tam jsem viděl svou budoucnost. Možná… Ne že bych zapomněl, proč závodím, ale tenhle cíl mě úplně pohltil. Teď je pro mě snazší si uvědomit, že opravdovým cílem bylo vždycky vítězit a dostat se na vrchol. A není přitom podstatné, kde přesně se to podaří.”
