Komentář: V žáru boje se na FIA valí kritika. Neprávem. Proč?
Nejostřejší souboj o titul za posledních několik let vyvolává emoce, to je pochopitelné. Ačkoli mě netěší některé až příliš agresivní výpady jedním nebo druhým směrem, úroveň vzrušení ve fanouškovské společnosti je patrná. Empaticky ji cítím a to letošní sezoně přidává už dlouho nezažitý rozměr. Jsem za to rád, i když mě samozřejmě bude líto všech těch fandů, jejichž favorit v neděli prohraje. Ale snad to bude podle starého dobrého hesla "Sláva vítězům, čest poraženým", a to bez větších skandálů. Přiznám se také, že je mi trochu líto velké kritiky směrem k FIA, která je v drtivé míře nezasloužená.
Ukočírovat dva rozvášněné hokejové nebo fotbalové týmy dá rozhodčím hodně zabrat. Letos v závěru sezony F1 je to podobné. Taktiky boje se stupňují a posouvají se hranice. Jakékoli, byť sebemenší rozhodnutí, nad kterým by vloni kde kdo mávl rukou, je dnes podrobováno silné veřejné oponentuře. Jednoduše proto, že ve sportu, který není exaktně černobílý, to může vychýlit těžiště šancí na jednu či druhou stranu. V sázce je prostě hodně moc.
Džidda, dějiště premiérové GP Saúdské Arábie, se dokončovalo v závěrečných hodinách před startem víkendu. Pro pořadatele závodu a hlavně FIA to představuje obrovské množství úsilí. V posledních osmi týdnech zvládla F1 a FIA opustit Evropu a přes Turecko, USA, Mexiko a Brazílii se dostat do Kataru a Saúdské Arábie. Když si uvědomíme, jaká komplexní infrastruktura je pro uspořádání velké ceny potřebná, jedná se o logistický zázrak.
V tomto ohledu nevidím žádné hrubé chyby. Ano, nevytuněné signalizace žlutými vlajkami v závěru kvalifikace v Kataru nebo na startu nedělního závodu formule 2 jsou nedostatky. Ale jsem si jist, že FIA už teď pracuje na zlepšení pro další ročníky.
A průběh bláznivé velké ceny v Džiddě zvládla FIA také se ctí. Proč si to myslím? Protože neshledávám nic, co by mohlo být objektivně označeno za hrubou chybu.
Po havárii Micka Schumachera v 10. kole vyslalo ředitelství závodu na trať nejrpve safety car a pak závod zastavilo. Že to přeneslo výhodu na stranu Maxe Verstappena a Red Bullu je dáno průběhem událostí a platnými pravidly. Ta se budou do bodoucna měnit, ale nedají se měnit během závodu. Frustrace strany, na kterou to mělo dopad, je pochopitelná. Ale bezpečnost na prvním místě.
Restart v 15. kole přinesl souboj, ve kterém Max Verstappen vyjetím mimo trať dokázal udržet první místo, což je neprávem získaná výhoda. Než s tím ředitelství závodu dokázalo nějak naložit, po hromadné havárii byl závod opět zastaven. Nabídka (nikoli instrukce) ředitele závodu Michaela Masiho, že se může Verstappen vrátit za Hamiltona (před kterým byl už Ocon), není nic neobvyklého, jak slýchávám poměrně často. Mnozí z toho dělají ‘bezprecedentní’ vyjednávání na jarmarku, ale to není vůči FIA vůbec fér. Nabídky vrátit pozice (i dalším pilotům, kteří už byli před nabídkou předjeti) jsou zcela běžné a je to praxe, kterou zavedl Charlie Whiting. Jsem si jist, že by udělal to samé co v neděli Michael Masi. Možná by jenom nezapomněl na Ocona, ale to je spíš neškodný a úsměvný omyl, který byl rychle napraven.
Bitva pokračovala a ve 37. kole, když se Hamilton snažil objet Verstappena po vnějšku v první zatáčce, nezvládl Verstappen při obraně auto a ve smyku opustil trať. Hamilton zareagoval a kolizi se vyhnul. Verstappen zůstal první, opět neprávem získaná výhoda. Některým se tento druh závodění líbí, přijde mu fér, ale tohle jsou spíše sranda bitvy z motokárových půjčoven, a v těch seriozních by to ani tam neprošlo. Tedy opět nabídka vrátit pozici zpět ze strany ředitělství závodu. Red Bullem akceptovaná a komunikovaná Verstappenovi.
Že k tomu Verstappen a Hamilton přistoupili oba takticky, to se nelze divit. Naopak je oba obdivuji za to, jak brilantně promyšlenou šachovou partii spolu sehráli. Na konci 37. kola nikdo nechtěl být první v detekční zóně DRS.
Hamilton věděl, že jej Verstappen pouští (i když o tom nebyl informován), a tak si takticky dávali oba přednost tak dlouho, až v jednu chvíli Verstappen šlápl na brzdu tlakem odpovídajícím váze 70 kilogramů na centimetr čtverečný. Tím vytvořil zpomalení o velikosti 2,4 G. Jakkoli jsou pochopitelná rozhořčení nad tím, že Hamilton navzdory zpomalenému vozu před sebou Verstappena nepředjel, bohužel pro něj absence tohoto úkonu nevyviňuje Verstappena z použití brzdy. Kterou – také pochopitelně, ale už proti pravidlům – chtěl ještě více přinutit Hamiltona, aby jej předjel před DRS detekčním bodem.
https://twitter.com/TomRichtrF1/status/1467627378537119748
Fascinující myšlení obou pilotů, při takových rychlostech, emocích, adrenalinu a vedru. Max Verstappen letos posunul hranice závodění do oblasti, o které je přesvědčen, že je správná a přijatelná. Na straně jedné to lze pochopit, protože hranice se posouvají ve všech oblastech. Ale je to jiné v tom, že posunuté hranice FIA nechce akceptovat. I když jí to přesvědčování občas někdy moc nejde, protože sama ve vyhrocené situaci má pochopitelné potíže vyrovnat se s kompromisem mezi volným závoděním a pravidly. V první zatáčce na Imole a v Barceloně po Verstappěnově ‘bodyčeku’ Hamilton pochopil, že je tu soupeř, který vytáhl jiné zbraně, než na co byl zvyklý.
Na Silverstonu už Hamilton nechtěl ustoupit, což ani Verstappen, a nedopadlo to dobře. V Brazílii a Džiddě začal uhýbat, protože Hamilton věděl, že nechat do sebe narážet nabídne titul Verstappenovi. Začal uhýbat proto, aby zabránil kolizi. Verstappen přitom začal vyjíždět mimo trať, čímž překročil hranice, které jsou dány už léta.
Podle anket si valná většina fanoušků přeje, aby Max Verstappen sesadil Lewise Hamiltona z trůnu. Stal se nedávno nejpopulárnějším pilotem F1. Je to po těch letech vlády jednoho muže a týmu naprosto pochopitelné. Změna je život, jak se říká. Schopnost kontroly monopostů ze strany obou mužů je dechberoucí. Měla by být ale – zjednodušeně řečeno – využívána k zisku výhody (předjetí) a ne za účelem vystavení barikád. Takzvaně ‘brzdit o soupeře’ nebylo nikdy přípustné a když ‘vypoklonkováním’ mimo trať nedojde ke kolizi proto, že ten druhý dokázal uhnout, není obhajobou pro to, aby to prošlo tomu prvnímu.
Sám bych nebyl šťastný z toho, kdyby se F1 posunula tímto směrem. A současně si netroufám odhadnout, jestli Max Verstappen nenastavuje hranice někam, kde to bude třeba za pár let akceptované a běžné. Dnes ty hranice běžně nejsou, protože nejsou v souladu s mnoho let existujícím souborem pravidel a zvyklostí, které se více či méně úspěšně snaží FIA aplikovat.
Max Verstappen je pro mě pilotem úžasných schopností. Cit pro stabilitu auta a fungování pneumatik působí až zázračně. Odhazovat hokejku do cesty puku rychlejšího soupeře je ale proti pravidlům. A podle stejného principu není správné nastavovat formuli do cesty rychlejšího soupeře, když už nemám formuli dost rychlou na to, abych získal (nebo ubránil) pozici jízdou na závodní dráze. A tady FIA a sportovní komisaři – jakkoli se můžeme bavit o detailech – rozhodně nejsou těmi, kteří rozhodují o tom, kdo se letos stane šampionem. To dělají svými činy sami soutěžící.
Verstappenův čas přijde. Možná už příští víkend. Pro svět by to byla story jako blázen. A pokud ne, jeho čas přijde jindy – o tom nepochybuji. Ať už to dopadne jakkoli, letošní sezona se stane příběhem jedné z nejpamátnějších bitev, jaké formule 1 kdy viděla.
A o tom to je, nebo ne?