Komentář: Pevné restarty jsou projevem paniky

5 Štítky: FOM Zveřejněno 29. 06 2014 — Tomáš Richtr

Restarty z pevných pozic jsou nápadem ze zoufalství. Formule 1 se snaží udržet na mapě mainstreamových televizních událostí tak nepříčetně, že zaprodává sama sebe.

Ale to nejsou jen restarty z pevných pozic. Abych byl upřímný, o tohohle konkrétního nápadu se nemohu dočkat, až to uvidím naživo. Navíc, jako nekonvenční nápad to má vážně jiskru. Ale formule 1 plánuje uměle jiskřící auta nebo uměle zářivé brzdy. Máme už ‘předjížďátko’ v podobě DRS. V posledním závodě se budou udělovat dvojité body. (Proč ne, kdyby to byla událost charakteru 500 mil Indianapolis v IndyCar, ale jen tak pro zábavu? Bez myšlenky?)

Vedení formule 1 panikaří. Snaží se na fasádě obvykle komornějšího Grand Prix závodění vytvořit dojem adrenalinové zábavy ve stylu všelijakých reality show či další mainstreamové podívané. Také pod tlakem toho, že ‘nová generace’, kterou chce vedení F1 oslovit, je vychována v domnění, že Grand Prix závodění v dobách největší slávy bylo plné wrestlingových soubojů kolo na kolo plných adrenalinu. Jenomže mainstreamová zábava moderní doby stojí na pokleslých hodnotách. Pokud se chce F1 zalíbit naprosté většině, musí přijmout principy, na základě kterých se taková mainstreamová většina oslovuje: jednoduchost, patetismus, adrenalin, emoce. Pokud se chce F1 zalíbit naprosté většině, musí se vzdát některých prvků svého DNA. A to už pak nebude F1.

Nezáviděníhodné dilema.

Restarty z pevných pozic jsou jedním z řady nekoncepčních rozhodnutí ve snaze “něco s tím udělat”. Jak je pro F1 již dlouhou dobu typické, toto krátkozraké – byť nejspíš dobře míněné – rozhodnutím nepodporuje žádná solidní rešerše. Místo toho, aby se toto pravidlo nejprve vyzkoušelo v nižších soutěžích, prásk! s ním rovnou do vrcholové úrovně. Ve fotbale či v tenise je normální, že se nová pravidla zavádějí odspodu (viz nově zkoušené pravidlo o platnosti servisu, dojde-li k doteku míčku a sítě, například).

F1 je přitom na organizaci hry daleko složitější než tenis nebo fotbal. Při schválení nového pravidla pevných restartů není vůbec jasné, jak bude procedurálně zajištěno. Bude nutný medical car na chvostu startovního pole. Bude následovat extra ‘zaváděcí kolo’, bude-li startovní procedura z technických důvodů přerušena? Jak rychle určit ‘oficiální složení startovního roštu’ a dát vědět pilotům, kde přesně mají stát? Jak s výměnami pneumatik, bude-li pilot při výjezdu safety caru na dráhu v boxech? Radiová komunikace mezi boxovou zídkou a pilotem bude v takových chvílích kulminovat.

Proto se nová pravidla zkouší v nižších soutěžích v praxi, aby se řádně vyzkoušelo jeho R&D. Ve formuli 1 je to ale jako ladit starty raket na Time Square, místo toho, abychom se nejprve na úrovni GP3 a GP2 přesvědčili, jak to může fungovat.

Moderní formule 1 je a bude jinou než ta historická. Je to nevyhnutelným důsledkem technologického vývoje. Současné emotivní debaty jsou bolestivým přerodem do nových zítřků. Ať budou jakékoli. Formule 1 by měla zůstat věrná svým hodnotám. Nepanikařit a zachovat klid. A hlavně si určit princip. A ten se nezalíbí všem. Ale lidé budou nadále milovat hrdiny, kteří v režimu Grand Prix závodů mačkají z těch (dnes již hybridních) potvor maximum, aby do cíle dojeli na první místě.

Nebudou to stejní lidé, o tom žádná. K určité fluktuaci fanouškovské obce nezbytně nutně dojde. Protože kombinovat ‘staré’ hodnoty s produkty moderního vývoje, tak z toho místo soutěže s hybridními monoposty F1 kouká pěkně hybridní průšvih.