Komentář: Hamilton se vydal do proudů, ve kterých se utopil

4 Štítky: Lewis Hamilton Zveřejněno 30. 12 2017 — Tomáš Richtr

Aby byl v dnešní době člověk politicky i společensky spolehlivě korektní, je na to jediný recept: veřejně se nijak neprojevovat. Jinými slovy: když už chce člověk směrem k veřejnosti komunikovat (ať jste to vy na vašem – možná nevědomky – veřejně dostupném účtu některé ze sociálních sítí, nebo celebrita Hamiltonova formátu), pak se reálně nedá vyhnout názorové kolizi. Názorové rozdíly přitom nejsou myšleny jako negativum, ba právě naopak. Lidé mají různé chutě, různé vkusy, různé orientace na cokoli, různá vyznání. A to vše v jediném (společném) společenském prostoru. To se samozřejmě neobejde bez existence třecích ploch a konfliktních bodů.

Vývoj jde dopředu, ať jsou to technologie nebo společenské vazby. Je to tak asi správně, protože postupný vývoj je možná tím nejvýznamnějších aspektem člověka a jeho společnosti. Dává to ale oprávnění vnímat ty konzervativně založené, kteří tento vývoj chtějí trochu zpomalit kvůli přesvědčení o zachování tradic, jako omezené? O co menší má právo ten, kdo chce udržet status quo, než ten, kdo ho chce neustále měnit?

Hamilton vyčinil synovcovi za šaty pro princeznu. Teď se omlouvá

Na jakém principu ti, kteří bojují například o jakékoli odbourání růžových a modrých sekcí v obchodech s věcmi pro děti, staví ve svých aktivitách sebe nad ty, kteří to chtějí zachovat? Má androgynní směr právo být povyšován nad vše ostatní, včetně vyznání (pořád ještě přirozených) rozdílů mezi muži a ženami? V dospělém věku člověka určitě není problém si ‚to své‘ určit a hájit, ale co u dětí? Je správné dát větší sílu směru, který nechce po narození dítěte identifikovat, zda se jedná o muže či ženu s tím, že si to dotyčná osoba v pozdějším věku zvolí sama? Proč nemohu po narození svého krásného ‚chlapečka‘ zvolat „Je to kluk!“ a jako kluka si jej hýčkat? A v obchodech mu vybírat krásný modrý kulich a nějaké to autíčko. (Pro doplnění: mám syny i dceru, to znamená, že právě řečené obdobně platí i pro „Je to holka!“)

Správný a po staletí trvající boj o uznání homosexuálních vztahů jako rovnoprávné hodnoty společnosti přeci neznamená potlačování vztahů heterosexuálních. I když to tak někomu může připadat. A heterosexuální vztah znamená, že se žena líbí muži a naopak. A znamená to všechno ostatní, co s tím souvisí, dvořením se počínaje a rozdělením rolí mužů a žen ve společnosti konče. Tedy to, proti čemu jiné názorové proudy bojují. Cítíte tu neřešitelnou schizofrenii společenského sektoru, ve kterém jedni smazávají rozdíl mezi ženským a mužským pohlavím, a jiní ve vlacích Českých drah zavádí speciální oddíly pro ženy nebo speciální bezpečnostní ženské zóny při silvestrovských oslavách v Berlíně?

Hamiltonův rázný krok: smazal veškerý obsah svého Instagramu

Letos v únoru sedmatřicetiletý britský závodník Danny Watts oznámil, že je homosexuál, a tuto zprávu rozšířit veřejnosti mu výrazně pomohla britská i světová motoristická média. Myslel jsem si přitom, že je homosexualita natolik vyrovnanou společenskou hodnotou, že mi naopak přijde ‚divný‘ krok ji oznamovat prostřednictvím tiskových prohlášení. Když se následně strhla emotivní debata právě na téma, co má homosexualita společného s informováním o dění v motorsportu (právě proto, že je na stejné úrovni jako heterosexualita), vyšlo najevo, že s tajenou homosexualitou Dannyho Wattse neměl nikdo problém ani před tím, ani potom, a celé to ‚tajení‘ a následné zveřejnění bylo vlastně vnitřním konfliktem Dannyho vlastní duše. Oznamovat mediálně heterosexualitu ještě zatím nikoho nenapadlo, jakkoli by to mělo mít stejnou váhu, jako oznámení homosexuality, je-li to všechno myšleno tak nějak vážně. A nebo časem „Jsem muž“, „Jsem žena“.

Heterosexualita, homosexualita, transsexualita, transvestitismus… Až můj syn přiběhne pod vánoční stromek v šatech pro princezny, asi bych na něj dneska nezvolal „Kluci nenosí šaty pro princezny,“ ale rozhodně bych na to téma otevřel debatu. Debatu, která by byla založena právě na ‚jisté tradici‘, že šaty pro princezny vskutku nosí princezny, a jestli a proč se mu to líbí. Něco podobného se asi stane, když v pokročilejším věku syn přijde a svěří se, že spřízněné duše nachází jen mezi muži, bude-li to společnost ještě umět (nebo chtít) rozlišovat. Ať je to jakékoli další téma, dopadne podobně, ale vždy se stejným poselstvím: dělej tak, aby tě to činilo šťastným, a nežeň to za hranici toho, kde je šťastný někdo jiný.

Hamilton přišel ve vkusném, luxusním outfitu. Kritice se stejně nevyhnul

Na Hamiltonově přesvědčení, že „kluci nenosí šaty pro princezny“, pronesené v rodinném kruhu, není nic závadného. Problém nastal v okamžiku, kdy se jej Hamilton zveřejněním na sociálních sítích rozhodl převést do roviny celospolečenské. Množství fanoušků dělá z Hamiltonových účtů sociálních sítí jedu velkou komerční platformu, ze které bude žít mnoho let po skončení své kariéry. Je to ale současně platforma, kterou Hamilton využívá pro sdělení svých názorů. Publikováním klíčového videa se jeho zvolání původně v rodinném kruhu dostalo do roviny, ve které se střetává řada více či méně silných názorových proudů o tom, co je a co není správné. Hamiltonovi přitom ublížilo jeho vlastní přesvědčení o posouvání hranic, konkrétně ve smyslu vlastní duševní svobody a ve světě oblékání. Internet mu pak vrátil asi nejbolestivější protiargument, ve kterém jej ukázal oblečeného stejně, jak v jedné chvíli před lety byla oblečena princezna Diana, když ještě žila.

Hamilton se dostal do pasti, kterou si sám vytvořil. Do pasti, ve které si ani nemohl stát za svým názorem a bojovat za něj, protože jeho vlastní styl života a vystupování tento názor silně popírá. Pasti, z níž jedinou únikovou cestou se pro něj ukázalo obsah veškerého Instagramu smazat.

Proměna Lewise Hamiltona mě hodně překvapila, přiznává Pavel Turek