Komentář: Arogance F1 a Statečné (Van der Gardeho) srdce
Giedo van der Garde obětoval svou budoucnost v F1 pro budoucnost jeho následovníků.
Tato kauza, i když se s úctou netýká žádné velké hvězdy, bude důležitým milníkem v historii sportu. Sledoval jsem téměř s údivem, co se to v australském státě Victoria děje. Devětadvacetiletý Giedo van der Garde zažaloval před startem úvodního závodu letošní sezony tým F1, aby jej donutil nechat ho závodit!
Přiznám se, že jsem zprvu nechápal Van der Gardeho pravé úmysly. Čeho tím chtěl dosáhnout? Závodit pro tým, který jej nechce? Jakou to asi může přinést atmosféru a následně výsledky? Neumím si představit být pilotem, kolem sebe mít mechaniky a ve tváři každého z nich výraz: ‘Pěkně si nás na veřejnosti ztrapnil a tuhle sedačku sis vybrečel u soudu, talente!’
Jak ale během kauzy vylézaly další a další věci na povrch, bylo čím dál více zřejmé, že tahle Van der Gardeho mise sahá daleko, daleko za hranice jeho samotného, týmu Sauber a státu Victoria.
Že si Sauber nasmlouval až čtyři jezdce na dvě závodní místa, to se zjistilo poměrně záhy. Ukázalo se ale také, že Van der Gardeho sponzoři už vloni vyplatili nemalé částky týmu Sauber v souladu s uzavřenou smlouvou, která mu letos měla přinést toužené závodní místo. Jeho týmovým kolegou podle zákulisních informací měl být Jules Bianchi, protežé Ferrari. Ale havárie v Japonsku 2014 všechny plány obrátila vzhůru nohama. O místo také přišel Adrian Sutil, se kterým vše bylo vyřešeno v tichosti. A Sauber si nasmlouval Felipeho Nasra a Marcuse Ericssona, kteří mu v Melbourne po více než roce přinesli první mistrovské body.
Van der Gardeho peníze přitom pomohly Sauberu přečkat loňskou sezonu, a vypadá to, že ani navzdory tomu se až do kvalifikační soboty v Melbourne neměl Sauber v úmyslu s Van der Gardem vůbec bavit. Je to jen odrazem úděsné arogance týmů F1, které si myslí, že jim patří svět.
Teprve až když Sauber s nožem na krku od australského soudu pochopil, že se z trapné situace jen tak nevyvlíkne, začal s manažerským týmem jezdce komunikovat. Giedo van der Garde uvolnil tlak ve svých nárocích na start v Melbourne, a místo toho začal upozorňovat, že poruší-li jedna ze smluvních stran dohodu, nepůjde to bez následků. Samozřejmost, na kterou se poslední dobou zapomíná nejen ve formuli 1.
Každý pilot F1 ví, že vypadne-li byť na rok ze závodní sedačky, návrat je extrémně těžký. V dobré víře podepsané dohody a slíbené závazky měly zajistit pokračování Van der Gardeho kariéry F1, místo toho ale libovůlí Sauberu skončil takříkajíc na chodníku. S pomocí profesionálního managementu a australských soudů byl Sauber (a s ním celý svět F1) donucen chytit se za nos a aspoň na vteřinu začervenat. To není málo.
Řada jezdců v minulosti následovala osudu Van der Gardeho bez povšimnutí. Byli hozeni přes palubu, smlouva nesmlouva, a týmy jim dluží peníze. Vše v tichosti a bez zájmu veřejnosti. Van der Garde a firmy, které do jeho kariéry vložily peníze (a tyto peníze skončily v kapse Petera Saubera), nejspíš neočekávali, že se do kokpitu formule dostanou. Sauber svým počínámím sebral Van der Gardemu šanci pokračovat v kariéře F1 a Van der Garde byl po dlouhatánské době prvním, kdo se nebál ozvat s tím, že je to od týmu F1 pěkná ‘prasárnička’.
“Rád bych pár slov věnoval týmům, jezdcům, budoucím jezdcům, jejich manažerům a pořadatelům F1,” řekl Giedo van der Garde poté, co po vyrovnání sporu byla kauza u konce. “Zcela upřímně doufám, že to, co se mi přihodilo, nastartuje kroky vedoucí k implementaci nových standardů a pravidel chránících zájmy pilotů. Rád bych, aby stejné etické principy, které jsou běžné v jiných oblastech byznysu, byly aplikovány i ve formuli 1”.
Ani si neumím představit stres, kterým si Van der Garde v Melbourne musel projít. Chtěl závodit a měl na to právo. Libovůle mocnějších neměla právo mu toto právo odepřít. Van der Garde už se do formule 1 nevrátí. Ale mohutným způsobem rozrazil vrata do oblasti poctivějšího jednání s jezdci. V celé řadě ohledů to byl velmi heroický čin. Respekt nejen za odvahu.
Diskuse k článku