Kimi Räikkönen

Zveřejněno 27. 04 2014 — Jan Pastorek

 

Národnost: finská
Startovní číslo: 7
Tým: Ferrari
Datum narození: 17. 10. 1979
První závod: GP Austrálie 2001
Tituly: 1 (2007 – Ferrari)
Oficiální stránka: kimiraikkonen.com
Statistiky: GPGuide

Za volant dětské motokáry usedl Kimi poprvé, když mu byly tři roky. Kouzlu světa rychlých kol naplno propadl jako teenager a už v devatenácti z něj byl finský motokárový šampión.

Skrze britskou formuli Ford se posléze dostal do formule Renault, kde si zásluhou skvělých výkonů vysloužil pozornost jistého Petera Saubera, jenž mu v roce 2000 nabídl možnost testování jeho monopostu F1. Během těchto jízd Räikkönen zazářil a odměnou mu byl závodní kontrakt na příští sezonu.

Finův debutový ročník v královně motorsportu dopadl na jedničku. Hned ve svém prvním závodě dokázal bodovat, přičemž stejný počin do konce sezony zopakoval ještě třikrát.

Když se Mika Häikkinen rozhodl, že s koncem roku 2001 z F1 odejde, muselo se vedení McLarenu porozhlédnout po nějaké adekvátní náhradě. V polovině sezony proto kontaktovalo mladého Räikkönena, s nímž následně uzavřelo závodní smlouvu na příštích pět let.

V ročníku 2002 Fin potvrdil, že umí být pekelně rychlý, do kolen jej však srážela velká nespolehlivost jeho monopostu. Další významný posun vpřed zaznamenal v sezoně 2003. Nejen, že si tehdy v rámci Velké ceny Malajsie na své konto připsal premiérové vítězství, zároveň byl také až do posledního klání jediným vážným konkurentem Michaela Schumachera v cestě za jeho šestým titulem mistra světa. Nakonec skončil Kimi stříbrný, rozdíl mezi oběma piloty však činil pouhé dva body.

Sezona 2004 se opět nesla ve znamení velkých technických problémů, které monoposty McLarenu značně omezovaly. Podruhé se Iceman ocitl v boji o celkový triumf v ročníku 2005, tentokrát byl jeho úhlavním soupeřem Fernando Alonso z Renaultu. Oba jezdci měli na konci sezony shodný počet výher, ve Finův neprospěch ovšem znovu hrála velká nespolehlivost jeho vozu. Tou ostatně McLaren trpěl i v následujícím roce, na jehož konci se obě strany rozešly a Fin zamířil k Ferrari.

Štaci v Maranellu zahájil Iceman výtečně – vítězstvím v Austrálii. To jej pasovalo do role jednoho z vážných kandidátů na titul. V polovině sezony sice měli navrch jezdci McLarenu, Fin se nicméně díky vyrovnaným výkonům nadále držel v kontaktu a čekal na svou příležitost. Ta přišla v samotném závěru. Rodák z Espoo opanoval tři ze čtyř posledních velkých cen a v celkovém součtu získal o jeden bod víc než Hamilton s Alonsem, což znamenalo zisk premiérového titulu mistra světa.

Chvíli se zdálo, že by mohl titul šampióna obhájit, výsledky z druhé poloviny sezony 2008 jej nicméně pasovaly do role týmové dvojky, která nakonec v celkovém zúčtování obsadila až třetí pozici.

V roce 2009 vůz F60 za konkurencí zaostával téměř ve všech směrech, takže jedno vítězství a další čtyři pódiová umístění by se spíše dala považovat za jakýsi zázrak. V důsledku chabých výsledků byla nicméně Finova motivace ta tam, a když se k tomu navíc ještě přidaly neshody s vedením, bylo již na výsost patrné, že spolupráce mezi Räikkönenem a Ferrari spěje k předčasnému konci.

Chladného Räikkönena nahradil v Maranellu horkokrevný Alonso, a jelikož Fin měl již formule 1 a jejich marketingových povinností plné zuby, odešel závodit do WRC. Zde působil v sezonách 2010 a 2011, žádnou díru do světa však neudělal.

Následně si uvědomil, že mu vrcholové závodění kolo na kolo velmi chybí, a tak v roce 2012 přišel nečekaný návrat. Kimi podepsal s Lotusem a tato kombinace byla jedním z nejpříjemnějších překvapení tehdejší sezony. Räikkönen dosáhl několika pódiových umístění včetně vítězství v Abú Zabí, čímž okamžitě umlčel všechny ty, kteří měli o jeho rychlosti a motivaci jisté pochyby. V šampionátu tehdy skončil třetí s 207 body na kontě.

V podobných výsledcích pokračoval i vloni. Zvítězil v Austrálii, šestkrát byl druhý a jednou třetí. Ke konci sezony se však v důsledku špatné finanční situace vztahy mezi Lotusem a Räikkönen dostaly na bod mrazu, načež se Fin se rozhodl Enstone opustit. Do posledních dvou závodů dokonce ani vůbec nezasáhl. Následně podepsal s Ferrari, kde se stal týmovým kolegou Fernanda Alonsa.

Návrat do Ferrari mu ale vůbec nevyšel, s vozem postaveným podle nových pravidel si nerozuměl a sezóna 2014 byla nejhorší v jeho kariéře, v šampionátu jezdců skončil až dvanáctý, přičemž utrpěl velkou porážku od Alonsa. U Scuderie zůstal i v roce 2015, přičemž v sezoně 2016 jeho výkony stouply a někteří říkají, že byly lepší než ty od kolegy Sebastiana Vettela.