Když měla formule 1 štěstí. GP Austrálie 1989
"Když jsem vypadl ze závodu, měli to zastavit. Výsledek šampionátu už to nemohlo ovlivnit, a tak nemělo smysl dál riskovat životy lidí," řekl Ayrton Senna poté, co už jenom na třech kolech vypadl z Velké ceny Austrálie 1989 v Adelaide.
Senna přišel o titul mistra světa, který s šestnáctibodovým náskokem získal jeho týmový kolega Alain Prost. Senna dokonce v závěru sezony 1989 naznačil, že s formulí 1 skončí.
“Pojedu teď do Brazílie, abych zapřemýšlel nad tím, co se stalo. Jednou z možností je, že už se nevrátím,” řekl novinářům.
Ano, závěrečný závod sezony 1989 se jel jen pár dní po nechvalné GP Japonska, ze které byl Senna účelově vyloučen. McLaren se odvolal a Senna potřeboval dobrý výsledek v Adelaide, aby měl šanci na titul, kdyby odvolání vyhrál. Bodově na tom Senna a Prost byli 60:76.
Mohutně početné startovní pole 39 jezdců znamenalo, že 13 z nich se do závodu vůbec nedostane. K Sennově nelibosti to byl Prost, kdo v první páteční kvalifikaci vyhrál. Senna byl přesvědčen, že jej Prost vybrzdil. Senna vyhrožoval, že Prosta nahlásí komisařům za ignorování žlutých vlajek.
“Je to blázen,” řekl o Sennovi Prost, který o den dříve pronesl slavnou větu: “Ayrtonův problém je, že když věří v boha, myslí si, nemůže zemřít. Podle mého je to nebezpečné.”
V sobotu už ale získal Senna své 42. pole position zpět rozdílem téměř tři čtvrtě sekundy.
V neděli kvůli dešti organizátoři zvažovali, co se závodem. Nálada se zhoršila po haváriích Nigela Mansella (Ferrari) a Alessandra Nanniniho (Benetton) v předzávodním tréninku (warm-up).
“Podmínky, které venku panují, jsou nejhorší, které jsem zažil,” naléhal Nelson Piquet, na startu se svým Lotusem až osmnáctý. Betonové zdi lemující trať vracely vodu z tříště zpátky na dráhu, aquaplaning byl všudypřítomný a viditelnost nulová. Opozice ale nebyla dost silná a po menším zpoždění se jezdci začali pásat uvnitř svých kokpitů. Start byl hodně zmatečný. Pár desítek sekund před začátkem zahřívacího kola ještě někteří jezdci ani nebyli ve vozech. Piloti se nemohli rozhodnout, zda pojedou, nebo ne.
“I kdybych bojoval o titul, rozhodl bych se stejně,” prohlásil později Alain Prost, který na protest proti rozhodnutí závodit na konci prvního kola závodu zajel demonstrativně do boxů a z velké ceny odstoupil. Chvíli na to byl závod přerušen kvůli havárii JJ Lehta, a i když se šéf McLarenu Ron Dennis sebevíc snažil, Prosta k restartu nepřesvědčil. Byl to jeho poslední závod před odchodem do Ferrari.
“Kdybych pořád neměl naději na titul, také bych nestartoval,” přiznal později Senna, který na konci prvního kola restartovaného závodu měl náskok osmi sekund na druhého v pořadí. Špatné podmínky přetrvávaly.
René Arnoux dostal smyk a vypadl z poslední velké ceny své kariéry.
O pár kol později kolidovali Philippe Alliot a Gerhard Berger. Pro prvního skončila kariéra s týmem Larrousse Calmel, pro druhého ve Ferrari.
Derek Warwick v posledním závodě pro Arrows také boural, když jej pozlobil motor Ford. Andrea de Cesaris (Dallara- Ford) dostal hodiny tolikrát, že po těch posledních už se nedokázal rozjet. Jeho týmový kolega Alex Caffi havaroval ve stejném kole. Ivan Capelli byl jedním z mála, který skončil kvůli technickým problémům na svém voze March, když se mu porouchal chladič.
Ve 14. kole přišla pohroma pro Ayrtona Sennu. Po deseti kolech měl více než minutový náskok na pozdějšího vítěze Thierra Boutsena. O kolo později Senna absolvoval několikanásobné hodiny, ale udržel svou Hondu v chodu. Tohle tedy zvládl, ale o chvíli později dostal úkol o kolo zpět předjet Piqueta a Martina Brundla.
“Martina jsem uviděl, až když jsem přišel o levé přední kolo,” řekl později Senna poté, co do Brundla zezadu narazil. Incident, přesně kterého se Prost obával. Tentokrát to dopadlo ještě dobře. O titulu tedy bylo rozhodnuto definitivně, bez ohledu na výsledek odvolání proti vyloučení z Japonska. Závod ale přesto pokračoval.
Boural Nigel Mansell. Nélson Piquet bojoval s Pierluigim Martinim, ale ve vodním spreji vůbec neviděl Osellu Piercarla Ghinzaniho, do které Lotus narazil a podebral ji. Jedno z kol doslova přejelo Piquetovu přilbu a zanechalo na ní po sobě stopy.
Malý (spíš velký) zázrak, ale závodilo se dál. Martin Brundle později popsal, že před havárií i on absolvoval dva dvojnásobné 360° smyky. “Naštěstí jsem vždy skončil ve směru dráhy,” řekl. “Báli jsme se, že zůstaneme stát napříč v cestě jiným formulím.”
Francouz Olivier Grouillard rozbil svůj Ligier o zeď ve 23. kole, když naháněl Emanuela Pirra na Benettonu. Vrak jeho auta částečně zablokoval trať… ale závodilo se dál. Eddie Cheever dostal hodiny ve 42. kole a už nedokázal pokračovat. Byl posledním, který ze závodu vypadl.
Williams dovezl své vozy do cíle na prvním a třetím místem (Boutsen & Patrese), Boutsen vyhrál s půlminutovým náskokem. Druhý byl Nannini na Benettonu. Za nimi do cíle už dojelo jen pět jezdců, a to i s 6 koly ztráty. Rozpaky byly veliké.
“FISA by měla přestat hovořit o bezpečnosti a začít mluvit o komerčních zájmech,” zlobil se Berger na předchůdce dnešní FIA. “Jen to dokazuje, že diskvalifikace Senny v Japonsku byla politickým rozhodnutím. Tohle bylo stokrát nebezpečnější než to, co on udělal v Japonsku. Neuvěřitelně špatné. Ten, kdo je zodpovědný za rozhodnutí startovat, by měl dostat elektrické křeslo.” Oops.
“Je rozdíl mezi tím být statečný a být hloupý,” řekl Piquet. “Tento nebezpečný sport není nutné činit ještě více nebezpečným.”
Promotér závodu Mel Hemmerling byl v klidu: “Jezdci nic neví o komerčních aspektech, tak proč by se o ně měli starat?”
Chvíli po závodě se konaly volby, a tak samotná velká cena byla důležitá i pro jihoaustralského premiéra Johna Bannena.
Po závodě panovala hořkost z pocitu, že formule 1 měla tentokrát štěstí, když se poslední závod sezony obešel bez vážného zranění nebo i něčeho horšího.
Diskuse k článku