Když bariéru podél trati tvořili fanoušci – GP Mexika 1970
Motorsport byl v Mexiku vždy velmi oblíbený, obzvláště pak formule 1. Do kalendáře se jako oficiální závod dostala poprvé v roce 1963. Po závodě v roce 1970 ale na dlouhých 16 let z Mistrovství světa vypadla – trať totiž obsadili fanoušci, kteří vytvořili „živou bariéru“.
Pro mladší fanoušky je GP Mexika možná něco nového, přeci jen se zde na renovované trati jelo poprvé v roce 2015. Ve skutečnosti je to ale už „třetí stint“ slavného mexického okruhu, který leží ve srdci hlavního města Mexika.
V roce 1962 se zde konal první nemistrovský závod, o rok později byla už GP Mexika součástí kalendáře MS. Velmi brzy se z mexického okruhu stala oblíbená destinace, která pravidelně uzavírala kalendář. Bylo tomu tak až do roku 1970.
Sezona 1970 byla už sama o sobě divoká a poznamenaná tragickými událostmi. Na italské Monze přišel o život lídr šampionátu a později posmrtný mistr světa Jochen Rindt. Trofej šampiona místo jezdce přebírala Rindtova manželka, vdova Nina.
Po příjezdu do Mexika bylo o mistrovi světa rozhodnuto. Pořadatelé závodů byli po tragické sezoně unavení a velmi opatrní – nikdo totiž nechtěl, aby se podobná tragédie zopakovala. GP Mexika měla sezonu poklidně zakončit, ve skutečnosti ale přilila benzín do ohně. Fanoušci totiž „dobyli“ během závodu okruh.
Novinář Andrew Marriott celý příběh v roce 1970 zpracoval pro magazín Motor Sport. „Při osmimilionové populaci hlavního města Mexika se dalo očekávat, že dorazí spoustu fanoušků. Nikdo z organizačního týmu ale neočekával, že se dostaví přes 200 tisíc lidí,“ popsal Marriott.
Dvousettisícové publikum by samo o sobě nemuselo představovat příliš velký problém. Problémem bylo, že každý divák chtěl lepší výhled než ten druhý, takže se davy lidí postupně dostaly až do prostoru okruhu. Někteří fanoušci doslova bourali oplocení, jiní odvážlivci sedávali přímo na svodidlech.
Domácí miláček Pedro Rodríguez společně s Jackiem Stewartem a několika dalšími jezdci objížděli okruh a vybízeli fanoušky, aby se vrátili na svá místa. Výrazný efekt to ale nepřineslo. Nedočkaví motorističtí nadšenci na trať dokonce házeli skleněné lahve, což muselo být před startem závodu odklizeno.
„Pamatuju si jen spoustu nadšení a ten obrovský hluk, který dav vydával,“ vzpomíná Emerson Fittipaldi, který v Mexiku absolvoval svůj šestý závodní víkend ve formuli 1. „Vládla tam intenzivní atmosféra. Snažili jsme se diváky přesvědčit, ať se vrátí na svá místa. Nějaký efekt to mělo, ale ne příliš výrazný, což byste dohledali z dobových snímků.“
Jednou z možností pořadatelů bylo závod zrušit. Obavu ale přinášela potenciální vzpoura, kterou by nedočkavé publikum mohlo vyvolat. Závod byl tedy zahájen i přesto, že se davy fanoušků usídlily podél trati.
„Za daných okolností to bylo jediné řešení, ale i přesto bylo velmi odvážné,“ dodal novinář Andrew Marriott. „I ta nejmenší chyba mohla vést k obrovské tragédii a všichni to věděli. Diváci byli tak blízko, že pokud by se někdo roztočil, mohl by s sebou vzít dalších 20 lidí.“
Pokud by tehdy k tragédii došlo, nejspíše by se opakoval scénář z roku 1955, kdy byl po tragické nehodě v Le Mans motorsport v několika zemích zakázán. Naštěstí ale k žádnému neštěstí nedošlo – převážně díky profesionalitě závodních jezdců. Jednou měl ale Jackie Stewart namále.
„Trefil jsem psa, který se nevysvětlitelně toulal po trati,“ vybavuje si trojnásobný mistr světa ve své autobiografii. „Z mého pohledu byl veliký jako slon. Jel jsem asi 260 km/h. Auto pak zatočilo doleva a mířilo směrem k divákům, kteří si v tureckém sedu hověli jen několik metrů od trati. Povedlo se mi to na poslední chvíli zachránit.“
„Málokdo o tom později hovořil, ale já vím, že jsem byl jen kousek od toho být v centru šílené tragédie.“
V závodě spolu bojovali o vítězství Jackie Stewart a jezdci Ferrari Jacky Ickx a Clay Regazzoni. Šlo také o poslední závod Jacka Brabhama, který se ve svých 44 letech pohyboval na třetím místě. Po poruše motoru ale musel odstoupit.
Stewart z boje o vítězství nakonec vypadl, jelikož došlo k poškození sloupku řízení. Přesto se po zastávce v boxech do závodu vrátil a dokonce ohrožoval vedoucího Ickxe – ačkoliv byl o jedno kolo pozadu.
Ickx dokázal zvítězit a udržet si Regazzoniho ve zpětných zrcátkách. Po závodě fanoušci vtrhli až na samotný asfalt a jezdci tak museli jet opravdu pomalu, aby nikoho nesrazili. „Někteří blázni dokonce běhali ze strany na stranu,“ prozradil Marriott. „Několik jezdců se jen tak tak vyhnulo srážce.“
Někteří závodníci museli ihned po projetí cílem zadupnout brzdu, jelikož i cílovou rovinku zaplnil emotivní dav.
„Říkají, že tam bylo 200 tisíc lidí. Já si myslím, že jich bylo víc,“ vzpomínal s úsměvem Fittipaldi. „Bylo to šílené, ale bylo to krásně šílené. Přesto skutečně nebezpečné.“
Andrew Marriott po závodě emotivně dodal, že pokud se ještě někdy nějaká GP Mexika pojede, budou muset fanoušky odříznout od trati buďto vyšším plotem, nebo hlavní pušky. Do Mexika se formule 1 dlouhých 16 let nevrátila…
Vybíráme 10 nejzajímavějších elektromobilů, které se letos objeví na trhu
