GP Německa
Německý Hockenheimring patří k nejstarším okruhům na světě. Byl vybudován v roce 1939 jako vysokorychlostní trať, která měla sloužit automobilce Mercedes-Benz. Ve své původní konfiguraci měřil necelých osm kilometrů a skládal se v podstatě jen ze dvou dlouhých rovinek, které byly spojeny dvěma táhlými zatáčkami.
Když se po druhé světové válce situace na Starém kontinentu ustálila a automobilové závody byly obnoveny, rozhodlo se vedení nově vytvořené formule 1 umístit dějiště Velké ceny Německa na konkurenční Nürburgring. Do Bádenska-Württemberska královna motorsportu poprvé zavítala až v roce 1970. Jednalo se ovšem jen o jednorázovou návštěvu, neboť následně se tato prestižní událost konala opět v Zeleném pekle. To bylo po Laudově havárii v sezoně 1976 z kalendáře na dlouhou dobu vyřazeno, a tak se pořádání zhostil právě okruh nedaleko Heidelbergu.
Grand Prix Německa se na Hockenheimu jezdila v letech 1977 – 1984 a 1986 – 2006. Od roku 2007 se pak z finančních důvodů místní trať pravidelně střídá s tou v pohoří Eifel.
Hockenheim se může pyšnit dlouhou a bohatou historií, mnohokrát nabídl dech beroucí podívanou a nelítostné souboje kolo na kolo, které přiváděly diváky na tribunách do varu, na druhou stranu se zde však odehrály i takové události, které celý sportovní svět přijímal se slzami v očích. Ještě před tím, než sem poprvé se svým cirkusem zavítala formule 1, zde v roce 1968 během závodu F2 tragicky zahynul legendární Jim Clark. O dvanáct let později pak za svoji vášeň pro rychlost zaplatil daň nejvyšší Patrick Depallier, jenž přišel o život v rámci testovacího dne.
Do současné podoby byl Hockenheimring modifikován v sezoně 2002. Nyní nabízí jak táhlé rovinky, kde hraje hlavní roli dostatečně silná pohonná jednotka, tak i technické úseky, v nichž je pro změnu velmi důležitý přítlak a dobrá trakce.
Průjezd první zatáčkou není tak ošemetný jako na jiných okruzích, opravdová mela se tradičně strhne až v té druhé, po níž jezdci najedou na zakřivenou rovinku Parabolika. Na jejím konci následuje zřejmě nejlepší místo k předjíždění, které Hockenheim nabízí – vlásenka, do níž jezdci najíždějí v rychlosti vysoko přes 300 km/h a brzdí až na šedesátku. Zbylá část okruhu je technická. Nejprve série zatáček 7, 8, 9, 10 a posléze úsek zvaný Aréna. Ten nabízí zajímavou podívanou pro diváky sedící na tribunách, neboť ti mají vzhledem k jeho charakteristice dokonalý přehled o dění na trati. Po projetí Arény následuje už jen nájezd do prostoru startovní a cílové rovinky, přičemž takovýchto kol musejí piloti v neděli absolvovat celkem šedesát sedm.
Diskuse k článku