GP Brazílie
Málokterá neevropská závodní trať se může chlubit tak bohatou historií jako brazilský okruh v Sao Paulu. Výstavba zdejšího závodiště se datuje do třicátých let minulého století, přičemž původním plánem bylo na tomto místě postavit jen další obytnou čtvrť. V důsledku špatného podkladu však muselo být od toho záměru opuštěno.
S úspěchy Emersona Fittipaldiho na začátku sedmdesátých let začala být v Brazílii královna motorsportu čím dál populárnější, načež se tato jihoamerická země v roce 1973 dočkala své i první Grand Prix. A dějištěm Velké ceny Brazílie se stal právě okruh Interlagos.
Domácím pilotům se zde v průběhu následujících let velmi dařilo. Kromě Fittipaldiho se v Sao Paulu dočkal svého premiérového a zároveň i jediného vítězství Carlos Pace. Když se pak Brazilec v březnu roku 1977 zabil při leteckém neštěstí, rozhodli se místní uctít jeho památku tak, že po něm tento okruh pojmenovali.
Autodromo José Carlos Pace se se svými 4 309 metry řadí mezi nejkratší tratě v kalendáři F1, a možná právě proto každoročně nabízí dech beroucí podívanou. K těm nejpamátnějším momentům bezesporu obě Sennova vítězství z ročníků 1991 a 1993 či velkolepá finále sezón 2008 a 2012.
Ze závodnického úhlu pohledu má Interlagos hned několik specifik. Trať je poměrně členitá, obsahuje náročné technické úseky a jezdí se zde proti směru hodinových ručiček.
Celkově obsahuje patnáct zatáček, z nichž je deset levých a pět pravých. Nejvyšší rychlosti dosahují piloti na konci startovní a cílové rovinky, která se táhne do celkem ostrého stoupání. V nájezdu do první zatáčky pak musejí brzdit z 320 na 100 km/h, načež najedou do Sennových esíček. Zadní rovinka představuje ideální příležitost pro předjíždění, následný technický úsek pak dokáže potrestat byť sebemenší jezdcovo zaváhání.
Závod je vypsán na jednasedmdesát kol a každoročně jej doprovází bouřlivá atmosféra, za kterou by se nemusel stydět ani další brazilský skvost – stadión Maracana.
Diskuse k článku