Jiných pět příběhů, kdy týmy velkých změn v pravidlech naopak využily
Přinášíme druhý díl o tom, jak změny pravidel v historii formule 1 ovlivnily výkonnost některých týmů. Tentokrát se podíváme na úspěšné případy, tedy na stáje, které vlivem upravených regulí začaly dominovat.
Mercedes W05 (2014)
V roce 2014 prošla formule 1 největší obměnou motorů ve své historii, když přešla na současné 1,6litrové hybridní pohonné jednotky V6 s turbodmychadlem. Změnu nejlépe zvládl Mercedes, jehož vůz v čele s Lewisem Hamiltonem tehdy vyhrál 16 z 19 závodů.
Za úspěchem Mercedesu stojí řada faktorů. Zaprvé se jako první zapojil do včasné práce na nové pohonné jednotce, čemuž obětoval většinu sezony 2013. Stříbrné šípy rovněž už tou dobou měly rozsáhlé znalosti o rekuperačních systémech, které ve vývoji využily. A zbytek je historie…
Brawn-Mercedes BGP001 (2009)
Příběh vítězství Jensona Buttona a Brawnu v roce 2009 začal už koncem listopadu 2007. Bylo to v den, kdy po dvou letech strávených na dovolené vstoupil do dveří Hondy nový šéf týmu Ross Brawn a rozhodl, že se tým musí soustředit na zásadní změny aerodynamických pravidel pro rok 2009.
Výsledkem byl legendární Brawn BGP001 s kontroverzním dvojitým difuzorem. Přestože nově nezávislý tým v průběhu sezóny bojoval s rozpočtem, a tedy i s vývojem, vůz zůstal dostatečně konkurenceschopný, aby se stáj nakonec radovala z celkového triumfu.
McLaren-Mercedes MP4/13 (1998)
V roce 1998 se vzhled vozů dramaticky změnil. Rovněž se zavedly se drážkované pneumatiky ve snaze snížit přilnavost. McLaren angažoval geniálního konstruktéra Adriana Neweyho z Williamsu. Ačkoli začal pracovat až na začátku srpna 1997, ihned přišel s klíčovým nápadem tvarovat podvozek do tvaru písmena V namísto hranatých obrysů, jak chtěla pravidla.
Výsledkem byl titul mistra světa v podání Miky Häkkinena, na který Fin o rok později navázal, než v roce 200 předal žezlo Michaelu Schumacherovi…
Brabham-BMW BT52 (1983)
Předpisy zakazující přísavný efekt jsou podle mnohých – včetně Adriana Neweyho – největší změnou pravidel v historii. Brabhamu tato změna paradoxně prospěla: tým musel přijít s novým konceptem. Vsadil na delší rozvor s rozložením hmotnosti více směrem k zadní nápravě. Vůz však neměl dostatečně velkou nádrž, takže musel absolvovat zastávky v boxech pro doplnění paliva. Oproti soupeřům tak jezdil s menším množstvím paliva, což znamenalo nižší váhu a větší rychlost.
Na tom měl podíl čtyřválcový turbomotor od BMW. Ve druhé polovině roku totiž stáj použila speciálně vyvinuté palivo, což zajistilo obrovský nárůst rychlosti. Vůz zvítězil hned ve svém debutu v Brazílii v rukou Nelsona Piqueta, který se stal i mistrem světa, ačkoliv týmový šampionát ovládlo Ferrari.
Ferrari „Sharknose“ (1961)
Když v letech 1959-1960 přišel Cooper s revolučním usazením motoru vzadu, Ferrari začalo zaostávat. V roce 1961 se ale situace vlivem nového motoru s obsahem 1,5 litru místo 2,5 litru změnila. Zatímco dominantní britské týmy věřily, že jim jejich rychlost nikdo nevezme, Ferrari investovalo do vývoje motoru a vyplatilo se.
K nárůstu formy přispěl i vylepšený podvozek; o něco užší se sníženým těžištěm. Šasi vpředu disponovalo dvěma nasávacími otvory ve tvaru zvířecích nozder, čímž si ferrari vysloužilo přezdívku Sharknose: Žraločí čumák.
To hlavní ale byla rychlost. Vůz vyhrál pět ze sedmi závodů mistrovství světa, kterých se zúčastnil. Šampionem se po tragické smrti kolegy kolegy Wolfganga von Tripse v Monze stal Phil Hill.
