Jednoduché (ale i hlubší) vysvětlení bahrajnské problematiky limitů trati
Objevily se zmatky během Velké ceny Bahrajnu ohledně povinností dodržovat limity závodní dráhy ve čtvrté zatáčce závodního okruhu. Protože zatímco v trénincích a kvalifikaci byl každý dílčí prohřešek potrestán odebráním zajetého času, pro závod ředitel velkých cen Michael Masi ve svých tradičních instrukcích pro individuální velkou cenu uvedl, že "limity tratě v zatáčce číslo 4 nebudou monitorovány", protože limit definuje umělá tráva a úniková zóna. Stačilo ale malé opuštění tratě Maxem Verstappenem po nebo při předjetí Lewise Hamiltona, a Verstappen musel získanou pozici vrátit zpět. Čímž přišel o vítězství! Vysvětlení je nakonec poměrně prosté: spočívá v jedné malé, zbytečně složité a hlavně zcela nepotřebné formulaci.
Byl pokyn Verstappenovi na místě?
Ano. Jakkoli to fanoušky Maxe Verstappena a Red Bullu musí bolet, při dokončení předjížděcího manévru opustil trať. K úspěchu využil (ať už záměrného či nikoli) vyjetí mimo trať. Získal tím výhodu (kterou – ano – není možné kvantifikovat), která by mu zůstala tím, že by na prvním místě setrval.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Takový modelový případ je popsán Článkem 27.3 Sportovních pravidel a ten myslí i na to, že ředitel závodů může pilotovi umožnit vrátit získanou výhodu zpátky. Což se stalo tak, že Verstappen na pokyn týmu pustil Hamiltona zpátky před sebe.
Konspirační teorie nejsou na místě, a jakkoli je to emočně složité pro fanoušky Maxe Verstappena a Red Bullu, ředitelství závodu svým rozhodnutím Maxe Verstappena ani Red Bull nepoškodilo. Jednoduché vysvětlení spočívá v tom, že ředitel velkých cen Michael Masi – s velkou úctou k němu – to všechno zcela zbytečně komplikuje, a mate tím lidi. A samotné závodníky. Čtení dál už není nutné, takže pokud nemáte čas, tak k vysvětlení událostí z Velké ceny Bahrajnu vám stačí výše řečené. Článek 27.3 hovoří jasně (a v Maxův neprospěch). A cokoli dalšího je navíc. Zbytečné. Matoucí. A to je to, co způsobilo zmatek.
No jo, ale co ty limity?
Avšak pro fajnšmekry, pokračujeme dál:
V poznámkách ředitele závodu Michael Masi uvedl, že traťové limity nebudou v zatáčce č. 4 během závodu monitorovány (ve vztahu k získanému času na kolo), protože limitem jsou umělá tráva a úniková zóna.
Tím uvedl většinu lidí v omyl, protože si začali myslet, že jediným limitem ve čtvrté zatáčce bude schopnost pilota nevyrobit si problém smykem na umělé trávě nebo uvězněním v únikové zóně. To nebyla pravda, jak sám uvedl druhou poznámkou (21.2 výše), kterou se odvolává na znění Článku 27.3 Sportovních pravidel první odstavec). Které jsou ale silnější než poznámky ředitele závodu, který ale nemůže podmínky Sportovního řádu zmírňovat.
Jinými slovy: článek 21.2 v poznámkách ředitele závodu je zcela zbytečný a hlavně matoucí, protože danou situaci řeší (silnější) Článek 27.3 Sportovního řádu. A podle něj se zjevně ředitelství závodu řídilo: v kvalifikaci mazali čas získaný vyjetím mimo trať (přetrvávající výhoda) a v závodě začali upozorňovat Lewise Hamiltona, který soustavným vyjížděním mimo trať získával “přetrvávající výhodu”. Red Bull to začal tedy dělat také, ale i on byl upozorněn, že to není správně. Michael Masi po závodě dodal, že jezdci, kteří trať opustili sporadicky, v důsledku chyby, nebyli nijak dotčeni.
Jak málo stačí: zdánlivě nevinnou poznámkou ředitele závodu o tom, že limity tratě nebudou v zatáčce č. 4 monitorovány (asi myslel své oblíbené elektronické hlídání – ‘pípání’ – ve vybraných zatáčkách okruhu každé velké ceny) vytvořil u pilotů pocit, že tedy mohou jezdit i mimo ni, a bez následků. A to byl ten největší omyl. Pořád platí zákon (Článek 27.3).
Překombinované? Tak to zjednoduším: Michael Masi se rozhodl do poznámek ředitele vnést poznámku, podle které “jakože zmírňuje pravidla limitů tratě”, ale současně dodává, že platí původní (de facto přísnější) pravidla limitů tratě. Ano, až takhle nesmyslné to je. A vše ostatní je jen důsledek.
A pokud byste toho měli málo, tak pravidla jako hranici dráhy určují bílou čáru, nikoli vnější konec obrubníků – jak si to uvolnil Michael Masi. Šéf Mercedesu Toto Wolff má naprostou pravdu, když říká, že z pravidel kolem limitů tratě není nutné dělat překombinovanou shakespearovskou novelu. Jenomže slavným Charliem Whitingem zavedený pojem “přetrvávající výhoda” (lasting advantage) je naopak velmi jednoduchá. Kdo to nyní komplikuje, je jeho nástupce Michael Masi svými individuálními pseudo-výklady pravidel.
Jó, jestli a jak velká výhoda (ta přetrvávající) byla získána, to už je na zcela jinou diskuzi 🙂
