“Jedna část těla cestovala na jednu stranu, druhá na opačnou.” Zanardi je příkladem nezdolné vůle
Do konce závodu amerických formulí Champ Car na tri-oválu nedaleko německých Drážďan zbývalo pouhých třináct kol. Italský závodník a pilot týmů Minardi, Jordan, Lotus a Williams Alessandro Zanardi zajel do boxů. Při výjezdu zpátky na ovál se ale šampion Champ Car z let 1997 a 1998 roztočil a ve smyku vjel do závodní dráhy, kde zůstal stát napříč trati.
Čtyři dny po událostech 11. září v roce 2001 se Zanardimu během závodu s oficiálním názvem 2001 American Memorial dokázal Kanaďan Patrick Carpentier ještě vyhnout, jeho krajan Alex Tagliani nikoli. Brutální náraz do boku Zanardovy formule za předními koly doslova rozdrtil nejen jeho vůz, ale zejména jeho nohy. Bleskurychlý a odborný zásah záchranářů zachránil Zanardiho život. Také díky tomu může dnes slavit 53. narozeniny.
Po nehodě se Zanardi stal inspirací díky své nezlomné vůli a řadě úspěchů nejen na poli motorsportu, ale také v atletice.
Když mu bylo třináct, při tragické autonehodě o život přišla jeho patnáctiletá sestra Cristina. „Byl jsem divoké dítě. Když sestra zemřela, stali se rodiče velmi ochranářskými. Z toho, co jsem chtěl dělat, byli vyděšení. Modlili se, aby nepřišel den mých 14. narozenin – tedy den, kdy budu moci získat řidičák na motorku,“ vzpomínal Zanardi pro britský The Observer.
Později jeho přípravy na sezonu 1993 zbrzdila nehoda na kole, když jej srazil nepozorný řidič auta. Při tréninku na GP Belgie 1993 utrpěl otřes mozku a do sezony 1994 nastoupil se zpožděním. Úspěchy začal Zanardi sbírat až v Americe. Když nevyšel návrat do F1 s Williamsem, do Ameriky se zase pro sezonu 2001 vrátil. Jeden ze závodů sezony se jel také v Evropě v areálu Lausitzring, nedaleko českých hranic.
Boj, který v kritických sekundách po havárii svedli záchranáři s časem, kdy měli k dispozici na záchranu jezdcova života jen několik desítek sekund, se jevil jako marný. Plamínek naděje udržoval pásek jednoho ze záchranářů. Podobně jako v případě Nikiho Laudy dostal Zanardi poslední požehnání.
„Já se ale otočil ke smrti zády,“ prohlásil Zanardi později.
To, co se odehrálo po nehodě, je zázrak v kombinaci se špičkovým uměním záchranářů a lékařů. Ve vrtulníku třikrát došlo k zástavě srdce a po příjezdu do nemocnice měl Zanardi v těle údajně pouhý jeden litr krve.
O šest týdnů později už Zanardi seděl za volantem svého BMW. Vrátil se na závodní okruhy v evropském šampionátu cestovních vozů, ve kterém dokázal i vyhrát, včetně závodu v Brně. Účastnil se na svém handbiku newyorského maratonu, který také dokázal vyhrát. Na paralympiádě v Londýně 2012 získal dvě zlata a jedno stříbro. Na mistrovství světa sbíral další medaile a nastoupil do Ironmana, nejtvrdšího triatlonového závodu na světě. Na další paralympiádě v Riu své úspěchy zopakoval.
Neopustila jej ani pevná vůle, ani humor. Jak ostatně dokázal v show Davida Lettermana, kam byl pozván krátce poté, kdy v roce 2003 dostal příležitost na Lausitzringu symbolicky dokončit svých 13 kol z nešťastného závodu:
„Když do mě Tagliani naboural, tak jedna moje část těla cestovala na jednu stranu, druhá na opačnou. A tak jsem v podstatě získal lístek, abych mohl podruhé do téhle show. Ironií je, že v italštině Tagliani znamená řezat. Můj pětiletý syn ke mně jednou přišel a ptal se mě: tati, povoláním toho pána je všechny lidi řezat na dvě části? V berlínské nemocnici jsem se zastavil na další pit stop, tentokrát mi museli dotankovat krev. Vždycky říkám, že jsem tam dostal tolik německé krve, že si zasloužím německý pas. Asi to bylo se mnou vážné, když mi kněz dal poslední pomazání motorovým olejem…“
Diskuse k článku