Jak se formule 1 změnila od Alonsova posledního vítězství

Poslední vítězství Fernanda Alonsa je pořádně fousaté - naposledy slavil v roce 2013. Od té doby uběhla více než dekáda, během níž došlo k mnoha zásadním změnám.

Štítky: Fernando Alonso Historie Nepřehlédněte Zveřejněno 14. 05 2025 — Bára Goldmannová

Fernando Alonso za 24 let v královně motorsportu nasbíral 32 vítězství, 106 stupňů vítězů a dvakrát byl korunován mistrem světa. Zatímco jeho cesta formulí 1 nadále pokračuje, na magický 33 triumf stále čeká. Nejblíže tomu byl na začátku sezony 2023, když měl Aston Mastin nečekaně dobrou formu a sbíral jedno pódium za druhým – v úvodních osmi závodech ročníku byl v cíli mezi nejlepšími třemi hned šestkrát.

Španělovo poslední 32. vítězství se datuje ke 12. květnu 2013, kdy ze startu z pátého místa ovládl domácí velkou cenu na okruhu nedaleko Barcelony – tehdy ještě v barvách Ferrari. V následujících 12 letech Alonso měnil týmy, dal si pauzu od formule 1 a opět rotoval mezi dalšími stájemi, avšak tentokrát už bez kýženého triumfu. Za tu dobu neprošla evolucí pouze jeho kariéra, nýbrž také celá formule 1 – počínaje novými šampiony, přes hybridní éru, příchod nových týmů až po netflixový trhák Drive to Survive, který se postaral o solidní přísun nových fanoušků.

Noví mistři světa F1

Kdo vyhrával závody, když ne Alonso? Od chvíle, kdy Španěl naposledy zvítězil ve velké ceně, jsme poznali čtyři různé mistry světa – z toho dva získali titul vůbec poprvé.

V roce 2013 získal svůj čtvrtý a poslední titul Sebastian Vettel s týmem Red Bull. Poté následovalo období dominance neporazitelného dua Mercedes – Lewis Hamilton, přičemž Brit vyhrál tituly v letech 2014 a 2015, zatímco roce 2016 se mistrem stal jeho týmový kolega Nico Rosberg, než byl následující čtyři roky opět nepřekonán.

Od roku 2021 je F1 opět ve znamení dominance – tentokrát v podání Red Bullu a jeho hvězdy Maxe Verstappena, který získal čtyři tituly v řadě.

F1 přechází na hybridní pohon

Jednou z nejzásadnějších změn za posledních 12 let byl přechod na turbo-hybridní motory, aby se v motorsportu zvýšila udržitelnost.

V roce 2014 série představila složité nové pohonné jednotky kombinující spalovací motor V6 se dvěma hybridními komponenty: MGU-K a MGU-H. Tyto jednotky získávají energii z brzdění a tepla z výfukových plynů, kterou ukládají jako elektrickou energii a mohou ji využívat během závodu.

Díky této technologii se současné hybridní motory F1 staly nejúčinnějšími tepelnými motory na světě.

Pro Alonsa byl začátek hybridní éry náročný, a to zejména v roce 2015, kdy závodil za McLaren v jeho ž útrobách byla uložená pohonná jednotka od Hondy. Motor měl výrazně nižší výkon než konkurence a Alonso jej během Grand Prix Japonska dokonce přirovnal k motoru z GP2. Honda se však nakonec zvedla a v letech 2022 a 2023 vyhrála s Red Bullem pohár konstruktérů.

Sláva halo

Po čtyřech letech hybridní éry přišla v roce 2018 další velká inovace – zařízení na ochranu hlavy zvané halo. Šlo o reakci na havárii Julese Bianchiho při Velké ceně Japonska 2014, která nakonec vedla k jeho úmrtí v červenci 2015.

Halo je titanová konstrukce nad kokpitem jezdce, která chrání jeho hlavu před létajícími úlomky. Zařízení bylo testováno na odolnost vůči nárazům – například uraženým kolům – a dokáže unést i váhu dvoupatrového autobusu.

Přestože bylo halo zpočátku kontroverzní, ukázalo se být velmi účinné – například při nehodě Romaina Grosjeana v Bahrajnu 2020 nebo Guanyu Zhoua v Silverstonu 2022.

Efekt Drive to Survive

V roce 2018 zkusila F1 něco nového – vpustila filmové štáby do zákulisí paddocku. Vznikl tak dokumentární seriál Drive to Survive, který se stal fenoménem a znovu probudil globální zájem o formuli 1.

První série se zaměřila na příběhy mimo hlavní dění – např. tým Haas a jeho charismatického šéfa Günthera Steinera, či dynamiku mezi Maxem Verstappenem a Danielem Ricciardem v Red Bullu. Seriál rovněž zaznamenal Alonsův odchod z F1 po sezóně 2018.

Seriál přivedl k F1 nové fanoušky a způsobil revoluci v komunikaci týmů a jezdců – klade se větší důraz na osobnostní stránku.

Změny týmů

Při Velké ceně Španělska 2013 bylo na startu 11 týmů. Dva z nich dnes již neexistují, jeden nový tým přibyl a tři se přejmenovaly.

Caterham a Marussia se v roce 2013 trápily na konci pole. Caterham zkrachoval v roce 2014, Marussia vydržela do roku 2015 a v roce 2016 se přejmenovala na Manor Racing – ten se však před sezonou 2017 z F1 stáhl.

Došlo i k několika přejmenováním:

  • Lotus se v roce 2016 stal Renaultem a v roce 2021 Alpine.
  • Force India přešla v roce 2018 do vlastnictví Lawrence Strolla, stala se Racing Pointem a od 2021 závodí jako Aston Martin.
  • Toro Rosso se v roce 2020 změnilo na AlphaTauri, v roce 2024 na RB a nyní nese název Racing Bulls.
  • Sauber se v roce 2019 stal Alfou Romeo, ale v roce 2024 se vrátil ke svému původnímu jménu před plánovaným přechodem na tovární tým Audi v roce 2026.
  • Tým Haas vstoupil do F1 v roce 2016 a od té doby se pravidelně pohybuje ve středu pole.

Nástup “ground efectu”

Během těchto změn názvů týmů prošla F1 další velkou revolucí – v roce 2022 vstoupila v platnost nová pravidla, jejichž cílem bylo, aby nebyly mezi týmy příliš velké výkonnostní rozdíly a aby se zvýšila konkurenceschopnost.

Hlavní novinkou byl návrat k filozofii přísavného efektu, která se naposledy používala v 80. letech.

Nové vozy generují většinu přítlaku prostřednictvím složité aerodynamiky podlahy, která vytváří nízký tlak a doslova přisává vůz k trati. První sezóna přinesla problémy s poskakováním (tzv. porpoising), zejména na dlouhých rovinkách, což bylo pro jezdce velmi nepohodlné.

Většina problémů byla vyřešena už po první sezoně a auta se skutečně snáz drží za sebou a předjíždí. Nicméně k výraznému vyrovnání sil nedošlo – Red Bull zůstal dominantní. Až po několika sezonách se ostatním týmům podařilo s novými pravidly lépe sžít a závody se opět více vyrovnaly.

Změny tratí

Legendární okruhy jako Monza, Silverstone a Spa, které byly v kalendáři už v roce 2013, zůstávají i v sezoně 2025. Od posledního Alonsova vítězství ale F1 přidala mnoho nových – a některé tratě se vrátily.

V roce 2013 čítal kalendář 19 závodů, včetně GP Malajsie, Německa, Jižní Koreje a Indie. Ovšem žádná z těchto tratí už není součástí kalendáře probíhajícího ročníku.

Naopak přibyly nové závody v USA – Miami a Las Vegas doplnily Austin. Kalendář se rozrostl i na Blízkém východě – závody hostí Saúdská Arábie a Katar.

Některé závody se vrátily – např. Nizozemsko (Zandvoort) se v roce 2021 vrátilo po 35 letech a Imola se do kalendáře vrátila v roce 2020.